Vláda ANO, ČSSD a KDU-ČSL vytvořila nenápadně v České republice režim nesvobody. Kriminalizuje bez důkazů drobné podnikání, omezuje práva podnikatelů a živnostníků a naopak pouští z řetězu „všemocnou“ Finanční správu.
Finanční správa je jako bůh – vyšetřuje, soudí i trestá. Je to asi jediný státní úřad, který má tak bezbřehou moc, dalo by se říci totální moc, že může zasáhnout bez důkazů, jen na základě předpokladů či domněnek. Finanční správa dokonce může zasáhnout a postihnout i zcela nevinné podnikatele, a to jen proto, že byli někde poblíž možného spáchání trestného činu. Finanční správa zabavuje majetek. Ovšem ne jen těm, kteří dluží státu na daních, ale lidem, kteří by mohli dlužit! A obludnost největší – Finanční správa klidně zabaví majetek i lidem zcela nevinným, protože nemůže dosáhnout na ty vinné.
Označit však Finanční správu za gestapo, jak se několikrát v minulých dnech objevilo v médiích, není správné. Je to srovnání, které kulhá, a to nejméně ze dvou důvodů.
Zaprvé: Gestapo bylo represivním orgánem totalitní moci, a kromě vyšetřování také mučilo a popravovalo nepřátele oné totalitní moci, nacismu.
Na rozdíl od toho je Finanční správa sice také represivním orgánem (neměla by být, ale stala se jím), ovšem nemučí fyzicky a nepopravuje. Finanční správa pouze ekonomicky likviduje vybrané podnikatele, a to výhradně proto, aby zajistila státu hodně, ale opravdu hodně peněz na státní zakázky, dotace a investiční pobídky.
Zadruhé: Gestapo, ač zločinná a odsouzeníhodná organizace, vždy dodržovalo tehdy platné zákony a vždy se podřizovalo rozhodnutím soudů.
Na rozdíl od toho Finanční správa zákony zneužívá a rozhodnutí soudů nerespektuje.
Je tedy nutné zopakovat, že přirovnávat Finanční správu ke gestapu je neoprávněné. Otázka, kterou si však musíme položit je, jak se mohlo stát, že se v demokratické zemi vyvine ze správce daní, Finanční správy, represivní orgán. Opravdu je přijatelné a obhajitelné, aby v České republice existoval úřad, který má tak bezbřehou moc, že může likvidovat poctivé podnikatele jen proto, aby zajistil státu příjmy, které snad jiní, nepoctiví podnikatelé, možná třeba jednou asi nezaplatí? V čele tohoto orgánu státní moci a represe pak stojí člověk, který se klidně veřejně vyjadřuje o podnikatelích, jako o lidech permanentně podezřelých (taková kultivovanější modifikace výroku fčeci kradnú). Takto arogantní a útočný státní úředník se musí cítit velmi jistý, musí mít velmi silnou podporu svého nadřízeného. Tak to chytří politici dělají. Sami si ruce nešpiní a na nepopulární a kontroverzní kroky, na tzv. černou práci, si najdou „mouřenína“.
Chování Finanční správy i jejího ředitele není nahodilým jevem. Je součástí a zároveň důsledkem nastoupeného trendu posilování státní moci. Andrej Babiš šel do politiky proto, aby ovládl tento stát a Bohuslav Sobotka a Pavel Bělobrádek mu v tom pomáhají, seč jim síly stačí. Zda vědomě či z hlouposti, to nelze zcela odhadnout. Zato lze snadno identifikovat příčiny chování Andreje Babiše. Jeho podnikání je zcela závislé na státních penězích.
Předražené státní zakázky, investiční pobídky a dotace, a to vše každý rok ve výši mnoha miliard. Proto je třeba co nejvíce vymačkat z poplatníků na daních, poplatcích a pokutách. Mylně se domnívají nepodnikající občané, že jich se to netýká. Finanční správa už začala kontrolovat příspěvky na děti a brzy dojde na další.
Přirovnání z titulku kulhá, protože je prokazatelné, že Finanční správa není jako gestapo. Je ovšem dobré připomenout si jeden Murphyho zákon: Cítíte se dobře? Nebojte, to přejde.
Radomil Bábek
