Ondřej Neff trefně ve svém úvodníku Přemýšlení o žalobách na stát velmi jasně shrnul uvažování občana o právních problémech okolo opatření souvisejících s koronavirem. Pojmul do něj i sofistikovanější názory na kritické hlasy proti zvoleným řešením, a obecně sdílené jisté ”pochopení” pro přesunutí pravomocí z vlády na ministra zdravotnictví. Neboť, jak uzavírá, jsme v boji a na tragédii se chtějí napakovat advokáti a politici ci si nevidí na špičku vlastního nosu.

V duchu knihy, na niž odkazuje název příspěvku (bez nároku na to dotknout se jejích kvalit) mě tento úvodník skvěle ozřejmil myšlenkový tok prezentovaných úvah i jejich příčinu. Tou však není neznalost práva v jeho detailu ani právní nihilismus občanstva. Příčinou je utvrzování se v nepravdách o právním prostředí a některých jeho jevech a rozeberme si nejznámější tvrzení.

Pojďme tedy popořádku:

1 Tvrzení, že situace s nouzovým stavem je úplně nová. Ne, není to pravda. Situace s nouzovým stavem, se všemi problémy, omezením pohybu osob, omezování majetkových práv, zabírání majetku, nucené výkony pro stát, a to na území ČR, včetně použití příslušných zákonů zde byla od roku 2000 za sebou čtyřikrát. Ano ČTYŘIKRÁT, a to bez současného nouzového stavu. Velmi dobře tedy úřady ví, jak se chovat, co se bude dít, jak postupovat systémově, co dělat a dokonce jak nahrazovat škody občanům.

2. Tvrzení, že zákony jsou psány na určité situace, ale tuhle si nikdo neuměl představit, takový rozsah pandemie. Není to pravda. Oba zákony z roku 1998, ústavní zákon o bezpečnosti České republiky a na něj navazující zákon z roku 2000, zákon o krizovém řízení, počítají s extrémním (ultimativním) ohrožením naší země. Mají řešení jak přírodních nebezpečí, od zemětřesení po pandemie, tak až po válečný stav. Velmi přesně stanoví postupy pro omezení práv občanů, počítají s tím, že budou lidé umírat tady a teď, co s tím dělat, a nikdy, opakuji nikdy nezapomínají že jde o občany svobodné, občany svobodné demokratické země a že nic není “zadarmo”, žádné omezení. Ve smyslu finančním i osobním. Tyto zákony jsou platné, plně funkční. Jen požadují od politiků, aby se podle nich chovalo. Je to těžší než být zákazový automat. Zákony byly už použity a fungovaly bez problémů až do této situace (viz. bod 1). Dnes nefungují, protože nejsou respektovány, ne proto, že se nehodí na tuto situaci.

3. Tvrzení, že zákony jsou psány na jiné škody (menšího rozsahu) než ty stávající. Ne, není to pravda, viz. shora (bod 1 a 2). Dokonce podle těchto zákonů není žádná – zjednodušeně – automatická náhrada jako podle zákona o odškodnění za nesprávný úřední postup, který se také používá v ČR od roku 1998 každý den.

4. Tvrzení, že přesunutí pravomoci zakazovat z vlády na ministra zdravotnictví podle zákona o ochraně veřejného zdraví je úplně v pořádku. Ne, není, opravdu máme stav nouze, tak jak předpokládají zákony: Vedle důvodů legitimity v demokratické společnosti (vláda ji má neskonale vyšší než jeden ministr) se i v tomto stavu opatření přijímají mimo jiné tak, aby o nich každý věděl. To neznamená zábavné vyhlašování na tiskových konferencích, ale v Sbírce zákonů, kterou si každý může přečíst. Vedle toho, že tak má každý fakticky i formálně možnost se dozvědět co a jak, zabrání se vyvěšováním na nástěnce ve vestibulu ministerstva i formální nevědomosti o tom, co se smí a nesmí. Vydávání zákazů a příkazů zasahujících do podstaty života člověka tímto způsobem a respektování takové nezákonnosti státními autoritami je skvěle popsáno v následující ukázce:

