V poslední době rozvířil stojaté daňové vody vskutku významný nález Ústavního soudu k problematice částečného vracení nesporné části nadměrného odpočtu. Osobně jej hodnotím velmi pozitivně především proto, že Ústavní soud velmi rázně a také správně rozhodl vyřešit vážný problém, o kterém se již roky ví.
Odborná veřejnost (včetně KDP ČR) i zástupci podnikatelů již dlouho dobu volali po jeho řešení. V poslední době se i rýsuje, jak bylo ze strany MF naznačováno, i legislativní řešení, ale s tím, že účinnost nové úpravy může nastat nejdříve až někdy v roce 2020. Dle mého názoru by měl tento nález být pro zákonodárce i určitým mementem v tom smyslu, že pokud se s věcí otálí, může přijít razantní zásah, který se výkonné moci nemusí úplně líbit. Je tedy skutečně nejvyšší čas (spíše je již pět minut po dvanácté) na to začít připravovat a především schvalovat v daňové oblasti legislativu, která začne podnikatelům usnadňovat život.
Chci tím říci, že by to chtělo skutečně podnikatelům začít v oblasti daňové pomáhat. Na podnikatele se totiž v poslední době valilo jedno opatření za druhým (ať již jde o kontrolní hlášení či EET, používání zajišťovacích příkazů či implementace směrnice ATAD), která jim pod vlajkou boje proti daňovým únikům (proti kterému samozřejmě není možno nic namítat) přinášela značnou administrativní zátěž, výkladové problémy a potenciální riziko mnohdy drakonických sankcí, a to i za neúmyslná pochybení. Podnikatelé byli a jsou vystaveni pouze restriktivním opatřením a je jim vysvětlováno, že pozitivní efekt je to, že se vyčistí trh od těch nepoctivých. To je jistě chvályhodné. Někdy však mám obavu, aby to nevedlo spíše k tomu, že obrazně řečeno bude trh vyčištěn od všech minimálně drobných a menších podnikatelů. Prostě by to chtělo i nějaké pozitivní opatření vůči těm, kteří nejsou podvodníci a „proviní“ se pouze tím, že v důsledku složitých, nejednoznačných a často se měnících zákonů, udělají chybu. Stát by si měl uvědomit, že má občanům včetně podnikatelů sloužit, nastavit trochu vlídnější tvář a nepovažovat výraz „klientský přístup“ za něco nepatřičného. Chci věřit, že změna přístupu k daňovým subjektům i zástupcům odborné veřejnosti nastane v návaznosti na změnu ve vedení GFŘ.
Chtělo by to ale také nějakou normu, která podnikatelům, ale i lidem, pomůže a ukáže, že stát na ně myslí i v dobrém. A nemusí jít pouze o vysoce politické téma, jakým je zrušení superhrubé mzdy a následné nastavení sazeb daně a pojistného.
Bohužel pokud se objeví nějaké takové náměty na zjednodušení v oblasti daní (mezi něž bezpochyby patří i částečné vracení nesporné části nadměrného odpočtu), většinou se dozvíme, že je to dobrá myšlenka, ale musí se důkladně promyslet a prodiskutovat. Takže „někdy příště“. Je možné uvést některé konkrétní příklady.
KDP ČR opakovaně navrhuje výrazné zjednodušení v oblasti majetku v rámci stávajícího zákona o daních z příjmů. Například snížením počtu odpisových skupin (ideálně pokud náklady na majetek byly přímo daňové uznatelné), zvýšením limitu pro daňově odpisovaný majetek a technické zhodnocení či zavedení dobrovolného paušálu (třeba procentem ze vstupní ceny), do jehož výše by náklady na existující majetek byly daňově uznatelné bez ohledu na to, zda jde o opravy či technické zhodnocení. I když MF o těchto změnách již uvažovalo, vypadá to, že jsou opět odsunuty na neurčito. Takových změn vedoucích ke zjednodušení předkládá KDP ČR celou spoustu. Jedna z nich, kterou KDP ČR neúspěšně předkládá již několik roků, je změna, která má odstranit potenciální více jak 100% zdanění v některých případech aplikace solidárního zvýšení daně. I v těchto případech se opakovaně dovídáme „někdy příště“. Světlou výjimkou, která však jaro nedělá, byla novela ZDP – zákon č.170/2017 Sb.
