Unie obhájců ČR žádá příslušné orgány, aby se zabývaly trestní politikou státu v oblasti samosprávy měst a obcí, aby vyjasnily práva a povinnosti zastupitelů při nakládání s jejich majetkem, sjednotily právní výklad trestněprávní kvalifikace jednání zastupitelů tak, aby nebyli nezákonně stíháni, a vyvodili odpovědnost vůči těm, kteří svým neodborným a formalistickým přístupem neoprávněně zasahují do práv zastupitelů i celých obcí. Takový je závěr analýzy, kterou Unie obhájců zpracovala k trestnímu stíhání zastupitelů měst a obcí.
Česká justice o závěrech analýzy informovala v rozhovoru s členem prezídia, advokátem Petrem Tomanem. Nyní se k výsledkům šetření vrací podrobněji.
Důvodem pro zpracování vlastní analýzy byla podle Petra Tomana nedůvěra v data a závěry „oficiální“ analýzy, kterou k danému tématu vydalo v září 2014 Nejvyšší státní zastupitelství. Údaje, které nakonec unie shromáždila, oprávněnost pochybností v relevanci analýzy NSZ jenom potvrdily. Obhájcům se neoficiální cestou podařilo zdokumentovat dvojnásobek těchto případů. Zároveň s ohledem na své možnosti UO ČR konstatuje, že výčet není úplný. „Unie obhájců ČR se neztotožňuje ani s bagatelizací obav představitelů samosprávy obsaženou v Analýze NSZ, ani se stanoviskem nejvyššího státního zástupce JUDr. Pavla Zemana, že zastupitelé netrpí přemírou trestní represe,“ vyvracejí obhájci závěry veřejné žaloby.
Analýza Unie obhájců rovněž konstatuje důvody, proč se trestní stíhání zastupitelů objevilo v tak hojném počtu až v posledních čtyřech, pěti letech. Pomyslné dveře k trestnímu stíhání zastupitelů otevřelo rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 265/07 ze dne 6. 6. 2007. „Ústavní soud sice uznal, že trestní stíhání zastupitelů v souvislosti s hlasováním zastupitelstva „může mít nepřímý vliv na budoucí výkon samosprávy a způsob nakládání s majetkem města“, avšak nevyvodil z toho žádné závěry ve vztahu k právu obcí na samosprávu. Tím akceptoval trestní stíhání minulých, současných i budoucích zastupitelů jako takové,“ vysvětluje UO ČR.
Jako druhé soudní rozhodnutí, kvůli němuž došlo k expanzi stíhání obecních zastupitelů, analýza uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu 4 Tdo 1205/2009 ze dne 26. 11. 2009, podle něhož v souvislosti s vnitrostátní aplikací mezinárodních smluv z textu Evropské charty místní samosprávy nevyplývá dosah do trestního řízení. A do třetice – rozhodnutí NS 5 Tdo 827/2012 ze dne 19. 12. 2012 umožnilo stíhání kteréhokoli zastupitele, jenž hlasoval pro usnesení, jež mohlo způsobit obci škodu. Právě od těchto přelomových rozhodnutí lze vysledovat prudký nárůst kriminalizace rozhodování obecních zastupitelů. Zatímco v roce 2010 bylo obviněno pět zastupitelů, v roce 2012 bylo obviněno 29 zastupitelů, v roce 2013 již 78 zastupitelů a v roce 2014 bylo obviněno 72 zastupitelů.
Unie obhájců ČR shrnuje ve své analýze i základní obavy a výhrady přednášené oslovenými členy zastupitelstev, které narůstající trestní represe přináší: Mizející právní jistota zastupitelů, že nebudou trestně stíhání, jestliže budou o záležitostech obce rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, či vysoký počet situací, které musí být zastupitelstvem či radou rozhodnuty, avšak v podstatě je nelze vyřešit bez rizika trestního postihu. Jako vedlejší důsledek vyjadřují zastupitelé i obavu ze vzetí do vazby. Poukazují na kauzu Hajany, kde byl obviněný starosta vzat do vazby mj. s odůvodněním, že „ve vazbě bude chráněn před činností novinářů a nebude vystavován stresovým situacím“.
Důsledkem tažení je i zvyšující se ingerence orgánů činných v trestním řízení do výkonu samostatné působnosti měst a obcí, kdy zastupitelé, kteří rozhodli o nakládání s majetkem obce za cenu dle znaleckého posudku, byli následně trestně stíháni proto, že znalec jmenovaný policií dospěl k odlišné ceně. Příčinu ve zvýšení represe vidí zastupitelé ve složitosti a nesrozumitelnosti právní úpravy, zejména v oblasti zadávání veřejných zakázek, a na ni navazující trestní postih za porušení zákona. Poukazovali na to, že rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže konstatující i sebemenší pochybení při zadávání veřejné zakázky je automaticky podkladem pro zahájení trestního řízení. Přitom trestní postih by měl podle zásady ultima ratio nastupovat až poté, co není možné vyřešit věc jinými formami a prostředky práva.
