Obvykle, když je nějaký návrh kritizován z obou stran, je dobrý, říká český ministr pro životní prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) o návrhu Dohody pro čistý průmysl. Oceňuje její zaměření na oběhovou neboli cirkulární ekonomiku, poukazuje však na přílišnou obecnost většiny návrhů. Po Evropské komisi požaduje tři body, jak řešit nelegální přepravu odpadu z jiných členských států do Česka, nebo postup proti on-line tržištím ze třetích zemí, jako je Temu či AliExpress.
Na nedávném zasedání Rady ministrů pro životní prostředí jste vznesl připomínku týkající se nelegální přepravy odpadů. O co přesně se jedná?
Česko, ale i další členské státy, se potýkají s rostoucím počtem případů nelegální přepravy odpadů. Máme informace od policie a také od České inspekce životního prostředí, že jejich počet stále stoupá. Aktuálně se v Česku potýkáme s nelegálními odpady z Německa i Itálie. Proto jsme tyto informace předali Evropské komisi a požádali ji o tři konkrétní kroky, které by zajistily větší spolupráci mezi našimi zeměmi.
K těm se ještě dostaneme, ale mohl byste na úvod vysvětlit, o jakém odpadu je řeč a jak je nebezpečný pro životní prostředí?
Mohlo by vás zajímat
To je různé. Někde je to plastový laminát, například části starých letadel nebo starých turbín, části starých aut a dalších strojů. Na jiných místech je to starý textil. Firmy to dělají tak, že odpad nelegálně odvážejí na brownfieldy. Ne do míst, kde lze takový druh materiálu recyklovat. Nemluvě o tom, že některé z těchto odpadů nelze recyklovat vůbec. Je to typ odpadu, který se obvykle vozí na skládku. Jenže odvézt ho na skládku v Německu nebo v Itálii je mnohem dražší než ho vyvézt na brownfield na nějakém jiném místě v Evropě a zbavit se ho tímto způsobem. V kontextu České republiky se často nejedná o klasický brownfield, ale o pozůstatky JZD.
Již jste zmínil, že tento problém je stále naléhavější. O kolik nových případů se jedná?
Na základě statistik od české Celní správy jsme loni odhalili třikrát víc kamionů s nelegálním odpadem než v roce 2023.
Vy jste s tímto bodem přišel za Českou republiku. Které další země tento problém trápí?
Jsem velmi rád, že se pro řešení tohoto bodu vyslovilo mnoho zemí. Zejména Francie, Slovensko, Slovinsko, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Rumunsko nebo Bulharsko. Není to jen problém východní Evropy. Má kolegyně, ministryně životního prostředí Francie, také dopodrobna mluvila o tom, jaké problémy nelegální odpad způsobuje v její zemi.
Jedno kontaktní místo a databáze případů
Pokud jde o Českou republiku, nelegální odpad se většinou vozí z Německa. Spolupracují tamní úřady při řešení konkrétních případů?
Není to jen Německo, ale také Itálie. Musím ale říct, že zejména němečtí úředníci s mým ministerstvem spolupracují velmi dobře. Z Německa je velmi snadné do Česka cokoli převézt, jenže jakmile chcete nelegální odpad vrátit, trvá to mnoho a mnoho týdnů. To je právě jedna z věcí, kterou chceme vyřešit s Komisí – aby se procesy zlepšily, aby byly efektivnější a aby byl celý proces rychlejší.
Jaké konkrétní kroky navrhujete? Již jste zmínil, že máte tři hlavní požadavky.
Za prvé je třeba zřídit v každé zemi jedno kontaktní místo. Například v Německu existuje více než 300 samostatných úřadů, se kterými musíme komunikovat v závislosti na daném kraji. Druhým bodem je, že musíme vytvořit databázi všech případů, o kterých víme. Abychom věděli, které konkrétní společnosti musíme sledovat. A třetím bodem je digitalizace. Již před rokem jsme dosáhli dohody na legislativě, na jejímž základě vznikne nový digitální systém, který bude sloužit ke sdílení informací o přeshraniční přepravě odpadů. To je velmi důležité. Systém však dosud nebyl vytvořen a my skutečně potřebujeme, aby se tak stalo co nejdříve a aby obsahoval všechny potřebné informace.
Již jste zmínil, že se pro řešení této otázky vyslovilo mnoho zemí. Jak rychle by se mohla situace vyřešit?
Myslím, že sdílení údajů mezi členskými státy a jejich institucemi může být zavedeno velmi rychle. Pokud jde o jednotná kontaktní místa, je to něco, co musí být zahrnuto do právních předpisů týkajících se odpadů v každé jednotlivé zemi. Jak rychle se to podaří, si nejsem jistý. A pokud jde o evropské nařízení o přepravě odpadů, to je nyní na Komisi, aby vytvořila IT systém.
Vzhledem k tomu, že působíme v schengenském prostoru, je reálné tomuto problému zcela zabránit? Nebo jde spíše o to zajistit, aby se v případě, že k němu dojde, dal rychle vyřešit?
