Kauza exnáměstka vrchního státního zástupce v Praze Libora Grygárka a Jany Nagyové spolu věcně nesouvisí, ale propojila je manipulace Vrchního státního zastupitelství v Olomouci s trestním řízením. V zásadě působí Vrchní státní zastupitelství v Praze pro Čechy a Vrchní státní zastupitelství v Olomouci pro Moravu a Slezsko. Je s podivem, jak mohlo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci vést razii na Úřadu vlády v Praze v roce 2013, způsobit pád vlády Petra Nečase a rozjet kauzu Nagyová.
Kauza skončila uboze, když bombastické výroky o obrovských sumách peněz a zlata se změnily v šetření milostného trojúhelníku premiéra a hodnoty kabelek paní Nagyové. Tyto výroky měly olomouckým prokurátorům získat podporu médií, i když zabavené věci nebyly výsledkem činnosti Grygárka ani Nagyové. Šlo o dezinformační akci jako za časů Státní bezpečnosti.
Aby se dostali olomoučtí prokurátoři na Úřad vlády potřebovali kauzu Libora Grygárka. Na tuto navlékli jiné kauzy, aby zdůvodnili svou působnost, když bylo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci místně nepříslušné. Na to, co je zajímalo a nepatřilo jim, řekli, že souvisí s kauzou Grygárek, a protože byl náměstek vrchního státního zástupce v Praze, věc musí dělat oni a ne pražské státní zastupitelství.
Zmanipulované trestní stíhání
Městský soud v Praze však v roce 2019 trestní stíhání Libora Grygárka zastavil, což potvrdil i Vrchní soud v Praze. Grygárek byl stíhán za to, jak postupoval při právní pomoci státního zastupitelství vůči Švýcarsku ve věci Romana Janouška. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci přitom vědělo, že Grygárek postupoval ve shodě s jinými státními zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze (Ladislav Letko, Marcela Kratochvílová) a Nejvyššího státního zastupitelství (Zdeněk Kasal). Po právu by bylo za tentýž skutek stíhat všechny státní zástupce nebo žádného. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci s krytím Nejvyššího státního zastupitelství si vybralo Grygárka, protože toho chtělo zlikvidovat. To, že si státní zastupitelství vybírá, koho bude stíhá a koho ne za totéž, je stejné, jak činila Státní bezpečnost. Ta své lidi kryla a stíhala odpůrce.
Vrchní státní zastupitelství v Olomouci lživě tvrdilo, že Grygárek Romana Janouška znal od listopadu 2008 a měl s ním přátelský vztah. Pravdou však je, že bývalý náměstek vrchního státního zastupitelství Libor Grygárek se v době, kdy se rozhodovalo o trestním stíhání Romana Janouška, s dotyčným neznal, což soud podložil důkazy.
Městský soud uvedl, že mu není jasné, v čem se role Grygárka na vyřízení švýcarské žádosti o právní pomoc liší od ostatních kolegů, když byl jedním ze čtyř státních zástupců, kterým odpověď prošla rukama. Všichni způsob vyřízení schválili. Pouze v případě Grygárka však byl shledán údajný trestný čin. Ostatní nebyli ani kárně postiženi. Nejvyšší státní zastupitelství ústy ředitele Odboru závažné ekonomické a finanční kriminality Kasala po schůzce se švýcarským velvyslancem uvedlo, že není možné zahájit trestní řízení.
Nezákonnost v základu jiných kauz
Nezákonnost trestního řízení proti Grygárkovi znamená, že na počátku věci Nagyová a šťáry na Úřadu vlády bylo nezákonné trestní stíhání Grygárka, od kterého se odvíjela údajná příslušnost jinak nepříslušného olomouckého státního zastupitelství. Prostě na počátku bylo zneužití moci. Pakliže by toto bylo dopředu plánované, jde o spiknutí proti demokratickému vládnutí, které nemá po roce 1989 obdoby.
Účinné vyšetřování zločinů vedení státního zastupitelství je nemožné, pokud pachatelé drží vedoucí pozice ve státním zastupitelství. Je to stejné, jako když disidenti poslali v 80. letech 20. století trestní oznámení generální prokuratuře komunistického režimu na stíhání vlastizrádců z roku 1968. Ovšem je možné rozkrýt takové spiknutí za určitý čas. Proto požadavek na zakonzervování vedení státního zastupitelství ve funkcích, může být snahou po beztrestnosti těch, jež ve státním zastupitelství manipulují trestní řízení.
Zajímavý bude vývoj okolo nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, o kterém justiční vrabci cvrlikají, že možná vymění funkci a čeká na nabídku tučně placeného místa v mezinárodní instituci či diplomatické službě. To bych hodnotil jako personální korupci.
Zdeněk Koudelka
