BOHEMIA ENERGY entity u Ústavního soudu: rychlá a tvrdá prohra

0
BOHEMIA ENERGY entity u Ústavního soudu: rychlá a tvrdá prohra
Plénum Ústavního soudu Foto: Tiskový odbor Ústavního soudu

Ve sporu o desetiprocentní podíl na BOHEMIA ENERGY entity s.r.o. (BE), vedeného mezi insolvenčním správcem dlužníka Tomáše Bárty, Jaroslavem Brožem MJur a manželi Písaříkovými utrpěla BEe další porážku. Tentokrát mimořádně tvrdou a  rychlou. 

Již jsem zde rozebírala rozsudek Vrchního soudu v Praze, č.j. 7 Cmo 229/2020-1784 v pilotním sporu, jehož závěry odhalují nejen dlouholeté pohrdání právem ze strany manželů Písaříkových, ale i právní úvahy soudkyně Marie Tegérové z Městského soudu v Praze, které zkritizoval odvolací soud.

Rozsudek VS je opět v centru pozornosti. Tentokrát pro zjevný význam závěrů vtělených do jeho odůvodnění.

Zásah insolvenčního soudu

Na existenci Rozsudku VS totiž zareagoval insolvenční soud, který dne 8.8.2022 usnesením č.j. MSPH 79 INS 22650/2019-B-516 vydaným v rámci výkonu dohlédové činnosti, jehož úplné znění je dostupné v insolvenčním rejstříku, uložil BEe povinnost poskytnout řadu informací a dokladů nezbytných pro výkon funkce insolvenčního správce Brože.

Takřka ihned po vydání tohoto rozhodnutí se strhla prudká veřejná debata na téma, zda BEe toto rozhodnutí insolvenčního soudu bude respektovat, tj. zda odtajní požadované účetní deníky, zákulisí vyplácení odměn jednatelům a dividend společníkům (tj. v obou případech zejména manželům Písaříkovým), peněžní toky a předloží širokou plejádu smluv a dalších listin.

Písaříkovi: Do naha se svlékat nebudeme

BEe na insolvenční soud odeslala několik písemných návrhů na zrušení rozhodnutí insolvenčního soudu, jejichž argumentaci opřela mj. i o delikátní analogii, přirovnávajíc povinnost uloženou soudem k pomyslnému „svlékání do naha“, které kategoricky odmítla s tím, že rozhodnutí insolvenčního soudu je „excesivním a bezprecedentním vybočením z mezí dohlédací činnosti insolvenčního soudu. Insolvenční soud však tlaku BEe nepodlehl a za svým rozhodnutím si stojí.

Jeho postup podpořilo i Městské státní zastupitelství v Praze. „Z výše uvedeného tedy plyne, že soupis 10% podílu dlužníka na majetku BEE je oprávněný, je tedy nezbytné, aby pro účely řádného výkonu funkce správce a naplnění účelu insolvenčního řízení společnost BEE poskytla správci veškeré informace a doklady, nezbytné k ocenění dlužníkova majetkového podílu.

Nepřípustné odvolání

Manželé Písaříkovi proti rozhodnutí insolvenčního soudu podali odvolání k Vrchnímu soudu v Praze, přestože odvolání není ze zákona přípustné.

ÚS: Nedůvodná stížnost

I z postupu BEe je zjevné, že si je velmi dobře vědoma, že její odvolání musí být nutně odmítnuto pro zjevnou nepřípustnost. Jinak by si totiž proti rozhodnutí insolvenčního soudu nepodala paralelně i ústavní stížnost. 

Ústavní soud v rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 2341/22 ze dne 6.8.2022, stížnost BEe odmítl. Důvodem odmítnutí je zjevná neopodstatněnost stížnosti, přičemž rozhodnutí ÚS výslovně konstatuje: „Namítá-li stěžovatelka, že napadeným usnesením městský soud svou dohlédací pravomoc překročil, uvádí k tomu Ústavní soud, že podle něj se rozhodnutí městského soudu nevymyká zákonné úpravě a nejde o zjevný exces, kdy by městský soud zjevně překročil své pravomoci dané mu insolvenčním zákonem [a contrario nález sp. zn. IV. ÚS 599/02 ze dne 22. 10. 2003 (N 122/31 SbNU 101)]. Pouhý nesouhlas s uloženou povinností poskytnout informace a doklady související s obchodní činností stěžovatelky nemůže sám o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti.

Rozhodnutí je jednoznačné a lze z něj dovodit, že tímto rozhodnutím Ústavní soud zároveň poskytl jasné (byť nevyřčené) obiter dictum ohledně zjevné nepřípustnosti odvolání v daném případě, neboť v opačném případě by Ústavní soud jistě zmínil, že důvodem odmítnutí ústavní stížnosti je její předčasnost, která se vztahuje k povinnosti stěžovatele vyčerpat řádné opravné prostředky před podáním ústavní stížnosti, resp. povinnosti vyčkat rozhodnutí o nich.

Ostatně odvolací soud ono zjevně nepřípustné odvolání BEe převzal až dne 14.9.2022. S ohledem na nepřípustnost odvolání i na kategorický postoj Ústavního soudu lze očekávat rychlé vyřízení věci i ze strany odvolacího soudu.

Faktem zůstává, že rozhodnutí insolvenčního soudu je vykonatelné a je proto nutno jej respektovat, a to i s ohledem na možnou trestněprávní dimenzi, kterou zmínuje ve svém přípise konkursní správce.

Soňa Fialová