Proces výběru nového předsedy Nejvyššího správního soudu (NSS) probíhal dosud víceméně korektně. Jedná se o pravomoc prezidenta republiky, který je vázán toliko tím, že musí vybírat ze soudců NSS, a následnou kontrasignací premiéra. Z toho samozřejmě vyplývají jistá specifika takového výběru. Bohužel, někteří lidé v justici a v médiích se neudrželi a dopustili se faulu na jednoho z kandidátů. A tak je potřeba uvést věci na pravou míru.
Nejdříve si shrňme to, co je bez diskuse. Platí, že dosud zveřejnění uchazeči, tedy místopředsedkyně NSS Barbara Pořízková a soudci NSS Filip Dienstbier a Karel Šimka, patří z možných kandidátů mezi favority. A to již několik měsíců.
Jednak jsou to všichni tři špičkoví soudci, a byť každý má trochu odlišný pohled na svět, za NSS by dýchali. A také to všichni tři chtějí dělat a už nějakýčas si tedy „obíhají“ ty správné lidi a ti správní lidé to za ně také obíhají.
Šimkovo jméno sice nepřinesl mezi prezidentovy muže na podzim minulého roku končící předseda NSS Michal Mazanec, který vedle Pořízkové a Dienstbiera měl mít na seznamu třeba Zdeňka Kühna či Tomáše Langáška (další nezpochybnitelní kandidáti, kteří by „z fleku“ mohli dělat výborné šéfy NSS), ale jméno Karla Šimky zaznívalo mezi právními profesionály i lidmi, kteří se v politice věnují justici dlouhodobě a sledují pečlivě rozhodování jednotlivých soudců.
To, že Respekt nyní píše, že se jeho jméno objevilo až nyní, tak není pravdivé a zdroje, na základě jejichž informacích Respekt text napsal, jsou buď mimo, anebo, což je pravděpodobnější, tím prostě sledují své zájmy.
Diesntbiera protlačil Baxa
Dalším faktem je, že jméno Filipa Dienstbiera protlačil až k prezidentovi bývalý šéf NSS Josef Baxa. Prokázal tak opět, že je tím, co jsem nazval „justičním politikem“. A to mimořádně schopným, pokud si uvědomíme, že by Miloš Zeman jmenoval šéfem NSS příbuzného Jiřího Dienstbiera a soudce, který ve své rozhodovací praxi rozhodně nestraní lidem, kteří patří do světa Miloše Zemana.
Baxa využil toho, že Marie Benešová viděla v Šimkovi člověka blízkého Jiřímu Pospíšilovi a paradoxně potenciálně i „druhého Baxu“, tedy předsedu soudu, který by dělal „justiční politiku“. „Druhého Baxu“ nechce v čele NSS ani nový ministr Pavel Blažek, jehož favoritkou je Barbara Pořízková.
Je logické, že ministři spravedlnosti si nepřejí ambiciózního a politicky i společensky aktivního předsedu NSS, který by mohl potenciálně formulovat zájmy justice a stát se jejím mluvčím. Tedy hrát roli, kterou po odchodu Josefa Baxy nikdo nepřevzal.
Lidsky jsou tyto motivace pochopitelné i u Josefa Baxy.
Legitimní otázkou ovšem je, zda je to v zájmu správního soudnictví, NSS i justice jako celku.
Umaštěné způsoby
Nejhorším faulem je ovšem zpochybnění nezávislosti Karla Šimky jako soudce, které je v článku Respektu učiněno prostřednictvím tvrzení o jeho údajné „sociální nezdrženlivosti“. Tyhle umaštěné způsoby by člověk čekal v hospodách po deseti pivech, kdy padají věty hodné této hodnoty. V samotném textu o tom měli mluvit údajně soudci mimo mikrofon.
Aniž by ovšem bylo řečeno, o jaké kontakty má jít a především, kdy došlo ke zpochybnění nějakého rozhodnutí Šimky coby soudce. Pokud se opravdu našli soudci, kteří s Respektem takto o svém kolegovi mluvili, tak ráno, než nasednou na vlak do Brna, měli by si nejdříve nafackovat. Tohle je totiž za hranou vlastní, nepsané soudcovské etiky: jedovatá slina totiž ulpí nejen na Šimkovi, ale na NSS jako instituci.
Míra nezávislosti soudce se nemůže a nesmí měřit tím, s kolika lidmi se nesejde. Tuhle pitomost vnesli do debat svého času protikorupční aktivisté, z nichž se záhy vyklubali lobbisté, kteří si pouze vyřizovali účty se svými neoblíbenými soudci a politiky.
Sám Šimka patří mezi soudce, kteří se věnují přednáškové činnosti, osvětě a propagují zájmy správního soudnictví aktivně i mezi společenskou elitou, tedy politiky a byznysmeny. Na jedné straně tak slyší podněty odborníků z praxe z mnoha oblastí a jejich rozhodování tak není odtržené od reality. A na straně druhé je schopen včas a s předstihem odhalit možná rizika nápadů, které v některých hlavách ještě neuzrály, a ještě v zárodku je rozmluvit.
Prosazování zájmů?
Bohužel pochybuji, že redaktoři Respektu, autoři článku, kdy četli nějaké Šimkovo rozhodnutí. Možná by se pak oněch soudců, co si s nimi měli mimo mikrofon poklábosit, mohli zeptat, v jakém případě došlo k tomu, že bylo jeho rozhodnutí nekvalitní, anebo negativně ovlivněné takovými kontakty. Odpověď zní, že žádné. Dá se s nimi polemizovat, ale po odborné stránce jim nejde nic vytknout.
Doufejme, že článek Respektu byl jen dalším z úletů tohoto titulu (např. muž roku 2013 Ivo Ištvan či práce s nezákonnými úniky z vyšetřování), kdy se ad hoc pouští do prosazování něčích zájmů v justici. Výběr předsedy NSS by měl být oproštěn od podobných kampaní, kdy padají slova, která poškozují NSS jako instituci. Tenhle soud je totiž špičkovým pracovištěm, a nejen jeho soudci, ale i většina jejich asistentů, patří mezi to lepší, co v české justici je. Snad si to zdroj(e) Respektu uvědomí a ponechají své osobní ambice na chvíli stranou.
Petr Dimun