Dalším příkladem je novela daňového řádu, která má za cíl podpořit elektrizaci podávání daňových přiznání a především výrazně zjednodušit jak pro daňové subjekty, tak pro správce daně, agendu týkající se prodloužené lhůty pro podání přiznání v případě podávání přiznání daňovým poradcem. Toto zjednodušení spočívá v tom, že pro prodloužený termín pro podání přiznání by bylo relevantní pouze jeho podání daňovým poradce a nikoliv jako doposud i to, že před tím musela být v řádném termínu doručena plná moc správci daně. Odpadla by tak správcům daně zatěžující a nadbytečná agenda plných mocí. Zanikly by také oboustranně zatěžující, nesmyslné a zbytečné výkladové problémy. Tato změna je součásti změn, které promítl do daňového balíčku (sněmovní tisk č.206) Senát a nyní o ní má hlasovat znovu Poslanecká sněmovna. Mimo to je načtena jako samotný Sněmovní tisk č. 365. Jde o změnu, kterou podporuje KDP ČR i ČAK i zástupci podnikatelů, a to jak Svaz průmyslu a dopravy, tak Hospodářská komora. V zásadě s ní věcně souhlasí i MF. Ale celkově tento návrh odmítá. S argumenty, že změna neprošla standardním legislativním procesem (kolik takových změn i v tomto volebním období realizovala sama vláda) a budou problémy s posunutím lhůty o měsíc v případě elektronicky podaného přiznání. Výsledek celé věci?! Sněmovní tisk č.365 byl zamítnut hned v prvním čtení 6. 3. 2019. Co dodat? Návrh podporuje celá odborná veřejnost včetně zástupců podnikatelů, ale zákonodárce nejlépe ví, co je správně. Užitečná věc je rychle (dokonce bez možnosti hlubší diskuse včetně možnosti případných úprav v rámci Poslanecké sněmovny) smetena ze stolu opět s dovětkem „někdy příště“.
Místo toho jsou schvalovány promptně a bez mrknutí oka předpisy, které naopak podnikatelům život komplikují. Příkladem v oblasti daňové, který může směle kandidovat na „titul paskvil roku“, je novela zákona o daních z příjmů – zákon č. 306/2018 Sb., schválená na sklonku minulého roku. Jedná se o poslanecký návrh poslance Foldyny, který by dle důvodové zprávy měl řešit tzv. daňový problém holandských lodníků. Jde o praktickou aplikaci v této věci částečně atypické smlouvy o zamezení dvojího zdanění s Holandskem, na základě které měli čeští lodníci pracující na holandských lodích dosažené příjmy zdaňovat v ČR, což dlouhou dobu nečinili. Pikantní na celém případu je, že schválená novela může mít různé přívlastky, ale deklarovaný problém rozhodně neřeší. Uvedenou novelou se zavádí nový speciální systém zdanění příjmů zaměstnanců, kteří jsou účastni pojistného systému v jiném členském státě EU či EHS, než je ČR, případně jsou účastny tohoto pojistného systému ve Švýcarsku. Je třeba zdůraznit, že může jít jak o české, tak o zahraniční daňové rezidenty. Rozhodující je, kde jsou účastni na pojistném systému. V takovém případě nebude pro účely zdanění příjem navyšován jednoduchým způsobem o české pojistné, jak tomu bylo doposud, ale právě o toto zahraniční pojištění. To však přinese v praxi mnohé výkladové otázky a nejednoznačné situace v otázce toho, o jakou částku má být vlastně příjem navýšen, jak je to se stropy pojištění, co když tento zaměstnanec bude podléhat zahraničnímu pojistnému systému zpětně, ale mzdová účetní se dozví až ex post, a mnohé další. Tento systém již byl jednou v zákoně o daních z příjmů, ale právě pro jeho složitost byl zrušen.
Komora daňových poradců ČR na tento problém od počátku projednávání daného návrhu upozorňovala. Je možné velmi kvitovat, že v této věci zafungovala ústavní role Senátu, který návrh zrušil a vrátil Poslanecké sněmovně. Bohužel tyto praktické, odborné, nikoliv politické výtky, nebyly ze strany Poslanecké sněmovny vyslyšeny a veto bylo přehlasováno po hříchu poslanci napříč politickým spektrem, tj. nejenom hlasy vládní koalice. Nejsem si zcela jist, zda poslanci věděli, co svým rozhodnutím v praxi způsobí. Možná by stála za to malá brigáda ve mzdové účtárně, aby poslanci na vlastní kůži poznali, jaký problém v praxi jejich rozhodnutí mzdovým účetním přinese.
Chtělo by se tedy říci zaplaťpánbůh za Ústavní soud nebo obecně správní soudnictví a Ústavní soud. Ty ale na vše nemohou stačit. Měly by se konečně přijmout právní normy, které podnikatelům skutečně uleví a usnadní jim podnikání. Zkrátka mi chybí ona pomyslná, pro podnikatele již skutečně nezbytná, „dovolená v Jugoslávii“. Pokud však bude stát nadále zcela pasivní a bude postupovat v souladu s heslem „někdy příště“ a jediné normy, které bude schvalovat, budou mít restriktivní charakter, nemůže se divit, že bude přibývat takových rozhodnutí, jakým je nález Ústavního soudu ve věci vracení nesporné části nadměrných odpočtů.
Jiří Nesrovnal
