Státní zastupitelství má v civilním řízení jiné pravomoci než v řízení trestním. Nemůže libovolně užít v civilním řízení důkazy z trestného řízení, zvláště je-li ve stádiu přípravného řízení trestního. Ve zvýšené míře to platí o důkazech, které narušují ústavou chráněná základní práva. Takovým právem je právo na ochranu listovního tajemství, jiných písemností i záznamů, včetně zpráv podávaných telefonem nebo obdobným zařízením. Patří sem i mejlová komunikace. Listina základních práv a svobod umožňuje výjimky, které stanoví zákon, ale ty toto narušení vážou na konkrétní účel.

Zákonem, který umožňuje narušit základní práva je i trestní řád. Účelem je získání důkazů v rámci trestního řízení. Smyslem získání těchto důkazů a prolomení základního ústavního práva podle trestního řádu je jejich užití v trestním řízení.

V jiných řízeních jich může být užito jen velmi omezeně při souhlasu těch, jejichž základní práva jsou dotčena. Nejvyšší správní soud judikoval, že nelze ani v kárném řízení se soudci a státními zástupci užít odposlechy z trestního řízení. V jiném případě tuto možnost připustil ojediněle, když s tím souhlasí ti, do jejichž práva bylo odposlechy zasaženo, nebo pokud by šlo o důkaz nevinny kárně obviněného. Ale žádný zákon neumožňuje narušit ústavně chráněné listovní tajemství a tajemství obdobných zpráv z důvodu působnosti státního zastupitelství v civilním řízení.

Takovým jednáním by byl narušen princip rovnosti účastníků v civilním soudním řízení. Jiný účastník zpravidla nemůže čerpat důkazy z přípravného trestního řízení. Proto by ponechání této možnosti státnímu zastupitelství rozmetalo zásadu rovnosti účastníků (rovnost zbraní).

Navíc užití protokolu o výslechu svědka z trestního řízení obchází svědeckou výpověď před civilním soudem, kde by jiné osoby mohly klást svědkovi otázky – účastníci, ale i civilní soud. Je-li nutné nějakou osobu vyslechnout, má ji vyslechnout civilní soud přímo dle občanského soudního řádu a ne užívat protokolu zhotoveného z výslechu svědka podle trestního řádu.

Často se vyhrožuje trestním stíháním. Pokud tak však činí státní zastupitelství v rámci svých podání v civilním soudním řízení jde o projev zneužití moci. Je zřejmé, že postižené osoby pod hrozbami státního zastupitelství budou v civilním řízení jednat jinak, než by jednaly dle své svobodné vůle, neboť budou vnímat výhrůžky jako reálnou hrozbu toho, kdo je trestním stíháním může postihnout, byť bude nezákonné a nedůvodné. Takové výhrůžky jsou v rozporu se zásadou, že státní moc má sloužit občanům a je vázána zákonem.

Zdeněk Koudelka