Prezidentský kandidát Jiří Drahoš prohlásil, že by nejmenoval vládu, která by se opírala o komunisty, a že by nevyhlásil referendum o vystoupení z Evropské unie. V případě jmenování vlády prezident rozhoduje a bez jeho jmenovacího dekretu se nikdo ministrem nestane.  Zde má Drahoš pravdu, byť je otázkou, jak dlouho by vedl spor s většinou Poslanecké sněmovny, která by jiné vládě odmítala dát důvěru.

V případě referenda je však Drahošův výrok zcela mimo ústavu. Celostátní referendum stanoví ústavní zákon. Vůči němu nemůže prezident uplatnit veto a lze jej vyhlásit i bez jeho podpisu. Referendum se koná, nastanou-li podmínky stanovené ústavním zákonem. Iniciátorem obvykle je parlamentní komora nebo petice určeného počtu občanů. Prezident bývá pověřen kontrolou tohoto procesu. Například na Slovensku přezkoumává, zda je dostatečný počet platných podpisů občanů. Jsou-li však splněny podmínky pro vyhlášení referenda, nemůže jej prezident znemožnit. Konečně budoucí ústavní zákon může stanovit, že referendum vyhlašuje i jiný ústavní činitel – např. předseda Poslanecké sněmovny.

Z hlediska politického je Drahošův výrok pohrdáním práva občanů, aby v referendu rozhodovali o vážných otázkách veřejného zájmu. Jestliže lid mohl rozhodnout o vstupu do Evropské unie, je demokraticky způsobilý rozhodnout o výstupu z tohoto útvaru. Žádná říše není věčná. Nebyla to Říše římská, habsburská, třetí říše a ani Sovětský svaz. Věčná nebude ani Evropská unie. Každý evropský stát se může ucházet o členství a každý člen může vystoupit. Je logické schválit akt o vystoupení obdobně jako o vstupu, což u nás bylo referendem.

Z hlediska právního je Drahošův výrok projevem neznalosti ústavních práv prezidenta republiky a neznalosti obvyklé ústavní úpravy referenda v Evropě. Pokud by Drahoš odmítl vyhlásit referendum, když by bylo řádně iniciováno podle ústavního zákona, dopustí se hrubého porušení ústavy. Kandidát na prezidenta, který jim ještě není, již oznamuje, jak bude ústavu ignorovat.

Zdeněk Koudelka