Strach z toho, cokoli rozhodnout, přináší plíživé přesouvání rozhodovacích pravomocí ze zastupitelů na znalce, advokáty a jiné poradce a s tím spojené vzrůstající náklady na obstarávání alibistických odborných posudků, posouzení, zhodnocení či doporučení. Výsledkem tohoto postupu pak je, že riziku trestního postihu jsou spolu se zastupiteli vystavení i znalci a advokáti, kteří zpracovali posudky, s jejichž závěry orgány činné v trestním řízení nesouhlasí, varuje analýza před dalšími důsledky kriminalizace.
„Trestní právo nestojí mimo společenské vztahy a hodnotový systém společnosti. Naopak, měl by být jeho odrazem. Trestní postih by měl být projevem hodnot, které zastává většinová společnost. V případě stíhaných zastupitelů tomu tak v poslední době není. Trestní stíhání se stává postupem policie a některých státních zástupců, který nenachází podporu v očích odborné ani laické veřejnosti,“ konstatují dále obhájci. Inovativní právní konstrukce jsou podle nich nesrozumitelné nejen občanům samotným, ale i právním odborníkům. Nakonec i mnohým soudcům, které je neakceptují a jak vyplývá ze statistik, ve většině případů zprošťují stíhané zastupitele viny. Neklamným důkazem toho je množství zastupitelů, kteří ač stíháni či dokonce obžalováni, byli opětovně zvoleni zastupiteli.
Analýza si rovněž všímá toho, že přísnost, jíž policie a státní zástupci uplatňují při posuzování jednání členů zastupitelstva, není aplikována při posuzování jednání policie a státních zástupců poté, co je v případě zastavení řízení či zproštění obžaloby namítána nesprávnost jejich postupu. V této souvislosti Unie obhájců opakovaně poukazuje na náklady, které na základě zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, hradí Česká republika neoprávněně stíhaným zastupitelům. Škoda vzniklá České republice není přitom vymáhána u osob, které svým neodborným rozhodováním a postupem (bezdůvodným zahájením trestního stíhání, nepodloženým podáním obžaloby, nesprávně odůvodněným podáním odvolání či dovolání) tyto náklady způsobily. Přitom stíhání pouze jedenácti zastupitelů skončilo zastavením stíhání státním zástupcem, 65 zastupitelů bylo zproštěno obžaloby až soudem.
Podle názoru Unie obhájců ČR je další důvod zvýšené trestní represe tkví rovněž v globální změně atmosféry v soustavě státních zastupitelství, ztrátou ochoty zrušit usnesení o zahájení trestního stíhání, popř. zastavit trestní řízení před podáním obžaloby, nedostatkem osobní odvahy některých státních zástupců zrušit usnesení o zahájení trestního stíhání či zastavit trestní stíhání. Je pouze na jejich subjektivním rozhodnutí, zda opravdu již „zjištěné a odůvodněné okolnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin“ a podezřelého obviní, a později zda opravdu již „výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud,“ kritizují obhájci. „V případech rozebíraných v tomto stanovisku je zřejmé, že se policie i státní zástupci při zahájení trestního stíhání mýlili nejméně u 80 % stíhaných zastupitelů.“
Závěrem Unie obhájců ČR konstatuje, že v České republice neexistuje orgán, který by se systematicky věnoval problematice trestní odpovědnosti zastupitelů, který by ji průběžně sledoval a vyhodnocoval. Nečiní tak ani Ministerstvo spravedlnosti, ani Ministerstvo vnitra. Podle názoru Unie obhájců ČR je to dáno tím, že zastupitelé dosud nepatřili do skupiny osob ohrožených trestním postihem výrazně více než jiné podobné skupiny. To se však v posledních letech změnilo. Unie obhájců ČR je přesvědčena, že by se resortní ministerstva měla tomuto tématu cíleně věnovat, vyhodnocovat jednotlivé případy trestního postihu zastupitelů a předkládat návrhy legislativních změn, které by odlišily zastupitele, kteří se dopouštějí běžné trestné činnosti a mají být potrestáni (zejména případů korupce), od těch, kteří jednají v souladu se zákonem a podle svého nejlepšího vědomí a před rizikem trestního stíhání by měli být více chráněni. „V tento okamžik tomu tak není a riziko trestního stíhání zastupitelů, zejména starostů, je značně vysoké,“ uzavírá analýza.
Analýzu Unie obhájců najdete zde, podrobné tabulky pak zde.
Dušan Šrámek
