Problémem české justice je občas dvojí metr. Pokud za podobný správní „zločin“ je jeden úředník odsouzen na 8 let a druhý úředník, který se navíc dopustil prokazatelného podvodu tím, že se vydával za ředitele odboru licencí, je odsouzen na podmínečný trest 3 let (na 5 let), nelze asi hovořit u Krajského soudu v Brně o úplné rovnosti pachatelů, aneb jedná se o klasické měření dvojím metrem.
Pokud je za čin, kterým nemohl být porušen zákon, t.j. podepsání dokumentu, který zákon nezná, a tedy ani nevyžaduje pro udělení licence (interní předávací protokol), jeden jednatel odsouzen na 7 let a 7 milionů Kč pokuty za zvláště závažný zločin a druhý jednatel je za prokázané podvodné uplatnění nepravdivého dokumentu, který zákon (resp. jeho prováděcí vyhláška) výslovně požaduje pro prokázání splnění podmínek pro udělení licence (revizní zpráva), zcela zproštěn obžaloby, neboť porušení zákona není trestným činem, pak již asi lze hovořit o dvou zásadně rozdílných právních systémech fungujících v rámci Krajského soudu v Brně. Spíše by se asi mohlo hovořit o měření třetím metrem….
Rovněž výpočty teoretické výše budoucí škody, podstatné v trestním řízení pro kvalifikaci i výši trestu se počítají velmi rozdílně a mnohdy doslova zvláštně. Pokud si výši škody spočítal Vrchní soud v Olomouci, a to v případě solární elektrárny (FVE), ve kterém se jednalo skutečně o trestný čin, provedl seriózní výpočty, které vycházely přesně ze zjištěného skutkového stavu, a proto věrně zobrazily skutečnou škodu. Jednalo se o skutečnost, kdy na FVE bylo nainstalováno k 31. 12. 2010 72 % panelů a 28 % panelů bylo osazeno až v květnu 2011. Vrchní soud použil „zdravý selský rozum“ a spočítal škodu tak, jak opravdu mohla vzniknout, t.j. pouze z výroby elektřiny z 28 % panelů, na které se již nevztahovala podpora ve formě zeleného bonusu platná pro rok 2010.
Opakem je nesmyslný výpočet teoretické výše budoucí škody, který vynechal rozhodující údaje a který provedl formou odborného vyjádření soudní znalec, nejspíše aby se vyhnul trestnímu stíhání za vědomě nepravdivý znalecký posudek. Za úmyslně neúplné a nepravdivé odborné vyjádření totiž nehrozí žádný trest, pokud ho znalec nedosvědčí před soudem. Za tyto posudky soudního znalce formou odborných vyjádření, která zcela rozhodujícím způsobem přispěla k mnohaletému trestu pro nevinné „zločince“ v kauze mnoha, v roce 2010 dostavěných i nedostavěných, solárních elektráren, může být soudní znalec pouze napomenut tím, kdo ho ustanovil soudním znalcem, t.j. předsedou krajského soudu nebo ministrem spravedlnosti.
Pokud český stát prostřednictvím stavebního úřadu pravomocně již v listopadu 2010 prohlásil FVE za zcela bezpečné a provozuschopné a ke dni 31. 12. 2010 měly instalovány veškerou technologii vč. fotovoltaických panelů (100 % solárních panelů), což tvrdí i Vrchní státní zastupitelství, pak je více než s podivem, že soudní znalec vypočítal teoretickou škodu jako by na FVE nebyl v roce 2010 nainstalován jediný panel, a přitom byla účtována cena roku 2010. Soudně znalecký výpočet by, dle laického názoru autora, měl vycházet ze zjištěného skutkového stavu, ať by se již jednalo o 100 % či např. pouze 99,9 % instalovaných panelů. K nesmyslné miliardové teoretické škodě dospěl soudní znalec, tím, že na rozdíl od Vrchního soudu, nepočítal skutečný rozdíl mezi výrobou z panelů instalovaných v roce 2010 a v roce 2011, který činil dle Vrchního státního zastupitelství 0 kusů. Pouze ignorováním skutkového stavu se ale mohl soudní znalec dostat k požadovanému výsledku miliardové škody. Pokud by postupoval dle zjištěného skutkového stavu, vyšla by škoda na 0,- Kč, což by asi nepostačovalo na mnohaletý trest vězení.
Protože se však jednalo o vybranou, od samého počátku velmi mediálně propagovanou, kauzu, soudní znalec postupoval dle zadání. Bez jeho nepravdivého odborného vyjádření by totiž nebyl žádný případ. Ostatně nebyl sám. Státní zástupce používal pro důkazy „viny“ jako svědky špičkové a absolutně důvěryhodné odborníky (vedoucí pracovníky a bývalé členy vedení Energetického regulačního úřadu, úspěšné spoluautory solárního tunelu roku 2010). Samotná soudní kauza by mohla působit jako tragikomická fraška, pokud by na konci nebyly takové tresty pro jednatele, jako kdyby spáchali vraždy. Stejně jako skutečnost, že svědci žalobce již v červenci 2011 zahájili nezákonné obnovy řízení na vybrané FVE, které musela, pro jejich nezákonnost, ředitelka odboru licencí zrušit v únoru 2012. To však následně způsobilo nepodmíněné odsouzení ředitelky odboru licencí, právě a pouze, za postup dle platných zákonů. Státnímu zastupitelství se navíc podařilo, bez jakýchkoliv důkazů, do případu úspěšně přičlenit i předsedkyni ERÚ a nechat ji odsoudit na mnoho let.
O stavu české justice ale nejlépe vypovídá, že, po zproštění předsedkyně ERÚ Vrchním soudem v Olomouci, musel být vyroben Nejvyšším státním zastupitelstvím, v dovolání k Nejvyššímu soudu, falešný důkaz, kterým bylo zdůvodněno dovolání. Vytvoření a předložení falešného důkazu je nejen kodifikovaným trestným činem maření spravedlnosti, ale u těch, kteří jsou velmi dobře placeni z peněz daňových poplatníků za hlídání dodržování zákonů, je to absolutně amorální a zcela nepochopitelné. Ke cti Nejvyššího soudu a justice je nutno zdůraznit, že Nejvyšší soud nepodlehl tlaku a falešný důkaz nepoužil a předsedkyně ERÚ zůstala zproštěna obžaloby. Nejvyšší soud osvobodil i již uvězněnou ředitelku odboru licencí, protože zjistil to, co bylo odborníkům zřejmé, tj., že postupovala přesně dle zákona. Výsměchem spravedlnosti je, že právě jediný „detailně předložený, věcně správný a zákonný“ postup, tvrzený státním zástupcem, jeho svědky z ERÚ a potvrzený Krajským soudem v Brně a bohužel i odvolacím soudem, by byl porušením zákona.
A tak zejména díky „odborníkům“ – svědkům z ERÚ, nikdy nepotrestaným spoluautorům solárního tunelu roku 2010, i díky nepravdivému znaleckému posudku, si v současné době odpykávají mnohaleté nepodmíněné tresty jednatelé mnohých dostavěných (i nedostavěných) FVE, z nichž někteří neporušili žádný zákon a v právním státě by tedy nemohli být vůbec odsouzeni a další by nejspíše skončili u přestupkového řízení. Uplatňovat vůči občanům trestní odpovědnost za něco, co není porušením zákona, a tedy není protiprávním činem, je v rozporu nejen se zákony, ale je to i v rozporu s Ústavou ČR.
Zjevně však stále platí ono socialistické: „Všichni jsou si rovni, někteří však rovnější…“.
Ivan Noveský
