Vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová se zviditelnila v souvislosti s kontrolou podmínek vězení Davida Ratha v Teplicích. Vězeňská služba potvrdila, že kontrolu provedlo Vrchní státní zastupitelství v Praze. Ovšem u nás lze státní moc vykonávat jen způsobem stanoveným zákonem. Zákon určuje mocenská oprávnění jednotlivých orgánů. Zákon o výkonu trestu odnětí svobody svěřuje dozor nad věznicemi jen krajským státním zastupitelstvím.

Pokud Vrchní státní zastupitelství v Praze vykonává kontrolu věznic, jde o protiprávní činnost. Žádný zákon mu nedává právo kontrolovat věznice. Je chybou Vězeňské služby, že nezákonný vstup nepříslušného orgánu do věznic umožňuje, a je chybou Ministerstva spravedlnosti, že na nezákonnou činnost některých státních zastupitelství nereaguje. Zneužití státní moci ve vězeňství je závažným pochybením.

Vrchní státní zastupitelství má pouze dohled nad činností krajských státních zastupitelství. Tento dohled však musí směřovat vůči podřízenému státnímu zastupitelství, například kontrola spisu. Na vyšší státní zastupitelství nepřechází pravomoc vůči třetím osobám a institucím, kterou zákon svěřuje krajskému státnímu zastupitelství. Opak by byl popřením smyslu přetvoření totalitní prokuratury v soustavu státního zastupitelství. V prokuratuře měl veškerou moc generální prokurátor a ten ji mohl libovolně propůjčit podřízeným orgánům. Naproti tomu státní zastupitelství opustilo centralizaci moci a každé státní zastupitelství musí jednat jen v rámci své zákonné příslušnosti.

Při dozoru nad výkonem trestu odnětí svobody státní zastupitelství kontroluje zákonnost. Nemůže svévolně vstupovat do řízení věznic. Žádný zákon nestanoví, jaké oblečení či matraci má mít vězeň. Pakliže to nereguluje zákon, jde o správní uvážení a rozhodnutí vedení věznice.

Zbavení osobní svobody je závažná věc, jde o nejpřísnější druh trestu. Proto je nutné dbát na to, že samotné státní orgány nesmí porušovat zákon. Žádný státní orgán si nemůže přivlastnit státní moc, kterou mu nesvěřil zákonodárce. I David Rath má právo na právo.

Zdeněk Koudelka