V Poslanecké sněmovně je projednáván vládní návrh zákona, kterým se má novelizovat občanský soudní řád a exekuční řád. Jedná se o velmi rozsáhlou novelu čítající stovky změnových bodů. Podle důvodové zprávy má nový předpis přispět k řešení problematiky vícečetných exekucí. Po přečtení textu návrhu však snadno dospějeme k názoru, že jde o předpis spíše technokratický, kdy většina jeho ustanovení se problematice vícečetných exekucí vůbec nevěnuje a upravuje dílčí technické změny obou předpisů.
Nosnými body novely pak je pravidlo jeden dlužník – jeden exekutor, zavedení povinných záloh na náklady exekuce a povinné zastavování exekucí, kde se tři roky nic nevymohlo.
V tomto článku se budu věnovat rozboru pravidla jeden dlužník – jeden exekutor, a to především z pohledu efektivity takové změny.
Návrh počítá s pravidlem, že od účinnosti zákona by každou další exekuci proti dlužníkovi měl bez dalšího řešit jediný exekutor. Pro případ, že dlužník už nějakou exekuci má, bude exekuce přidělena exekutorovi, který proti němu v rámci okresu, kraje nebo sousedního kraje vede nejstarší exekuci. Fakticky jde o kradmo vtělenou místní příslušnost exekutorů a vyloučení práva volby exekutora. K tomu je třeba zmínit, že je tu hned několik pozměňovacích návrhů, které si kladou za cíl místní příslušnost exekutora zavést zcela nepokrytě přímo do těla zákona, a to dokonce způsobem, že pověřený exekutor i místně příslušný exekuční soud se budou měnit vždy, když se dlužník přestěhuje.
Krásná představa, co myslíte? Ale může zavedení pravidla jeden dlužník – jeden exekutor ve spojení s nestálou místní příslušností nějak přispět k řešení problematiky vícečetných exekucí? Nemůže, a to hned z několika důvodů.
Novela má v prvé řadě dopadat až na nové případy. Staré případy tak změnou dotčeny nebudou a jejich počet se zavedením pravidla jeden – exekutor jeden dlužník nesníží. Nových exekucí je totiž nejméně za posledních 12 let. V roce 2019 poklesl jak počet povinných, tak celkový počet exekucí.
Návrh Pirátské strany, jehož záměrem je sloučit všechny exekuce, které jsou proti dlužníkovi vedeny, okamžikem zahájení první exekuce po novele k jedinému exekutorovi, je proto s prominutím legislativnětechnická utopie.
K tomu, aby se mohlo aplikovat pravidlo sloučení starých exekucí s novou exekucí k jedinému exekutorovi, je třeba, aby proti historickému dlužníkovi byla zahájena nová exekuce. Jenomže nárůst počtu exekucí na jednoho dlužníka nastal jen u osob s 10 a více exekucemi, a to o pouhé 1 procento. Počet osob s 10 a více exekucemi je 133 tisíc. Velká část těchto osob spadá do skupiny 580 tisíc exekucí umrtvených probíhajícím insolvenčním řízením. Pak se bavíme o vzorku možná 75 tisíc exekucí, tedy možná 750 osobách, u nichž dojde k faktickému dopadu. Pravidlo jeden exekutor – jeden dlužník by tak ve skutečnosti nastalo jen u asi 0,96% z celkového počtu osob v exekuci.
Jestliže u všech ostatních skupin v loňském roce došlo k poklesu průměrného počtu exekucí na jednoho dlužníka, pak ve skupině osob s 10 a více exekucemi, kde jedině nedošlo k poklesu, je schopnost změny přispět ke snížení počtu exekucí vyloučena, neboť při prokázaném nárůstu zadluženosti v této skupině se pravděpodobnost úspory a úhrady dluhů po zavedení teritoriality rovná nule. Potom ale není důvod zavádět místní příslušnost na všechny nově zahájené exekuce. Skutečnost, že jich ubývá a počet osob s méně než 10 exekucemi neroste, dokazuje, že vymahatelnost je v současné době na dobré úrovni.
A konečně je třeba připomenout, že exekutoři jsou jedním, nikoli jediným exekučním orgánem. Vedle nich se pohledávky vymáhají například v soudním výkonu rozhodnutí a zejména v daňových exekucích prováděných širokým počtem exekučních orgánů v postavení správce daně. Jmenujme například finanční úřady při výběru daní, celní správu, obecní úřady místně příslušné k vyměření místních poplatků za svoz komunálního odpadu, poplatků ze psa, obecní úřady místně příslušné k vymáhání pokut za dopravní přestupky, soudy při vymáhání justičních pohledávek a další. Na ně princip teritoriality a pravidlo jeden dlužník – jeden exekutor nedopadne a jejich pluralita zůstane zachována.
Na druhou stranu je tu institut, který může napomoci ochraně dlužníka a který novela zatím zcela opomíjí. Konkrétně jde o tzv. chráněný účet. Jeho prostřednictvím by bylo možné ochránit dlužníkovy nezabavitelné částky, které výkonu rozhodnutí nepodléhají bez ohledu na počet exekučních orgánů, které proti němu souběžně výkon spravedlnosti realizují. Připouštím, že smyslem chráněného účtu není v prvé řadě přispět k vyřešení problematicky vícečetných exekucí, ale jde o skutečný a efektivní nástroj, jak ochránit dlužníka před postižením nezabavitelné částky a tím mu umožnit i během exekuce pracovat a dluh umořovat. Současně je dlužník na samém počátku exekuce chráněn před druhotným kupením nových exekucí zapříčiněných exekucí nezabavitelné částky, z níž hradí služby, další půjčky nebo třeba nájem. Chráněný účet tak působí preventivně jak do rizika vzniku druhotných exekucí, tak napomáhá překlenout dlužníkovu situaci do doby, než svoje dluhy postupně uhradí.
JUDr. Leoš Brantál, LL.M.
