Kárné řízení se soudci představuje velmi citlivou agendu pro všechny zúčastněné – pro kárné navrhovatele, pro kárně obviněné, ale i pro kárný soud, kterým je Nejvyšší správní soud.

Jde o agendu současně velmi živou, jak o tom svědčí příprava, průběh a výsledky velké konference, kterou zorganizoval Nejvyšší správní soud dne 3. května 2018 pod názvem Kárné řízení ve věcech soudců a státních zástupců – Kudy dál, stejně nebo trochu jinak? I v oblasti legislativy by se v roce 2019 měla zaměřovat aktivita Ministerstva spravedlnosti k přípravě novelizace jak hmotněprávního předpisu, kterým je zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (ZSS), ale také procesního předpisu – jímž je zákon č. 7/2002 Sb., o řízeních ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů (dále jen“ZKŘ“). Na podzim roku 2018 vypršelo pětileté funkční období řadě kárných senátů Nejvyššího správního soudu, byly ustanoveny kárné senáty nové. A jeden z takto nově ustanovených kárných senátů přišel v usnesení ze dne 17. ledna 2019 sp. zn. 13 Kss 5/2018 s procesně revoluční myšlenkou: za určitých podmínek lze i v kárném řízení se soudci použít přiměřeně procesní úpravu dohody o vině a trestu podle trestního řádu. Dovolím si pro časopis Soudce, primárně oslovující soudce jako čtenářskou obec, ať už v pozici kárných navrhovatelů, nebo i (potenciálně) kárně obviněných, upozornit krátkým příspěvkem na toto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného a přidat k němu několik vlastních poznámek. V nich jsou reflektovány moje profesní zkušenosti odcházejícího přísedícího člena kárného senátu NSS pro věci státních zástupců za stav advokátů a současně jako obhájce z několika advokátních obhajob soudců v kárných řízeních.

Autonomní procesní úprava kárného řízení a přiměřené používání ustanovení trestního řádu, jednoinstančnost kárného řízení  

Kárné řízení je upraveno, v zásadě poměrně kuse, v zákoně č. 7/2002 Sb. V procesních otázkách tímto zákonem neřešených je odkazováno na přiměřené používání trestního řádu. Podle § 25. „nestanoví-li tento zákon jinak nebo nevyplývá-li z povahy věci něco jiného, v kárném řízení se přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu.“ Po dobu mého působení v kárném senátu pro věci státních zástupců jsme nenarazili na nějakou dílčí procesní otázku, před jejímž řešením bychom nevěděli „kudy kam“. I když se např. na konferenci pořádané Nejvyšším správním soudem objevovaly hlasy volající po podrobnější právní úpravě kárného řízení, patřím k zastáncům toho ideového směru, který nevolá po příliš detailní procesní právní úpravě ve zvláštních zákonech, nejde –li o procesní předpisy kodexového typu jakými jsou zejména občanský soudní řád nebo trestní řád. Osobně se však nemohu ztotožnit s jednoinstančností kárného řízení podle § 21 ZKŘ, byť toto ustanovení nebylo nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 33/2009 shledáno za neústavní. Tento názor „drží“ i Ústavní soud i v dalších svých novějších rozhodnutích ( II.ÚS 2490/15 ze dne 8. listopadu 2016 a podrobně argumentačně zejména ve věci I. ÚS 2617/15 ze dne 5. září 2016). Nutno však zdůraznit, že v žádné kárné věci, které byla meritorně nálezem Ústavního soudu posuzována na základě ústavní stížnosti, nešlo kárně potrestanému soudci tzv. o krk, tedy nebylo mu uloženo kárné opatření odvolání z funkce soudce. Svoji pochybnost o vhodnosti jednoinstančního kárného řízení vyjádřila i soudkyně Nejvyššího soudu JUDr. Milada Šámalová v článku Poznatky kárných soudců Nejvyššího soudu ke kárnému řízení, který byl publikován v dvojčísle 7 – 8/2018 tohoto časopisu.

Dohoda o vině a trestu jako použitelný procesní institut v kárném řízení, její přenos do rozhodnutí kárného senátu  

 Zákon č. 7/2002 Sb. neobsahuje výslovnou úpravu procesního institutu obsahově i formálně podobného dohodě o vině a trestu podle trestního řádu. Takže kárný senát 13 Kss NSS si položil otázku, zda lze tento procesní institut nějak a jestliže ano, jak, vtáhnout cestou aplikace § 25 ZKŘ do kárného řízení se soudci a jak by mohlo rozhodnutí kárného soudu vypadat.  Odpověděl si, že ano, byť s určitými omezeními co do postupů.

Čtenář tohoto článku by se měl blíže seznámit z webových stránek NSS s usnesením NSS

ze dne 17. ledna 2019 sp. zn. 13 Kss 5/2018 a vstřebat jeho nosné myšlenky. Podle autora tohoto článku myšlenková konstrukce tohoto kárného senátu NSS spočívá na následujících nosných bodech:

• musí být nejprve podán návrh na zahájení kárného řízení. Nelze tedy jen požádat NSS jako kárný soud o schválení dohody o vině a trestu,
• Nejvyšší správní soud akcentuje, že … „ byl‑li podán kárný návrh, a z okolností případu (zde zejména s přihlédnutím k písemným vyjádřením účastníků řízení) lze mít za to, že by bylo vhodné sjednání dohody o vině a kárném opatření, zjistí kárný soud podle potřeby stanovisko kárně obviněného a kárného navrhovatele a stanoví kárnému navrhovateli přiměřenou lhůtu k podání návrhu na schválení takové dohody (srov. § 187 odst. 4 věta první a druhá trestního řádu).“
• Jestliže NSS shledá dohodu o vině a trestu jím schválitelnou, pak vydá rozhodnutí, jehož výrokem nejprve kárný soud schválí dohodu o vině a kárném opatření, načež dalšími výroky rozhodne o vině a o uložení kárného opatření.