Především bych chtěl jasně říci, že zcela podporujeme schengenský systém a jednotný trh EU s jednotnými pravidly pro podniky, ať už jsou v Irsku, Portugalsku nebo v Česku. Ale v souvislosti s odpady existují tři seznamy. První z nich se nazývá zelený seznam. Na něm jsou ty druhy odpadů, které jsou snadno recyklovatelné, a proto se velmi snadno přepravují po Evropě. Druhým je žlutý seznam. Obsahuje druhy odpadů, které jsou obtížněji recyklovatelné nebo které k tomu vyžadují velmi specifickou technologii. Pokud chcete tyto druhy odpadů přeshraničně přepravovat, musí to schválit obě země, tedy země vývozu i dovozu. V našem případě Německo i Česko. Odpad, o kterém mluvíme, je na žlutém seznamu, přesto odpovědné společnosti tvrdily, že jde o odpad, který je na zeleném seznamu. Za třetí máme červený seznam. Na něm je odpad, který nelze přepravovat přes hranice.
Bezpečnost a péči o klima lze spojit
Když přejdeme k jinému tématu, jedním z dalších bodů dnešního programu byla dohoda o čistém průmyslu. Někteří lidé tvrdí, že je příliš zaměřená na ochranu klimatu na úkor byznysu, a jiní tvrdí přesný opak. Co si o ní jako ministr životního prostředí myslíte vy?
Obvykle, když je nějaký návrh kritizován z obou stran, je dobrý. Za pozitivní považuji jeho zaměření na cirkulární ekonomiku, systémy EPR (rozšířená odpovědnost výrobce, pozn. red.) a snížení DPH na udržitelné produkty. Zejména cirkularita je něco, co může být pro náš průmysl velmi pozitivní, jelikož díky ní zvýšíme využívání recyklovatelných materiálů a snížíme spotřebu primárních surovin, které se obvykle musí dovážet ze třetích zemí. Dalším pozitivem, které bych chtěl vyzdvihnout, je zjednodušení CBAM, tedy mechanismu přeshraničního uhlíkového cla. Navrhované zjednodušení by snížilo administrativní zátěž o 90 %, přičemž by se stále vztahovalo na přibližně 98 % emisí.
Co bych na Dohodě o čistém průmyslu neoznačil za tak pozitivní, je to, že je celá velmi vágní a příliš obecná. V mnoha případech nejsou uvedeny žádné konkrétní kroky. Například pokud jde o ceny energií. A to je velmi důležité téma nejen pro domácnosti, ale i pro průmysl.
Zmínil jste cirkularitu. Jinými slovy, myslíte si, že naše potřeba strategické autonomie může jít ruku v ruce s našimi klimatickými cíli?
Z geopolitického hlediska jsme v obtížné situaci a musíme myslet na svou bezpečnost. To se odráží v iniciativách, jako je ReArm Europe. Bezpečnost se však netýká pouze obrany, ale také energetické bezpečnosti. A je velmi snadné spojit energetickou bezpečnost s dekarbonizací, protože dnes dovážíme ropu, dovážíme plyn, a pokud bychom byli schopni vyrábět veškerou energii, kterou potřebujeme, v Evropě, mohlo by to být bezpečnější, levnější a také by to přineslo výhody našemu průmyslu. Samozřejmě musíme najít kombinaci jak obnovitelných zdrojů energie, tak i jaderné energie.
Jednou z iniciativ, o které jste v poslední době hovořil, byla opatření proti levnému zboží dováženému ze třetích zemí, především z Číny. Evropská komise již oznámila některé kroky, vyzvala členské státy, aby se dohodly na celní reformě, a navrhla nový manipulační poplatek. Jaký je váš názor na opatření oznámená Komisí?
To byla jedna z našich iniciativ. Na úrovni EU jsme toto téma otevřeli s tím, že není možné, aby on-line tržiště ze třetích zemí měla jiné podmínky než výrobci z EU, pokud jde o bezpečnost výrobků, balení, udržitelnost a podobně. Jsem velmi rád, že Komise zareagovala a vypracovala dokument s novými politickými iniciativami, pokud jde o čínské e-shopy, jako jsou Temu, Shein, AliExpress atd.
Jde o to, že EU by měla mít jednotný trh. Ve skutečnosti však dnes stále máme 27 různých národních trhů a 27 systémů rozšířené odpovědnosti výrobců. A do dnešního dne tak má každé tržiště vlastní dohodu s každým členským státem.
Dále je třeba vzít v potaz, že na tržištích prodávají různí výrobci. Na Sheinu nebo Temu je to zhruba půl milionu výrobců. Všichni by měli v Evropě platit recyklační daň, ale neplatí. A nikdo jiný než tržiště neví, kdo jsou výrobci. Pokud se bavíme jenom o České republice, tak jsme kvůli tomu přišli asi o 100 milionů korun. Pokud bychom se bavili o EU jako celku, jednalo by se o miliardy eur.
