Facebook, Twitter, Instagram, Snapchat. Sociální sítě jsou v dnešní době neodmyslitelnou součástí našich životů a pravděpodobně bychom jen s obtížemi hledali někoho, kdo není uživatel byť jen jedné z nich. Olajkovat kamarádce fotky z dovolené, komentovat příspěvky našich přátel, nepřátel i lidí, které vůbec neznáme, být ve spojení s kýmkoli a odkudkoli.

Sociální sítě nám přiblížily svět dříve nám vzdálený, díky nim můžeme najít přátele na druhé straně planety, či sledovat každodenní životy našich oblíbených osobností z oblasti hudby a filmu. Účast na sociálních sítích však nenese jen samá pozitiva, ale má i své temné stránky jako jsou výhružky, obtěžování a nadávky od ostatní uživatelů. Někdy se může jednat jen o hloupý žert, pokud ale takové chování dosáhne určité intenzity, může být posuzováno i jako trestný čin.

Není to ostatně tak dávno, co se na Facebooku objevily falešné profily svůdných žen. Ve skutečnosti se ale jednalo o dělníky z tzv. klikacích farem v Asii. Ti díky smartphonům vytvářejí nové profily. Platí je firmy, které touží po přístupech na hesla uživatelů Facebooku. Po přijetí přátelství hrozí, že oběť kyberútoku přijde o přístupy k účtům či peníze.

Cyberstalking jako trestný čin

Vyhrožování prostřednictvím sociálních sítí a dalších prostředků elektronických komunikací, také nazývané jako cyberstalking, je v našem právním řádu definované v trestním zákoníku jako trestný čin nebezpečného pronásledování. Skutková podstata tohoto trestného činu je naplněna jednáním, kdy pachatel svou oběť dlouhodobě pronásleduje tím, že jí vytrvale kontaktuje prostřednictvím prostředků elektronických komunikací. Za dlouhodobé pronásledování jsou považovány výhružky, obtěžování a nadávky trvající po dobu delší než 4 týdny, kdy pachatel učinil více jak 10 pokusů o takovýto kontakt.

Dalším podstatným prvkem pachatelova jednání je způsobilost vzbudit ve své oběti důvodnou obavu o její život nebo zdraví nebo případně i o život a zdraví blízkých osob. Za spáchání tohoto trestného činu může být pachatel odsouzen k trestu odnětí svobody v délce až jeden rok. Při okolnostech podmiňujících použití vyšší trestní sazby, je-li tento trestný čin spáchán na dítěti, je trestní sazba až tři roky. Pokud jednání pachatele nedosahuje takové intenzity, aby mohlo být považováno za trestný čin, neznamená to, že je po právu vše v pořádku. V případě krátkodobějšího nebo méně závažnějšího obtěžování se pachatel dopouští minimálně přestupku proti občanskému soužití, za který lze uložit pokutu až do výše 20.000,- Kč.

Internet jako líheň páchání trestné činnosti

Předcházet této trestné činnosti je velice obtížné, internetové prostředí nabízí účinný, levný a především anonymní způsob, jak někoho obtěžovat. Někteří uživatelé sociálních sítí mají pocit, že si mohou dovolit více, než při osobním kontaktu z očí do očí. Schování za rouškou jedniček a nul ostatní obtěžují a myslí si, že nemohou být nikdy odhaleni. Opak je však pravdou, policejní orgány totiž disponují prostředky, které jim pomáhají tyto pachatele vypátrat.

Policie může například žádat provozovatele sociálních sítí o sdělení osobních údajů či IP adresy, na základě které lze uživatele přesně lokalizovat. Překážkou v pokrývání tohoto typu trestné činnosti tak obvykle není již zmíněná anonymita a nemožnost pachatele vypátrat, ale přístup obětí, které často netuší, že se proti tomuto chování mohou bránit i právní cestou.

Z kriminálních statistik vyplývá, že nejčastějšími obětmi této trestní činnosti jsou právě ženy.  Mimo policie lze o pomoc požádat i několik organizací, z nichž nejznámější je asi Bílý kruh bezpečí. Ochotně poskytnou pomoc a pokyny jak ukončit snahy o navázání kontaktu ze strany pronásledovatele.

Ze statistik se lze také vyčíst, že až 47 % lidí na internetu zažilo nebo bylo svědkem nějaké formy pronásledování, povětšinu právě prostřednictvím sociálních sítí. U lidí ve věku 18 – 25 let je to dokonce 65 % .

Trestný čin nebezpečného pronásledování je důsledkem moderní doby a do trestního zákoníku byl zaveden až v roce 2010. Stalo se tak v důsledku několika případů, které byly rozsáhle medializovány. Důležité je si uvědomit, že takovouto situace nelze jednoduše ignorovat. Jsou případy, kdy cyberstalking trval i více než dva roky.  Je důležité uvědomit si, že pasivita oběti při její obraně nahrává pachateli, kdežto rázný a rozhodný postup proti takovémuto počínání může ochránit i další potencionální oběti takovéhoto pachatele.

Vratislav Urbášek