Vážený pane místopředsedo,

obracím se na Vás v návaznosti na rozhovor, který jste poskytl Lidovým novinám (dne 14.5.2021 – Jsem „soudce, kterému se nevolá“), neboť se v něm vyjadřujete k mé trestní věci a současně mi dovolte jakousi úvahu nad jednou z Vašich odpovědí.

V něm říkáte na konkrétní dotaz na mou a Sovákovu kauzu, že jste po nástupu do funkce místopředsedy už hovořil téměř se všemi soudci trestního úseku a ptal se jich, pokud se trestná činnost (zcela jistě moje a Sovákova) prokáže, proč si myslí, že k tomu došlo. Dále říkáte, že někteří z těchto soudců Vám sami řekli, že si bohužel až dodatečně ve světle vznesených obvinění uvědomili určité náznaky poněkud nestandardního mého a Sovákova chování. A že je třeba se zaměřit na to, do jaké míry další dva kolegové v senátu měli šanci odhalit, že je rozhodující soudce ovlivněn. 

Nevím, jakými informacemi z mé trestní věci disponujete, ani s kterými soudci jste o ní hovořil. Ale připomínám, že mí kolegové ze senátu 11 To (tedy JUDr. Klimáček, JUDr. Kalát a JUDr. Frankič), byli již vyslechnuti (dokonce i opakovaně) v řízení před soudem a kategoricky vyloučili jakékoli možné ovlivnění svého rozhodování z mé strany a jakékoli podezření na něj a JUDr. Klimáček jako starší předseda senátu taktéž vyloučil, že bych po něm požadoval přidělení jakékoli trestní věci k rozhodování. Vaše vyjádření tak evokuje, že tito soudci (patří-li mezi ty, s nimiž jste hovořil) před soudem nevypovídali pravdivě a Vám sdělili jiné údaje než soudu po zákonném poučení.

A stejně tak Vaše vyjádření může budit dojem, že důkazy již provedené před soudem zpochybňujete. Nevím, zda je Vám známo, že po mém zatčení tehdejší předseda Vrchního soudu nařídil kontrolu všech mých věcí, jejímž výsledkem bylo, že při této kontrole nebyly zjištěny žádné nestandardní postupy nebo jiné závadové poznatky (Tpj 14/2019)?  Tuto listinu jsem soudu předložil jako důkaz k založení do spisu.

Nevím, proč tedy nyní zpochybňujete důkazy v probíhajícím trestním řízení. Vaše vyjádření v pozici vysokého justičního funkcionáře posilují veřejnou představu o mé (a potažmo i Sovákově) vině. Dokonce se domnívám, že Vaše slova nahrávají soudcům, kteří v mé trestní věci rozhodují k tomu, abych byl skutečně odsouzen, ač mám obžalobu za nezákonnou. Po tomto rozhovoru totiž se má nevina (i Sovákova) bude prokazovat jistě obtížněji, připustil-li jste jako můj nadřízený mou (a také Sovákovu) vinu.

Nechci Vám samozřejmě přičítat zlý úmysl, avšak nemohu se zbavit dojmu, že Vaše odpovědi nebyly vedeny sine ira et studio. Nepřipustil jste totiž ani možnost, že kolegové ze senátu neměli šanci odhalit, že jsem jako rozhodující soudce ovlivněn, prostě proto, že jsem ovlivněn nebyl. Vaše vyjádření ke své trestní věci pokládám za nekorektní a nesprávné. Nejspíše v dalším vedení své obhajoby budu nucen zvažovat, že Vaše odpovědi v daném rozhovoru předložím soudu a Vás navrhnu jako svědka k výslechu před ním, abych měl možnost v řádném řízení zjistit, zda jste skutečně hovořil s již vyjmenovanými kolegy a co Vám vlastně sdělili.

Nyní mi, vážený pane místopředsedo, dovolte ještě jednu úvahu nad jednou z Vašich odpovědí. Řekl jste, že věříte, že se se soudci domluvíte na tom, že pokud by se podobná situace opakovala (opět tedy uvažujete jen v rovině mé a Sovákovy viny), že nebudou mít kolegové soudci zábrany to vedení oznámit s tím, že je to jasná etická povinnost každého soudce takové podezření hlásit nadřízenému. Znamená to, že se soudci mají mezi sebou udávat? Pokud bych měl domyslet Vaši veřejně sdělenou myšlenku, pak by to mohlo znamenat také následující. Jeden člen senátu bude prosazovat názor na řešení nějaké odvolací záležitosti (např. výše a druh trestu), který bude zcela odlišný od názoru zbylých dvou členů senátu a ti pojmou podezření, že tak činí byv ovlivněn a oznámí to nadřízenému jako podezření z možného ovlivnění.

A co v takovém případě může učinit nadřízený, dostane-li se k němu oznámení o podezření z trestné činnosti, protože každé podezření na možné ovlivnění soudce zakládá skutkovou podstatu některého z trestných činů? Musí tuto záležitost nechat prošetřit k tomu povolanými orgány činnými v trestním řízení, kteří budou muset zahájit k prověření oznámení úkony trestního řízení. A jinak než pomocí sledovací techniky nasazené do kanceláře nařčeného to nejspíše prověřit nelze. A půjde-li o takový názor prosazovaný v poradě senátu, má vůbec někdo možnost zveřejnit obsah porady senátu, která je ze zákona tajná, stejně jako hlasování? K čemu by pak byla v zákoně možnost uplatnit kontravotum? Dokáži si relativně snadno představit i účelové oznámení nějakého podezření. Nebo by měl být zřízen jakýsi etický tribunál, který bude posuzovat taková oznámení mezi soudci? Obdoba Výboru pro neamerickou činnost? To by znamenalo popření nezávislosti soudního rozhodování.

Závěrem Vás chci, vážený pane místopředsedo, požádat, abyste se již nadále veřejně nevyjadřoval k mé trestní věci a ani náznakem do ní nezasahoval. Zatím, jak jsem měl možnost po dobu více než tří let být subjektem trestního řízení, dospěl jsem k závěru, že soudce trestně stíhaný pro korupční jednání nemá právo na spravedlivý proces ani na uplatnění presumpce neviny. A Vaše odpovědi pro označené periodikum, bohužel, tento můj závěr nevyvrátily.

JUDr. Ivan Elischer