Uplatnění procesního institutu dohody o vině a trestu v některých kárných řízeních lze vítat

 Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. ledna 2019 sp. zn. 13 Kss 5/2018 nepochybně představuje jen začátek cesty k uplatnění dohody o vině a trestu v kárných řízeních se soudci, ale také se státními zástupci. Praxe jistě nabídne k řešení celou řadu dílčích otázek, které tím budou nastoleny.

Z pohledu profesních zkušeností autora je vhodné otevřít „bránu“ k uplatňování dohod o vině a trestu „na zkoušku“ nejprve v případě tzv. průtahových kárných provinění. Ve většině z nich jsou průtahy četné ve více procesních věcech, jsou zřejmé, kárně obviněný je uznává, jeho obrana spočívá obvykle v poukazu na spornost, od kdy již lze posoudit nečinnost jako průtah, zda vůbec jde o průtah a jak je dlouhý, o kolik dílčích průtahových věcí se jedná, jsou tvrzeny a prokazovány pro kárně obviněného polehčující okolnosti objektivní povahy na straně soudu (státního zastupitelství) nebo subjektivní na jeho straně. Zpracovat kárný návrh pro průtahové kárné provinění je pro kárného navrhovatele velmi pracné, znamená to pro něj probrat se v informačních systémech a v jednotlivých spisech, požaduje se od něj přesné vymezení skutku v návrhu na zahájení kárného řízení a návrh důkazů k jejich prokázání. Stanovenou náležitostí kárného návrhu je i návrh kárného opatření. Kárným navrhovatelům příprava bezvadné kárné žaloby obvykle zabírá mnoho času, který jim pak chybí v manažerském řízení soudu (státního zastupitelství). Rovněž tak obhajoba kárně obviněného, má-li být pečlivá a přesvědčivá, vyžaduje vrátit se k jednotlivým průtahovým věcem, nastavit si pro ně zpětné sebekritické zrcátko a to vše pak zapracovat do vyjádření ke kárnému návrhu. Některé průtahy kárně obviněný uznává, některé ne. Jestliže ze dvou klíčových dokumentů (kárný návrh a vyjádření k němu) vyplývá, že průtahy jsou v zásadě uznávány a jde jen o to, jakým kárným opatřením mohou být oceněny („co za to“?), pak nastává ten nejsprávnější okamžik, aby byl kárně obviněný sebekritický, tedy aby uznal vinu a aby obě strany pak vyjednávaly o druhu a výměře (v případě peněžitého postihu) kárného opatření. Je přirozené, že strana kárného navrhovatele může inklinovat k přísnějšímu kárnému opatření, strana kárně obviněného k mírnějšímu. Nicméně obě dvě strany tohoto kárného sporu by měly být profesionály, být soudné a neprosazovat nějaké extrémnější řešení ve prospěch jedné strany a tím v neprospěch druhé strany. Takové vyjednávání o trestu (= kárném opatření) podle mého názoru předpokládá, že se obě strany pečlivě seznámí s kárnou prejudikaturou NSS v průtahových věcech a že se budou při vyjednávání o kárném opatření pohybovat v relacích této judikatury. Ostatně kárný senát musí jejich dohodu o vině a trestu aprobovat svým vlastním rozhodnutím, jeho posouzení může být takové, že např. kárné opatření je příliš mírné nebo příliš přísné, takže dohodu neschválí. Nepovažuji za procesně vyloučené, že když se kárnému senátu dohoda o vině a trestu, předložená jemu ke schválení, nebude líbit, aby mediačně působil při ústním jednání o modifikaci takové dohody, aby ji pak mohl schválit. Ostatně takto obvykle jednají civilní soudy s účastníky řízení před a při schvalování smíru.

Ze zkušenosti přísedícího kárného senátu pro věci státních zástupců vím, že zpracování kárných věcí je pro kárný soud, především pak pro předsedu kárného senátu, velmi pracné, je i organizačně náročné, spisy ve věcech, v nichž došlo k průtahům, se stěhují „tam a zpět“, na kmenovém místě nejsou po určitou dobu k dispozici, anebo se musí kopírovat. Takže uplatnění procesního institutu dohody o vině a trestu v kárných řízeních může vést také k určitému snížení pracnosti a organizační náročnosti zpracování průtahových kárných věcí, aniž by byl narušen stěžejní princip, že je to jen a jen soud (kárný soud), který rozhoduje o vině a trestu.

Za svoji osobu si dovolím vyjádřit na závěr názor, že spočívá-li podstata kárného provinění v nějakém hrubém a zásadním porušení jiných profesních povinností soudce než průtahů typu např. hrubě neodborného nebo hrubě profesně-neetického jednání nebo dokonce korupčního jednání, tak v těchto případech bych příliš prostoru pro uplatnění dohody o vině a trestu neviděl. V těchto věcech jde totiž o samotnou podstatu výkonu funkce soudce jako ústavního činitele – o těchto věcech se nevyjednává, tato kárná provinění se jen trestají rozhodnutím kárného soudu.

JUDr. Martin Mikyska