Hejtman Olomouckého kraje Jiří Rozbořil odmítl rezignovat po svém obvinění z korupčního jednání. Jeho postoj chápu. Pokud by prosté obvinění mělo automaticky znamenat konec zvoleného funkcionáře, dá se policii a státnímu zastupitelství do rukou mocná zbraň, kdy by mohly měnit výsledky voleb. Přitom svobodné volby jsou hlavním výdobytkem listopadové revoluce 1989. Jestliže někdo z funkce odstoupí a pak se ukáže jeho nevina, už mu funkci nikdo nevrátí.
Úkony Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, beru s nedůvěrou. Manipulovalo s příslušností svou i soudů pro přípravné řízení v kauze Tluchoř, Fuksa, Šnajdr, kteréžto poslance protiprávně stíhalo, přestože se jejich čin stal v Praze mimo územní působnost moravského Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, a o vazbách rozhodoval podivně vybraný Okresní soud v Ostravě. Rovněž Vrchní státní zastupitelství v Olomouci pod vedením Ivo Ištvana tolerovalo nezákonný dozor nepříslušného Okresního státního zastupitelství v Přerově v trestním stíhání místopředsedy vlády Jiřího Čunka místo příslušného státního zastupitelství ve Vsetíně, kde se stal trestný čin. Tuto nedůvěru posiluje, že o prohlídkách a vazbách opět rozhodoval Okresní soud v Ostravě. Pročpak je tento soud opakovaně pro tyto kauzy vybírán? Pokud si jedna strana soudního řízení – státní zastupitelství – může vybrat soud a obhajoba ne, je porušena rovnost zbraní stran soudního řízení a férovost soudního procesu.
Někteří představitelé státního zastupitelství si vyzkoušeli, že mohou prostým obviněním zlikvidovat zvoleného představitele, dokonce celou vládu a změnit výsledky voleb. Poprvé to zkusili vůči Jiřímu Čunkovi a je chybou, že se nevyšetřilo, proč jeho trestní stíhání dozorovalo nepříslušné Okresní státní zastupitelství v Přerově. Takto lze jen spekulovat, zda šlo o neznalost trestního práva, demonstrativní ukázku toho, že státní zastupitelství nemusí dodržovat zákon, nebo nezákonné jednání bylo motivováno korupcí. To, že státní zastupitelství jedná protiprávně, ale věc pak neskončí vyvozením osobní odpovědnosti, vede k tomu, že státní zastupitelství bude zneužívání moci opakovat.
Rostoucím vlivem nekontrolovatelné moci státního zastupitelství a jim úkolované policie, se stáváme banánovou republikou. To fakticky potvrdil Ústavní soud, když v souvislosti s přihráním kauzy Davida Ratha ze strany Nejvyššího státního zastupitelství nepříslušnému Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem, kde se na něm zviditelnila Lenka Bradáčová, uvedl v usnesení ze 17. 9. 2012: „Zrcadlí-li postup státního zastupitelství v dané věci obecněji zaužívanou praxi, jedná se o závažný signál porušování principů právního státu…“. Ale nic neudělal. Bál se zřejmě zrušit rozhodnutí nepříslušného ústeckého státního zastupitelství, které mělo masivní mediální podporu.
Pokud budou nezákonná rozhodnutí státních zastupitelství, nadále v platnosti, je slovní kritika, včetně kritiky ze strany Ústavního soudu, neúčinná. Toto rozhodnutí Ústavního soudu vypracované soudcem-zpravodajem Pavlem Holländerem hodnotím jako nejzbabělejší rozhodnutí justice po roce 1989, které znám. Lence Bradáčové kauza Rath a její přidělení nepříslušnému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem pomohla k funkci vrchní státní zástupkyně v Praze. Právní stát však nepotřebuje carevny prokuratury, ale státní zástupce, kteří nebudou trestní kauzy využívat k povýšení cestou manipulace s příslušností státních zástupců a soudců pro přípravné řízení trestní. Příkladem zneužití moci státním zastupitelstvím je i trestní stíhání předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové dozorované nepříslušným okresním státním zástupcem v Jihlavě a činnost Okresního soudu v Jihlavě v této věci, když stíhaný čin se stal v Praze a podle práva má být příslušné obvodní státní zastupitelství a soud v Praze.
Je děsivé, že v České republice je manipulace s trestními kauzami možná a trpěna Ústavním soudem. Česká republika tak nezajišťuje férovost trestního řízení a je jen otázkou času, kdy jiné státy kvůli tomu odmítnou vydávat osoby pro trestní řízení do České republiky.
Zdeněk Koudelka, autor je advokát
