Vážené obhájkyně, vážení obhájci,

rozhodla jsem se na Vás obrátit touto cestou z důvodu, že ač je naší povinností jako advokátů sledovat změny v legislativě, najdou se stále tací, pro které je ustanovení § 101b trestního řádu něčím novým. Následně dochází k trapnému dohadování s předsedkyní nebo předsedou senátu s tvrzením, že je obhajoba tímto postupem krácena na svých právech. Protože dohady ohledně tohoto ustanovení jsou časté, rozhodla jsem se touto formou ozřejmit, čeho se zákonná dikce týká. Abychom ale věděli, o čem konkrétně bude článek pojednávat, hodí se v této chvíli odcitovat zákonnou úpravu následovně:

Je-li v řízení o trestném činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti anebo trestném činu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, týrání svěřené osoby (§ 198 trestního zákoníku) nebo týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 trestního zákoníku) jako svědek vyslýchán poškozený, lze mu klást otázky jen prostřednictvím orgánu činného v trestním řízení.

Smyslem této zákonné úpravy je, aby stát zajistil pro již tak vystresovanou oběť výslech alespoň nějak příjemný. A to platí, ať už jde o oběť zletilou či nezletilou. Je nepochybné, že výslechy jsou pro oběti náročné, stresující, neboť oběti jsou nuceny se vracet v myšlenkách do detailů traumatických zážitků. A protože se stát zavázal, aby u obětí docházelo k co možná nejmenší retraumatizaci, musel zákonodárce přistoupit k praktickému zajištění tohoto ustanovení. Je nepochybné, že většina obětí má doslova strach z obhájkyň a obhájců, neboť je pro ně, jako laiky, nepochopitelné, jak mohou obhajovat kolikrát brutální násilnické chování pachatele. Obava a strach obětí pramení hlavně z jejich neznalosti, i když některé oběti hovořily o tom, že tón a způsob kladení otázek obhajobou je často rozložil na prvočástice tak, že v daném stresu a tlaku nebyly oběti schopny racionálně odpovídat. Tyto poznatky si uvědomily až s odstupem času, když se v myšlenkách k výslechu vracely.

A aby se oběti cítily u výslechu alespoň trochu v bezpečí, rozhodl se zákonodárce, že upřednostní pohodu a klid oběti před možností klást dotazy obhajobou přímo. Ustanovení je v zákoně již od 1.1.2023. Pravda, první rok o tomto ustanovení kolikrát ani nevěděli sami soudci a byli mrzutě překvapeni, když jsem u hlavního líčení jako zmocněnkyně žádala soud, aby zajistil výkon tohoto ustanovení. Nejednou jsem se setkala s naštvaným tónem soudce, proč jsem to neavizovala dříve. Se zvednutým obočím jsem soudci vrátila, že nemám křišťálovou kouli, a že oprávněně předpokládám, že soud zná zákon. Popravdě ale musím uvést, že k těmto excesům docházelo hlavně v prvním roce od přijetí zákonné dikce. Poslední rok jsem se s neznalostí soudu v této otázce skutečně nesetkala.

Zatímco se soudci patřičně edukovali, to samé bohužel nelze říci o obhajobě. Ostatně jinak bych tyto řádky nepsala.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, seznamte se prosím s příslušným ustanovením, důvodovou zprávou či komentářovou literaturou, proč toto ustanovení zákonodárce do zákona přijal. Je skutečně až trapné, jak se někteří z Vás se soudci dohadují, nesmyslně argumentují a tím zákonitě jednání prodlužují. Kdyby zákonodárce nechtěl obětem jejich výslech usnadnit, ustanovení by nepřijal. Ostatně k této otázce byla vedena dlouhá a odborná debata, jejíž výsledek známe. Toto ustanovení se neaplikuje jen u výslechů před soudem, ale též je třeba jej respektovat i v přípravném řízení, kdy dochází ještě k větší obstrukci obhajoby, protože někteří obhájci trvají na tom, že o jejich námitce ke způsobu provedení výslechu má rozhodnout dozorový státní zástupce, který zrovna není na telefonu. Váhající komisař tak výslech někdy přesune na jiný den jen proto, aby obhajoba byla poučena. Je to zbytečné!