„Pozemšťané! Věnujte pozornost tomuto hlášení. Hovoří k vám Prostenik Vogon Jelc z Galaktického úřadu pro plánování hyperprostorové dopravy. Jak nepochybně víte, plány pro rozvoj okrajových oblastí Galaxie vyžadují vybudování nové expresní dálnice, která má vést vaší sluneční soustavou. Vaše planeta je bohužel jedna z těch, které jsou určené k demolici. Celá akce bude trvat necelé dvě pozemské minuty. Děkuji vám.“ …..
„Nemá cenu tvářit se překvapeně. Všechny plány a příkazy k demolici jsou už padesát pozemských let vyvěšeny na vašem místním plánovacím odboru na Alfě Centauri, takže jste měli spoustu času vznášet formální protesty. Teď už je pozdě dělat kvůli tomu rozruch.”
…..Hlas zněl tentokrát hodně otráveně.
“Co tím chcete říct, že jste nikdy nebyli na Alfě Centauri? Proboha, lidstvo, vždyť je to přece jen čtyři světelné roky! Je mi líto, ale když se neobtěžujete zajímat ani o místní záležitosti, je to vaše chyba.
(Douglas Adams: Stopařův průvodce po galaxii)

5. Tvrzení, že žaloby vymýšlejí právníci, jimž se ten stav hodí, aby měli kšefty a loupežili na státu, nemají morálku. Ne, není to pravda. Smysluplnost tohoto tvrzení je úplně stejná, jako že mor vymyslela církev, aby mohla strašit hříšníky, že pacifisté vymysleli válku, aby měli možnost snít o světě v míru, Covid-19 vymysleli doktoři, aby měli koho léčit, a epidemiologové, aby měli možnost vystoupit v TV, sdělit svoje názory světu a dirigovat celou společnost. Jako právníci nevymýšlejí spory, tak lékaři nevymýšlejí viry.

6. Teď na takové detaily není čas, je to zbytečná diskuse a strašení lidí. Ne, není to pravda. Nejde o detaily. Když se na různých formách a míře nezákonnosti, proti ústavnosti a na nebezpečném omezování svobod a nesprávných krocích vlády shodují a upozorňují právníci s mírně řečeno odlišnými názory (budu jmenovat, jen náhodně tak namátkou na prvních pár kliků na internetu – na koho jsem zapomněl promine – David Záhumenský, Zdeněk Koudelka, Jan Wintr, Jan Kysela, Petr Toman, Daniela Kovářová, Tomáš Sokol, Jan Tomainer, Jitka Hořinová, Ondřej Pecák, Zuzana Cadigliota, Petr Bezouška, Jan Bureš, Lukáš Trojan a třeba taky autor tohoto článku a další), je víc než reálné, že na tom něco bude. Kdyby takto veřejně vystoupilo stejné množství lékařů od internistů, přes šéfy infekčních oddělení a epidemiologů až po patology nikdo by to za “spekulativní strašení” nepovažoval.

Když to shrnu, dnes je hezky a jdu se projít do lesa, mám tu možnost. Budu si připomínat, že lékaři léčí zdraví, společnost politici, svobodě rozumí právníci, hospodářství ekonomové a měli bychom naslouchat všem. Slepě věřit a plivat na druhé pro nepříjemné pravdy se nám vymstí. Z toho, co je dnes (ať už je příčina jakákoliv), se budeme dlouho léčit. Cíl je návrat k svobodnému životu. Ve všech jeho aspektech. Jako právník říkám, že jeho nedílnou základní složkou je svoboda, zákonnost a stát jako náš sluha, ne jako náš pán.

Václav Vlk

Psáno pro web Neviditelný pes