Do druhého čtení v Poslanecké sněmovně míří novela zákona o soudech a soudcích, známá pod neoficiálním názvem „lex Anička“. Návrh má podle svých předkladatelů zlepšit vzdělávání soudců a soudkyň, zejména v oblasti citlivého rozhodování v trestních věcech spojených s domácím a sexualizovaným násilím. Neziskové organizace Amnesty International a Konsent však varují, že aktuální znění zákona povede spíše k formálnímu řešení bez reálného dopadu – a může na roky zablokovat cestu k potřebné systémové změně.

Původní znění novely počítalo s tím, že si soudci a soudkyně vytvoří individuální vzdělávací plán, který bude muset schválit předseda nebo předsedkyně soudu. Ani tato verze ale podle odborníků neodpovídala představě skutečně povinného a kvalitního vzdělávání. Po výtkách z řad justice však Ústavně-právní výbor Sněmovny schválil pozměňovací návrh, který povinnost schvalování plánů zcela ruší. V aktuální verzi by si tedy každý soudce vytvářel vlastní vzdělávací plán bez jakékoli vnější kontroly nebo závaznosti.

„Zavedení individuálních plánů bez kontroly je neefektivní. Soudci a soudkyně, kteří se vzdělávat nechtějí, si plán jen formálně vyplní a nic se nezmění,“ upozorňuje Klára Kadár, advokační manažerka Konsentu.

Podpora veřejnosti i evropské judikatury

Podle průzkumu agentury NMS Market Research si 87 % české veřejnosti přeje, aby soudci a soudkyně absolvovali povinné školení v oblasti domácího a sexuálního násilí. Podporu pro zavedení takového vzdělávání vyjádřila i řada soudců oslovených v kvalitativním výzkumu Konsentu – zdůrazňovali zejména nutnost průběžného vzdělávání v oborech jako je psychologie nebo viktimologie, které se od doby jejich studií výrazně proměnily.

Zásadní význam odborného přístupu k obětem vyplývá také z judikatury Evropského soudu pro lidská práva i z nálezů českého Ústavního soudu. Ten například nedávno kritizoval Vrchní soud za to, že přenesl spoluvinu na čtrnáctiletou dívku, znásilněnou skupinou útočníků.

Mohlo by vás zajímat

„Soudy musí zajišťovat nejen spravedlivé rozsudky, ale i citlivou a srozumitelnou argumentaci. Opakování stereotypů o ideální oběti, zlehčování násilí a sekundární viktimizace obětí je nepřípustná,“ upozorňuje právník Daniel Bartoň, který dlouhodobě zastupuje oběti sexualizovaného násilí.

Vzdělávání soudců není byrokracie, tvrdí neziskovky

Předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda už dříve uvedl, že pro návrh o vzdělávání soudců nakonec zřejmě zvedne ruku, nicméně jej považuje za zbytečně byrokratický a bez reálného přínosu. Právě tento přístup podle neziskových organizací potvrzuje, že chybí porozumění smyslu a obsahu vzdělávání.

„Nejde o další kolonku do tabulky. Jde o schopnost justice rozpoznat specifika případů sexualizovaného násilí a chránit práva obětí. To nelze bez znalostí a empatie naučit jednorázovým školením, natož bez skutečné povinnosti,“ říká Irena Hůlová z Amnesty International.

Součástí projednávané novely je také úprava peněžité pomoci obětem trestných činů. Nově by se měla odvíjet od průměrné hrubé mzdy, čímž by se zajistila její pravidelná valorizace. Dosavadní částky, stanovené pevně v zákoně, se neměnily více než deset let a jejich reálná hodnota kvůli inflaci výrazně klesla. Předloha zároveň rozšiřuje okruh osob, které mohou pomoc čerpat – nově i na osoby v tzv. faktickém manželství (druzi a družky).

Změna se dotkne i financování organizací pomáhajících obětem. Probační a mediační služba by měla nově získávat deset procent z peněžitých trestů, o pět procent více než dosud. Dalších pět procent by mělo připadnout ministerstvu spravedlnosti právě na podporu neziskových organizací, které poskytují přímou pomoc obětem.

Neziskovky navrhují nový model

Konsent a Amnesty navrhují, aby se část o vzdělávání z novely zatím vyňala a připravilo se kvalitnější a udržitelnější řešení. Jako jednu z cest vidí vznik samostatného soudcovského samosprávného orgánu s dohledem nad vzděláváním a povinným členstvím všech soudců. Model by se měl inspirovat v zahraničí – například ve Spojeném království nebo Kanadě, kde je povinné vzdělávání soudců již standardem.

„Chceme kvalitní, promyšlený systém, který bude fungovat. Nelze ale akceptovat řešení, které předstírá změnu, ale ve skutečnosti zachovává status quo,“ shrnuje Irena Hůlová.