Nyní snad jen krátký exkurz, jak by praxe měla probíhat. V řízení před soudem totiž občas narážím na nedorozumění, kdy soudci trvají, aby dotazy obžaloby byly taktéž kladeny prostřednictvím soudu, zatímco v přípravném řízení je jasné, že toto ustanovení by nemělo dělat výkladový problém. Existuje totiž i takový marginální výklad soudů, že v řízení před soudem mají strany rovné postavení, proto dotazy může vyslýchané oběti pokládat pouze soud. Osobně si myslím, že je třeba se při výkladu zaměřit na samotný účel zákonné úpravy. Smyslem totiž je, aby oběti byly ušetřeny agresivnímu tónu, aby nepocítily bagatelizaci v projednávané věci a jejich následků. Proto požadavek, aby dotazy obhajoby na poškozenou osobu byly pokládány prostřednictvím orgánu činného v trestním řízení, tak je skutečně namístě. Zatímco v případě, že výslech probíhá z utajené místnosti, ve které je s obětí přítomen zmocněnec, jakožto důvěrník, nedává žádný smysl, aby zmocněnec dotazy psal a následně složitě předával soudu. Z logiky totiž vyplývá, že zmocněnec s obětí opakovaně komunikuje, proto je nepochybné, že mezi sebou mají důvěru, tedy lze od aplikace tohoto ustanovení u zmocněnce upustit. V případě obžaloby mám za to, že není nezbytně nutné trvat na tom, aby dotazy státního zástupce byly kladeny prostřednictvím soudu. I pro státního zástupce jsou zákonná ustanovení závazná, zejména, že výslech oběti má probíhat šetrně, proto nevidím důvod, aby obžaloba nemohla klást dotazy oběti přímo. Ostatně u většiny soudů se tak děje a výkladové problémy nejsou. Asi nejhorší je dostat se do situace, kdy soud avizuje, že bude postupovat podle ust. § 101b TŘ, obžalobu i obhajobu vyzve, aby v případě dotazů, tyto předložili písemně a nejednou se strhne slovní přestřelka, která je kolikrát nedůstojná a čistě pramení z neznalosti zákonného ustanovení či jeho nelogické interpretace.

Aby tento článek nevyzněl jen kriticky, určitě je na místě kvitovat stále dokonalejší způsob výslechu poškozených osob. Jak to tak totiž v našem státě bývá, kolikrát se přijme legislativně něco, na co neexistuje metodika, natož nějaké technické vybavení. Zprvu soudy vyslýchaly oběti tak, že jeden den byla oběť vyslechnuta, obhajobě předáno CD se zvukovou nahrávkou z hlavního líčení, obviněný byl s výslechem seznámen a další den měl soudu předložit dotazy na oběť, tedy nejen že se řízení před soudem tímto způsobem prodlužovalo, ale neúměrně tento způsob zatěžoval i samotné oběti. Dnes je situace jiná, celá řada soudů je vybavena speciálními místnostmi, kam je oběť usazena a z této místnosti se přenáší online výslech v reálném čase. Pokud se oběť cítí lépe, může být i vypnut záběr na pachatele. Tento způsob provedení výslechu hodnotím velmi pozitivně a velké díky předsedům soudů, že to za ty dva roky technicky zajistili.

Summa summarum, seznamte se prosím s opakovaně omílaným ustanovením, aby nedocházelo k nepříjemnostem u jednání. Naší povinností je vystupovat tak, abychom nesnížili důstojnost našeho advokátního stavu. Kolegyně a kolegové, kteří nové trendy v procesním právu důsledně sledují mi prominou, nicméně jsem měla potřebu uvedené řádky napsat, neboť situace zažívané u soudu jsou bohužel časté, úsměvné už ani nejsou, spíše jsou trapné.

Medailonek:

Petra Carvanová působí jako advokátka se specializací na náhradu újmy na zdraví. Dlouhodobě zastupuje zvlášť zranitelné oběti a poskytuje jim právní pomoc. Současně je členkou Pracovní skupiny pro efektivní trestní justici.