Ještě v nedávné minulosti bylo insolvenční řízení předmětem „kamarádšoftů“, kdy si skupina spřízněných osob dohazovala „kšefty“ a nechávala stranou zájmy oprávněných věřitelů. Naše právní úprava byla předmětem kritiky ze zahraničí.

Ministerstvu spravedlnosti a parlamentu vzalo spoustu energie a úsilí, aby přijalo nový insolvenční zákon, který nastavil jasná pravidla, jak má čistě fungovat řízení, v němž se rozhoduje o bankrotu či reorganizaci často významných podnikatelských subjektů. Od roku 2014 proto postupujeme podle nových pravidel, která snižují potenciál pro korupční chování.

Je přirozené, že každá právní úprava se musí potkat s praxí, která ji vždy předchází, a proto se obvykle u každého nového zákona objeví následná nutnost jeho dílčí novelizace. Insolvenční zákon není žádnou výjimkou. Ve sněmovně se proto objevila novela z dílny Ministerstva spravedlnosti, která je všeobecně vítána a podporována. Aktuální novela odráží poznatky, které se objevily po zavedení zákona v praxi, a snaží se posílit již nastavená transparentní pravidla pro nakládání s majetkem úpadce. Ministerská úprava je proto v pořádku a můžeme ji podporovat. Objevuje se jedno velké ALE.

Naprostá většina pozměňovacích návrhů, které se objevily na ústavněprávním výboru sněmovny, mají za cíl omezit prostor pro korupci a klientelismus tak, aby insolvenční řízení probíhalo transparentně. Základním principem je, aby nedocházelo k svévolné aplikaci výjimek z pravidel určování insolvenčních správců, jak jsou popsána v zákoně. Navíc se přidává možnost přezkoumání rozhodnutí, které stanovilo výjimku z nastaveného rotačního principu, který nezávisle přiděluje správce pro jednotlivé insolvence.

V praxi totiž dochází k nadužívání výjimek z rotačního principu, takže někteří soudci, aniž by svoje rozhodnutí řádně zdůvodnili, přidělí kauzu správci mimo obvyklé rotační kolečko. Cesta používání výjimek místo řádné právní úpravy má za následek, že jsou používáni lokální insolvenční správci, kteří jsou navázáni na místní soudy. Prohlubuje se model „jeden správce – jeden krajský soud“, který může nahrávat korupci. Otevírá se prostor pro úzké vazby mezi soudci a správci, kde by měla existovat tlustá zeď. Křiklavým případem je postup Krajského soudu v Ostravě, který při určování insolvenčních správců zneužívá výjimky a přiděluje případy mimo obvyklé pořadí.

Jeho postup kritizuje i nové rozhodnutí Ústavního soudu, který nezákonné rozhodnutí předsedkyně ostravského soudu zrušil a konstatoval, že dlouhodobě porušuje zákon. Výslovně konstatoval, že neexistuje žádná záruka, že správce, který je místním soudcem určen mimo kolečko, bude zárukou lepších služeb než jiný správce, který funguje ve více regionech. Každý má právo na spravedlivý proces a je nutné zabránit, aby docházelo ke svévolnému ohýbání práva.

Proto musím zdůraznit svoje velké pochyby ohledně nového návrhu ministerstva, neboť v ústavněprávním výboru se k mému znepokojení objevil pozměňovací návrh, který podporuje klientelismus a vnáší do již zavedeného systému prvky korupce a stanoví neomezené pravomoci předsedy krajského soudu při určování insolvenčního správce. Návrh podporuje nesmyslný model „jeden správce – jeden krajský soud“. Tedy model, který podporuje budování nevhodných vazeb mezi lokálními insolvenčními správci a soudci krajského soudu, v jehož obvodu působí. Nechceme se přece vrátit do období, kdy vládly mafiánské praktiky? Máme před sebou významná insolvenční řízení (zejména severomoravská OKD), která se dotknou nejen spousty občanů, zaměstnanců firmy, ale také podnikatelů. Nenechme se proto zatáhnout do falešné hry klientelismu.

Jan Chvojka