Jsou to dva kilometry, tramvají několik zastávek a 15 minut cesty. Tolik dělí Městský soud v Brně (MS) od Ústavního soudu (ÚS). V případě rozhodnutí, kterým jeden ze senátů tohoto okresního soudu zamítl žádost o podmíněné propuštění Petra Kotta, se však ukázalo, že v hlavách některých jeho soudců je ta vzdálenost věru kosmická.
Jak informoval web iRozhlas.cz, senát MS v Brně ve složení Petr Schlagmann, Eva Páralová a Jana Šnajdrová, v červnu zamítl Kottovu žádost o podmínečné propuštění, přestože měl pro opačné rozhodnutí veškeré důvody.
Kott zaplatil peněžitý trest, ve vězení se chová příkladně, dostává pochvaly, slouží jako lékař na covidové jednotce. Po případném propuštění má zajištěnou práci v léčebně dlouhodobě nemocných ve Fakultní nemocnici v Motole. Za jeho propuštění se přimlouval ředitel věznice a kladně se k žádosti vyslovil dokonce i státní zástupce.
„Ve výkonu trestu měl spoustu času přemýšlet, našel zde pokoru a sebereflexi. Jeho jednání si zasloužilo trest, s respektem jej přijal a necítí žádnou křivdu. Jeho žebříček hodnot se změnil k lepšímu. Již nechce žít svým předchozím životem, dostatečně se poučil a rád by pokračoval jiným způsobem života. Co se týče druhé větve, pak zde mu hrozí trest odnětí svobody ve výměře 8 let, některé skutky jsou nezpochybnitelné, zejména ty z první větve, trest přijal a část vykonal. Brojí pak proti výši trestu, myslí si, že jeho výše je nadbytečná,“ uvádí se dále v rozhodnutí MS v Brně.
Přesto brněnští okresní soudci žádosti nevyhověli, neboť podle jejich názoru, že nepřijal rozhodnutí o vině. Toto rozhodnutí přitom založili primárně na Kottově obhajobě v tzv. druhé větvi „případu Rath a spol.“, která stále nebyla pravomocně skončena.
„Jeho polepšení totiž hodnotil z širšího hlediska – možno říci materiálně-formálního pojetí, kdy bylo třeba přihlédnout jak k jeho chování před a ve výkonu trestu odnětí svobody, tak i postupu v řízeních navázaných na shora označenou věc. Jinak řečeno soud přihlížel i k postupu odsouzeného v tzv. druhé větvi projednávané věci. Z opravného prostředku podaného v této tzv. druhé větvi, tj. v podaném odvolání ze dne 17. 5. 2021 proti rozsudku Krajského soud v Praze ze dne 31. 1. 2020, sp. zn. 4 T 42/2016, pak odsouzený argumentuje nenaplněním typových znaků skutkových podstat trestných činů, jimiž byl předmětným rozsudkem uznán vinný, dále pak uvádí skutečnosti stran nesprávného právního posouzením věci a zpochybňuje zákonnost provedených důkazů. Vesměs tak uplatňuje obdobnou argumentaci jako v předchozím řízení v nyní projednávané věci (tzv. první větvi), ač jak sám naznačuje, jedná se o téže trestnou činnost. Vzhledem k uvedenému je pak třeba uzavřít, že odsouzený nepřijal rozhodnutí o vině,“ uvádí se k tomu v rozhodnutí okresních soudců z Brna.
Je to smutné čtení, které jen podporuje ošklivou pověst brněnské trestní justice coby zatuchlé, drakonické a nemoderní. Nejen proto, že Kottovi je v podstatě upíráno právo na obhajobu, za kterou je tak brněnskými okresními soudci navíc trestán ponecháním ve výkonu trestu. Materiálně-formálně pojato, řekli brněnští okresní soudci, že Kott si má v báni rozmyslet, zda se raději nepřizná v jiné trestní věci, jinak si prostě ještě nějaký ten pátek ještě posedí, holoubek.
Navíc jen před dvěma roky, o dva kilometry dále na Ústavním soudu přitom vyslali jasný vzkaz obecné justici, že v řízení o podmínečném propuštění nelze trvat na doznání se k trestné činnosti jako k základní podmínce pro kladné posouzení.
Jak vidno, na břehu řeky Svratky mají své pojetí výkonu spravedlnosti, při níž je obhajoba přitěžující okolností a nepodmíněné dobrodinní sprosté slovo.
Petr Dimun
