Ústavní soud (ÚS) zrušil přechodné ustanovení zákona o odpadech, kvůli kterému obce zpětně přišly o část poplatku za ukládání odpadů na skládky. Šlo o nepřípustnou retroaktivitu, tedy zpětnou účinnost, plyne z nálezu soudce zpravodaje Zdeňka Kühna. Byl to nejstarší dosud nevyřízený návrh na zrušení nějakého právního předpisu v agendě ÚS. Pětadvacet senátorů návrh podalo v roce 2021, kdy také nový zákon o odpadech vstoupil v platnost.

Senátoři navrhli zrušit ustanovení, které umožnilo určitým provozovatelům skládek vyhnout se placení poplatků za ukládání odpadu. Do zákona se dostalo jako pozměňovací návrh tehdejšího sociálnědemokratického poslance Antonína Staňka. Senátoři argumentovali tím, že pravidlo vytvořilo nerovnost mezi „poctivými“ provozovateli, kteří své povinnosti už splnili, a těmi, kteří se díky nové úpravě placení zpětně vyhnuli. Navíc změna zasáhla do práv příjemců poplatků, například obcí a Státního fondu životního prostředí.

ÚS dospěl k závěru, že sporné ustanovení je formulováno „temně a mlhavě“, hlavně však je nepřípustně retroaktivní. Politici nemohou novou právní normou interpretovat či ujasňovat starší zákonnou úpravu. „Pokud soudní výklad starého práva, vytvořeného historickým zákonodárcem, neodpovídá politické vůli stávajícího zákonodárce, může zákonodárce zákon změnit, ovšem s účinky do budoucna,“ stojí v nálezu.

Nová právní úprava navíc zasáhla do vlastnických práv obcí, které jsou příjemcem základní složky poplatků, a odňala jim část jejich pohledávek. Naopak ve vztahu ke Státnímu fondu životního prostředí ústavní soudci návrh zamítli, protože jde o státní instituci – a prominutí daně nebo poplatku, který má směřovat do státní pokladny, obecně přípustné je, a to třeba i s retroaktivním účinkem.

Mohlo by vás zajímat

Senátoři navrhovali zrušit také zpětné zrušení povinnosti provozovatele skládky vytvářet finanční rezervu ve vztahu ke specifickým odpadům a budoucí rekultivaci. ÚS tuto část návrhu zamítl. Stát musí zajistit, aby nenastaly zásahy do práva na příznivé životní prostředí, a je také na něm, aby k tomu zvolil vhodné prostředky či nástroje.

Odlišná stanoviska k nálezu uplatnili soudci Josef Fiala, Jan Svatoň a Tomáš Langášek. Fiala a Svatoň ve společném disentu zdůrazňují princip dělby moci a to, že soud by měl být zdrženlivý. Podrobněji argumentuje Langášek, podle kterého měl Parlament pravomoc poplatek odpustit a udělal to zcela vědomě, přičemž soud měl nyní hájit spíše právní jistotu a důvěru poplatníků v zákon.

„Místo toho jejich poplatkovou povinnost po více než pěti letech tímto nálezem obnovil s otevřeně zpětnými (retroaktivními) účinky, a to ve prospěch obcí, které sice nejsou státem, ale stále jde o veřejnoprávní korporace a orgány veřejné moci. To je zcela nové ústavní momentum, vskutku revoluční,“ napsal Langášek.