„Volební“ nález Ústavního soudu (ÚS) lze definovat několika čísly. Tak třeba 48, 1 604 160 a 23 040. První číslo představuje počet minut, které podle svého včerejšího vyjádření na tiskové konferenci ÚS potřeboval pan profesor Filip k tomu, aby sepsal nová pravidla voleb do Poslanecké sněmovny v duchu nálezu. Druhé představuje počet minut, které uplynuly od doby, kdy návrh senátorů na ÚS doputoval do chvíle, než pan profesor svůj návrh nálezu předložil plénu ÚS. A poslední číslo představuje minuty, které měly uplynout od doby, kdy pan profesor Filip začal psát text svého návrhu do jeho předložení plénu.
Podle zdrojů České justice totiž měl pan profesor Filip kolegům soudcům sdělit, že sepisovat samotný text návrhu nálezu začal až letos 3. ledna, kdy to pak vzal doslova „na jeden zátah“. Jen připomínám, že návrh senátorů je z konce roku 2017.
Kolegiální, občasná zvědavost jiných soudců ohledně toho, jak na tom s věcí je, v průběhu léta minulého roku přerostla v již nervózní zájem o to, kdy už to konečně předloží. Podle vyjádření generálního sekretáře ÚS Vladimíra Göttingera pro Českou justici se měl opakovaně profesora Filipa na termín předložení návrhu rozhodnutí dotazovat od května minulého roku i předseda ÚS Rychetský.
Z návrhu senátorů se totiž postupně během těch tří let stával ležák. A někteří tak nyní zpětně spatřují Filipovu motivaci v ne zcela racionálním „rozvrtávání“ návrhů svých kolegů v jiných věcech motivaci, aby to nebyl nakonec ležák rekordní.
Na oslavě svých 70 narozenin v listopadu minulého roku pak měl Filip slíbit, že návrh předloží do Vánoc. Tak, aby si jej mohli soudci v klidu nastudovat. Nestalo se a téma se tak dostalo na program lednových plén ÚS.
Tlak očividně zafungoval a profesor Filip v druhém lednovém týdnu předložil návrh, který rušil vedle metody přepočítávání hlasů, aditivní klauzule pro koalice i volební kraje. V proběhnuvších debatách byl postupně zavržen návrh na odklad vykonatelnosti i návrh jednoho ze soudců na odložení projednávání návrhu až po volbách. Od ostatních soudců zazněla jak kritika dlouhé přípravy, tak odůvodnění návrhu, kdy v něm jsou citovány údajně nesouvisející a archaické úpravy volebních systémů. Minulý týden v pátek profesor Filip předložil revidovanou verzi návrhu, v pondělí pak některým soudcům ještě verzi další. Tento týden se nakonec plénum přiklonilo ke kompromisu, který ponechává stávající volební kraje. Mezi soudci převládl názor, že bude dobře, aby k debatě o změnách toho měli politici i s ohledem na čas méně.
Je samozřejmě otázkou, co přesně stálo za tímto způsobem práce pana profesora Filipa. Podle jeho vlastních slov ze včerejší tiskové konference se zdá, že mu vyhovuje styl bádání a pak rychlého zpracování pod tlakem. Lze tak usuzovat i z jeho vlastních vzpomínek na dobu, kdy přes noc sepsal volební zákon na žádost tehdejšího předsedy Federálního shromáždění Alexandra Dubčeka. Sám Rychetský pak na stejné tiskovce dodal, že Filip je perfekcionista a chtěl mít z nálezu dokonalé dílo.
To je samozřejmě chválihodné, zvláště u tak klíčové věci. A jistě má pravdu i pan profesor Filip, který ohledně výhrady krátkého času pro politiky na reakci, prohlásil, že se to zvládnout dá, když se to, jak zavzpomínal, dalo zvládnout i tenkrát, v těch „devadesátkách“.
Má to ovšem několik „ale“. Tihle staří zbrojnoši, myšleno v dobrém, moc dobře ví, že tehdy byla demokracie jaksi řízená a podmínky stále revoluční. Některé věci šlo „prohnat“ legislativním procesem díky osobnímu vlivu a vahou autority tehdejších politických vůdců. Prostě byla jiná doba a dnešní legislativní proces, ale i způsob politické a veřejné debaty, se s ní nedá srovnat. V mnohém žel Bohu, v mnohém ale naopak Bohu díky. Politických vůdců tu v pravém slova smyslu také mnoho není. A pak je tu samozřejmě vnější okolnost v podobě pandemie a s tím související ztížená možnost setkávání se a diskusí.
Je samozřejmě super, je-li jakékoliv rozhodnutí soudu, nejen ústavního, perfektní a dokonalé. Zároveň ovšem platí, že práva musí jít. Čas hraje v rozhodování soudů klíčovou roli a opožděné rozhodnutí pak často může problém spíše násobit než řešit.
Ale abychom byli korektní. Z údajů, které České justici poskytl generální sekretář ÚS Göttinger, vyplývá, že pan profesor Filip není žádný lenoch, jak o něm svého času prohlásila hlava našeho státu. Předně, práci měl ztíženu tím, že od začátku roku 2019, kdy rezignoval soudce Jan Musil, byl jeho senát neúplný. A to až do jmenování soudce Pavla Šámala v roce 2020. V letech 2018-20 pak připravil návrhy rozhodnutí u celkem 1041 věcí, přičemž přibližně dvojnásobné množství věcí musel projednat a rozhodnout v rámci agendy senátu. Na přípravu aktuálního rozhodnutí měl pak vyčerpat svoji řádnou dovolenou, aby mohl na návrhu rozhodnutí nepřetržitě pracovat i doma. A v rámci příprav měl pořídit 19 000 stran poznámkového aparátu, z nějž při přípravě nálezu vycházel.
Je to už nějaký ten pátek, co byl u kárného senátu soudce z ústeckého okresního soudu. Očividně odborně erudovaný chlapík, k němuž chodili pro radu soudci z celého soudu. Jeho rozhodnutí podle vedení soudu i soudů vyšších instancí byla odborně vynikající a vždy v přezkumu obstála. Bohužel, pokud se k účastníkům, případně odvolacímu soudu, ovšem dostala včas. Pan soudce si totiž s vyhotovením rozhodnutí dával hodně záležet, piplal je k dokonalosti, až vedení soudu došla trpělivost a podalo kárnou žalobu. Jak to pak shrnul kárný žalobce: my potřebujeme raději 80% rozsudek ve lhůtě, než 150% vědecké dílo po lhůtě.
Petr Dimun
