Někteří státní zástupci v období nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana pod rouškou boje proti korupci porušují práva lidí, kam patří i právo na zákonného soudce. Ústavní soud řekl dost této neústavnosti nálezem z 19. 4. 2016 Pl.ÚS 4/14. Soud, který je zásadně příslušný k rozhodování o návrzích státního zastupitelství v přípravném řízení, je okresní soud v místě, kde se trestný čin stal.
Je neférové trestní řízení a porušení rovnosti stran, pokud si státní zastupitelství může vybírat soud, zatímco obviněný ne. Ve věci zákazu svévole ve výběru soudů státním zastupitelstvím byl Ústavní soud jednotný. Sice tři soudci s nálezem nesouhlasili, ale to proto, že chtěli zamezit nejen manipulaci s příslušností soudů, ale i státních zastupitelství. Protiústavnost výběru soudu ze strany státních zastupitelství ve svém vyjádření k věci uvedl i Nejvyšší soud. V odborné literatuře se o této neústavní činnosti státního zastupitelství psalo řadu let.
V kauze poslanců Tluchoře, Šnajdra a Fuksy, kdy se skutky – údajně trestné činy – staly v Praze, o vazbách rozhodoval Okresní soud v Ostravě. O zbytečném plýtvání peněz takového výběru soudu svědčí náklady převozu obviněných z Prahy do Ostravy. V případě Shahrama Zadeha zase soud ve Znojmě, byť S. Zadeh působil v Brně a Praze. V případě předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové, která je stíhána za jmenování své místopředsedkyně v Praze, o povolení prohlídky prostor ERÚ rozhodoval soud v Jihlavě. Přitom jihlavský soud ve svém vyjádření Ústavnímu soudu přiznal, že věděl, že jmenování místopředsedkyně proběhlo na Praze 7.
Především je to problém obou vrchních státních zastupitelství a Nejvyššího státního zastupitelství, jež nenapravilo tuto neústavnost v rámci dohledu nad podřízenými vrchními státními zastupitelstvími. Vrchní státní zastupitelství si mohla nejvíce vybírat. Olomoucké z 25 okresních soudů, a pražské dokonce z 61. Je logické, že si státní zastupitelství vybere soud, kde očekává vyhovění, a ne zamítnutí svého návrhu. Krajská státní zastupitelství si mohla vybrat asi z 10 okresních soudů.
Státní zastupitelství již ví, že porušovat ústavu se nevyplácí. Lidé si svá práva musí bránit proti zvůli a zneužívání moci. Je to logický postup těch, kteří byli o své ústavní právo na zákonného soudce okradeni. Porušování ústavy nemůže být základem trestního řízení. Obhájci budou žádat nepoužitelnost důkazů získaných na základě souhlasu nepříslušného soudu za porušení ústavního práva lidí na zákonného soudce. O věci bude v rámci dovolání nakonec rozhodovat Nejvyšší soud, který se může postavit na stranu těch, kteří byli poškozeni neústavním postupem státního zastupitelství. Pokud Nejvyšší soud vyhoví obžalovaným, věc už se nemusí dostat k Ústavnímu soudu.
Je to tak vážný debakl státního zastupitelství, že je na místě odvolání nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Tak velké porušování ústavy tady od roku 1989 nebylo. Ve státním zastupitelství dochází ke zneužívání moci. Nejde jen o otázku výběru soudů dle libovůle státních zastupitelství. V kauze Shahrama Zadeha státní zastupitelství použilo metody totalitního státu, když soudem na kauci propuštěného Shahrama Zadeha nechalo znovu zatknout ještě ve věznici a několik dní drželo v cele s odůvodněním, že bude rozhodováno o jeho vydání do Íránu. Pan Zadeh je náš státní občan a vydán může být jen se svým souhlasem, což odmítl. Této zvůli se postavil soudce Krajského soudu v Brně Martin Vrbík, který odmítl návrh státního zástupce Jiřího Kadlece na vazbu. Kdyby si zde státní zastupitelství mohlo vybrat jiný soud, sehnalo by někde po republice soudce ochotného uvalit vazbu.
Zbytečná je funkce ministra bez portfeje Jiřího Dienstbiera, když za něj docházelo k porušování práva lidí na zákonného soudce, zatímco on tvrdí, že je ministr pro lidská práva. Nebo jsou práva lidí něco jiného než lidská práva?
Zdeněk Koudelka
