Občas se stane, že znalec napíše posudek v rámci soudního řízení a potom „vrátí razítko“. Přestane být znalcem. Avšak předtím nedošlo k jeho výslechu a tím i provedení důkazu znaleckým posudkem v hlavním líčení.
Soud bývalého znalce přibral jako osobu vykonávající jednorázově znaleckou činnost (ad hoc znalec) podle § 26, odst. 1, písm. c) zákona č. 254/2019 Sb. (poslední zákon o znalcích), který zní: “Orgán veřejné moci (nikoli advokát, poznámka LK) může výjimečně ustanovit k podání znaleckého posudku i jinou osobu, která není zapsána do seznamu znalců, ….. pokud c) by podání znaleckého posudku znalcem bylo spojeno s nepřiměřenými náklady nebo obtížemi.“
Obžalovaný namítal, že už to není možné, protože osoba už není znalcem, a proto jsou skutková zjištění založena na procesně nepoužitelných důkazech.
Obecně jde v těchto případech o to, zdali je nutno nechat vyhotovit nový znalecký posudek, a vyslechnout nového znalce, nebo je možno i bývalého znalce k jeho posudku jen vyslechnout samozřejmě, že předtím by byl poučen a složil by znalecký slib. Je to problém, který se může týkat všech typů řízení (soudní i správní i daňové). Před výslechem byla osoba poučena a opětovně složila slib znalce.
K napsání článku mne inspiroval judikát Nejvyššího soudu 8 Tdo 201/2022, který právě tento typový případ řešil.
Myslím si, že je nutno zkoumat, proč už osoba není znalcem. Jestli není znalcem o vlastní vůli (položila razítko), nebo jestli byla osoba zbavena oprávnění, protože pochybila, respektive ukončení činnosti předcházely výhrady odborného charakteru, či jiné výhrady, které by znemožňovaly osobu přibrat jako „ad hoc“ znalce. Pokud osoba vrátila razítko a důvody nejsou znalecké ale osobní (v daném případě osoba vrátila razítko, aby se starala o nemocného člena rodiny), pak daná osoba může být jmenována „ad hoc“ znalcem, aby stvrdila svůj posudek před soudem.
Pokud by byl přivzat nový znalec, který by nejdříve musel nastudovat spis, a pak vypracovat posudek, následkem by byly průtahy v trestním řízení. A také další náklady, protože by vyvstaly náklady na další znalecký posudek. Proto je správné a vhodné, aby v těchto případech byl bývalý znalec pro výslech ke svému posudku přibrán jako „ad hoc“ znalec neboli znalec vykonávající jednorázovou znaleckou činnost. Tak tak rozhodl Nejvyšší soud ČR v judikátu 8 Tdo 201/2022. S judikátem souhlasím.
Ovšem musím upozornit, že uvedený postup by měl platit obecně ve všech typech řízení, tedy soudních řízení i správních či daňových. Zopakuji, že osoba, která přestala být znalcem o své vůli a nikoli z důvodu znaleckého pochybení může obhajovat svůj posudek jako znalec vykonávající jednorázovou činnost.
Zde apeluji na soudy. Znalce vykonávající jednorázovou činnost může ustanovit jen orgán veřejné moci. Pokud tedy napsal znalec posudek s doložkou dle § 127a OSŘ či § 110a TŘ, měl by orgán veřejné moci (obvykle soud) umožnit tomuto bývalému znalci výslech tím, že ho ustanoví jako znalce vykonávající jednorázovou činnost. I když to byl původně znalec strany sporu v civilu či znalec obviněného v trestu. Jinak by byl v trestním řízení porušen princip rovnosti zbraní. A v civilním řízení se má soud chovat ke znalci, kterého jmenoval ona a ke znalci s doložkou dle § 127a OSŘ také chovat stejně.
Lukáš Křístek
