Podnět k Ústavnímu soudu na zrušení trestnosti neoprávněné činnosti pro cizí moc, který inicioval senátor Michael Canov (SLK), podepsalo 24 členů horní parlamentní komory. Společník advokátní kanceláře Portos Jaromír Císař je právně zastupuje. V rozhovoru pro Českou justici vysvětluje, proč považuje legislativní přílepky za problém a jaké riziko vidí v nové skutkové podstatě trestného činu. „Když použijeme neúměrně silné prostředky, můžeme nakonec způsobit mnohem větší škodu, než jaké jsme chtěli zabránit,“ varuje.

Zastupujete senátory, kteří podali návrh na zrušení části zákona známého jako „Lex Ukrajina“, konkrétně jeho ustanovení o trestném činu neoprávněné činnosti pro cizí moc. Poslanci do zákona tento trestný čin zakomponovali v rámci druhého čtení ve sněmovně. Co je podle vás na tomto paragrafu problematického a na čem jste návrh postavili?

Primárně je podnět postaven na nedovoleném použití tzv. legislativního přílepku. Obecně jde o nesystémový, improvizovaný a účelový návrh, který se narychlo projedná v Poslanecké sněmovně na poslední chvíli, často bez předchozí odborné diskuse. Pokud nezakročí jiný subjekt – Senát nebo prezident – může na návrh určité skupiny poslanců či senátorů zasáhnout už jen Ústavní soud, aby chránil právní řád. Zákaz přílepků sice není nijak formálně zakotven v zákoně, ale judikatura Ústavního soudu dlouhodobě odsuzuje tento postup jako v zásadě nepřijatelný.

Ústavní soud ale v minulosti rozhodl, že ne všechny přílepky jsou automaticky špatné.

Ano, existuje určitá skulina, kterou Ústavní soud připouští, a to pokud o návrhu panuje široká politická shoda, tedy nejen ze strany vládní koalice, ale i ze strany opozice. Logika je taková, že pokud by úprava měla takto širokou podporu, dříve nebo později by úspěšně prošla i standardním legislativním procesem.
Jenže pokud je přílepek protlačen pouze vládní většinou, často těsnou, bez dostatečné odborné diskuse, a navíc se proti němu vymezují významné instituce – v daném případě dokonce Nejvyšší soud, pak už jde o zásadní problém.
V tomto případě navíc Senát o zákonu nijak nerozhodl, protože žádný návrh na jeho zamítnutí nebo změnu nezískal ve lhůtě dostatečnou podporu. To znamená, že zákon prošel jen na základě fikce souhlasu, což je dalším argumentem proti tomuto přílepku.

Zákon ale připravilo i ministerstvo spravedlnosti v rámci širší novely trestního práva.

Mohlo by vás zajímat

Legislativní proces má jasná pravidla. Tato úprava měla projít řádným odborným posouzením a připomínkovým řízením. Sám ministr spravedlnosti Pavel Blažek uznal, že je třeba podrobit tento paragraf důkladnější odborné diskuzi. To potvrzuje, že nebyl dobře připraven. Není možné, aby byla nová skutková podstata v trestním zákoně definována tak gumově, že může ohrozit svobodu slova, mimochodem například i práci novinářů.

Původní motivace předkladatelů přílepku je pochopitelná – současná právní úprava totiž postihuje pouze toho, kdo získává utajované informace ve prospěch cizí moci. Nová skutková podstata má směřovat k tomu, že i sběr jiných, než utajovaných informací v nepřátelském úmyslu může být škodlivý pro republiku a měl by být postihován. Ke kvalitně formulovanému doplnění stávajícího trestního zákona však nelze dospět narychlo upečeným přílepkem.

Nebezpečí vágní skutkové podstaty

Za neoprávněnou činnost pro cizí moc v základní sazbě hrozí až pětileté vězení, v případě válečného stavu až patnáctileté. Vztahuje se na ty, kdo by pracovali pro cizí zemi nebo organizaci „v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky“. Mluvíte o „gumové“ formulaci. Kromě neústavního legislativního procesu senátorům vadí, že je nový trestný čin příliš vágně a obecně formulovaný. V čem vidíte konkrétně problém?

Největší problém spočívá v tom, že klíčovým prvkem této skutkové podstaty má být úmysl. Jinými slovy, samotný skutek je formulován tak vágně, že primárním kritériem pro trestnost je záměr pachatele, což je mimořádně problematické prokazovat.
Navíc se jedná o politický trestný čin, což je vždy citlivý problém. Historicky víme, jak se takové zákony zneužívaly. Vzpomeňme například zákon č. 231/1948 Sb. na ochranu republiky, který byl zneužíván proti politickým oponentům.
Další problém je, že i samotná příprava je trestná. To znamená, že se může kriminalizovat už samotné shromažďování informací, aniž by dotyčný skutečně něco provedl.

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) uvedl, že rychlé přijetí zákona je nutné z důvodu „aktuální politické situace“. Nejsme nyní opravdu ve výjimečné situaci, kdy je třeba reagovat co nejrychleji?

Určitě ne, protože z takhle rychlého a improvizovaného zásahu nemůže vzejít nic dobrého. Kde jsou hranice mimořádné situace? Jak často se budeme odvolávat na mimořádný stav k ospravedlnění zásahů do práv a svobod? Právní stát musí odolat i obtížným obdobím. Ten paragraf, i kdyby byl později změněn nebo zrušen, by mezitím mohl napáchat spoustu škod a křivd.

Podle vás aktuální situace, kdy probíhá válka na Ukrajině a současně Rusko vede informační válku, není mimořádná?

Jaké jsou vlastně meze takové mimořádné situace? Dovedu si představit daleko kritičtější scénáře, ale aktuálně jsme přece jen v politické situaci, která se zatím vymyká spíše tím, že se svět posouvá do nové fáze, než že by šlo o skutečnou historickou výjimečnost. Samozřejmě – na Ukrajině je válka, tam mimořádná situace nepochybně nastala. Ale to se odráží především v tom, jak je organizován ukrajinský stát.

U nás sice můžeme vidět určité znepokojivé tendence, ale není důvod kvůli nim „střílet na vrabce kanónem“. Když použijeme neúměrně silné prostředky, můžeme nakonec způsobit mnohem větší škodu, než jaké jsme chtěli zabránit.

Jak hodnotíte, že policie bude moci při podezření na činnost pro cizí moc používat odposlechy?

Odposlechy se stávají stále výraznějším fenoménem trestního stíhání. Stačí se podívat na čerstvé kauzy a vidíme, že se rozšiřují už i do domácností. A právě proto si myslím, že je s nimi potřeba zacházet mimořádně opatrně.

Navíc pokud by takto vágně formulovaná skutková podstata vstoupila do právního řádu a zároveň by platilo, že i příprava takového činu je trestná, vzniká tím ještě širší okruh činností, které mohou být postihovány. Zakotvení možnosti odposlechů v takto nejasných podmínkách pak nevyhnutelně povede k politickému špiclování. Jsem přesvědčen, že by to poškodilo nejen právní jistoty občanů, ale i kvalitu demokracie v naší republice.

V důvodové zprávě se sice hovoří o ochraně svobod, ale otázkou zůstává, jak se to pak ve skutečnosti naplní. Pokud připustíme takto širokou možnost sledování a odposlechů, pak naši platnou ústavní Listinu základních práv a svobod nebudeme chránit, ale naopak ji začneme rozkládat. A to přesně těmi metodami, které známe z mnoha neblahých příkladů historie a které vedly k hrubému porušování lidských práv a demokratických principů.