Jméno Marie Benešové, bývalé dlouholeté prokurátorky, státní zástupkyně, ministryně a poslankyně, dnes advokátky, se opět v posledních dnech stalo předmětem spekulací. Andrej Babiš připustil změny ve vládě a výměna Jana Kněžínka tak tři, čtyři týdny nazpět začala rezonovat i v „justičních kruzích“.
Ani po dnešku, kdy premiér Babiš oznámil, že navrhl výměnu ministra dopravy a ministryně průmyslu, spekulacím nebude konec. Další změny totiž nevyloučil.
Potvrzuje se mi tak domněnka, kterou mám od počátku, totiž že je to velmi účinná hra pana premiéra, který je osobně ve velmi obtížné situaci potenciálně obžalovaného. Kdyby dnes vyměnil Jana Kněžínka, jakkoliv nevýrazného, ale korektního úředníka, čelil by námitce, že hledá nikoliv lepšího ministra spravedlnosti, ale advokáta.
Přiznejme si ovšem, že situace není normální: obviněný premiér není jako ústavní činitel ve svobodné pozici vůči jedné ze složek moci výkonné, která je povolána k realizaci trestní politiky státu, za níž on ovšem nese politickou odpovědnost.
A to vše v době, kdy nejen odborná, právnická veřejnost upozorňuje na stoupající počet pochybení nikoliv individuální, ale systémové povahy, ke kterým dochází v soustavě státního zastupitelství. Jakkoliv můžeme mít pochybnosti o způsobu výkonu mandátu prezidenta republiky Milošem Zemanem, není možné jeho kritiku vůči konkrétním státním zástupcům oslyšet a dlouhodobě ji přecházet. Notabene, není to tak dávno, co velmi závažná obvinění na adresu soustavy zazněla i na půdě Poslanecké sněmovny, a to od zástupců všech politických stran. Situaci je potřeba řešit, protože opak jen zvyšuje tenze a potichu hloubí příkopy, jimiž pak může protéci povodeň podobná té, která nastala třeba v tolik zmiňovaném Polsku. A vinu na tom ponesou obě strany rovným dílem: ustrašení, nesvobodní politici na straně jedné a neuměření představitelé soustavy státního zastupitelství na straně druhé.
Marie Benešová by jistě nepřispěla ke ztišení situace. Je to člověk konfliktní, mezi odbornou veřejností ne příliš pozitivně hodnocený, jakkoliv měla vždy překvapivě schopnost lidem erudovanějším naslouchat. Na stranu druhou, z pozice premiéra Babiše, by se jednalo asi o nejlogičtější volbu: její nominace by znamenala, že na ministerstvu spravedlnosti zasedne některým politikům ve státním zastupitelství zdatný soupeř. Člověk, který jednak zná interní postupy, včetně těch nepsaných a zároveň si udržel, zčásti díky své nátuře, i informační kanály dovnitř soustavy. To je pro případ střetu dvou složek moci výkonné dnes klíčové. Ze státního zastupitelství se totiž dnes stala spíše sekta, kde vládne často strach a obava z dopadů na kariéru, projeví-li někdo opačný názor či kritiku.
A byl by to také velký paradox, který by zamotal hlavu všem protikorupčním aktivistům, neboť v případě Marie Benešové se jedná o Lenku Bradáčovou vzor. 90. léta. Ona stála u prvních krůčků emancipace státního zastupitelství, u zrození velké protikorupční revoluce, kdy jako první mluvila o regionálních Palermech a v neposlední řadě to byla ona, kdo razil alibistickou zásadu „v pochybnostech žalovat“. Jakobíny v čele s Robespierrem také zrodil poživačný Danton…
A nemůžeme samozřejmě ani vyloučit, že samotná spekulace o Benešové může být součástí řešení, na jehož konci bude premiér zbaven trestního stíhání, čemuž by nahrávalo i to, že dnes výměnu na ministerstvu spravedlnosti pan premiér neoznámil. Akorát by na VSZ v Olomouci měli připravit další cely, potenciálně pro své kolegy z Brna a Prahy.
