Ministerstvo zdravotnictví se bude muset znovu zabývat nárokem na odškodnění ženy za protiprávní sterilizaci, musí přitom přihlédnout ke svědecké výpovědi sestry žadatelky. Rozhodl o tom Městský soud v Praze, o verdiktu informovala Adéla Holeček z Ligy lidských práv. Soud v rozsudku, který liga zveřejnila, zároveň zdůraznil, že při řešení odškodného za sterilizaci mají správní orgány dbát na dodržení zásady vstřícnosti. Jde totiž o snahu státu odčinit křivdy, ke kterým se stát sám přihlásil.

Systematické sterilizace žen, tedy operativní odstranění dělohy, zavedla v Československu směrnice ministerstva z roku 1971. Týkaly se především romských žen. Ženě, která se v aktuálním případu domáhá odškodného, lékaři zákrok provedli v roce 1981. V žádosti podle soudu uvedla, že jí v nemocnici řekli, že jde o antikoncepční zákrok, nikdo jí však nevysvětlil nevratnost zákroku.

Ministerstvo žádost ženy o odškodnění zamítlo, následně rozhodnutí v tzv. rozkladu potvrdil ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09). Právě jeho rozhodnutí soud zrušil. „Ministerstvo zdravotnictví tento týden obdrželo písemné vyhotovení rozsudku a v současné době se s ním seznamuje,“ sdělil mluvčí ministerstva Jan Řežábek.

Zdravotnická dokumentace ženy týkající se zákroku byla skartována. Podle judikatury ale v takovém případě stačí, aby žadatelka předestřela „na první pohled plausibilní tvrzení, že v rozhodném období podstoupila sterilizaci v rozporu s právem“. Žena proto ministerstvu navrhla výslech svojí sestry. Svědkyně podle soudu popsala, že se jí žena asi měsíc po zákroku svěřila, že nedobrovolnou sterilizaci podstoupila. Ministerstvo však výpověď označilo za zprostředkovanou a zkreslenou.

Mohlo by vás zajímat

Za této situace však bylo podle soudu na ministerstvu, aby prokázalo, že k nedobrovolné sterilizaci nedošlo, což se úřadu nepodařilo. Soud odmítl, že by výpověď sestry byla neautentická. „Za situace, kdy byla zdravotnická dokumentace žalobkyně zničena, je i výslech rodinného příslušníka (který je nutně vždy subjektivní) relevantním důkazním prostředkem a indicií svědčící o plauzibilitě žadatelčiných tvrzení. Jeho důkazní sílu nelze a priori zpochybňovat s odkazem na zprostředkovanost a neobjektivnost,“ konstatoval soud.

Ministerstvo odškodnění odpírá opakovaně

Soud také upozornil, že jde o jeden z mnoha případů, kdy ministerstvo odepřelo žadatelkám nárok na odškodnění, ačkoli mu správní soudy opakovaně vysvětlovaly, v čem tkví smysl a účel zákona o odškodnění protiprávních sterilizací. „Žalovaný nicméně i po sérii rozsudků Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu zůstává ke smyslu a účelu tohoto zákona v řadě případů netečný, byť tvrdí opak,“ uvedl soud.

Soud doplnil, že stanovení předpisů o nároku na odškodnění je důsledkem selhání státu, který v minulosti nebyl schopen ženy před nátlakem na provedení sterilizace ochránit. „Tento aspekt nároku na odškodnění musí mít správní orgány na paměti a v každém projednávaném případě důsledně dbát na dodržení zásady vstřícnosti a řádné poučení účastníků správního řízení (…). Žalovaný by měl mít neustále na paměti, že jde sice o řízení o žádosti, nicméně v něm jde o snahu státu odčinit křivdy, k nimž se stát sám přihlásil,“ doplnil soud.

Právnička z Ligy lidských práv Anna Indra Štefanides označila rozhodnutí za klíčové. „Soud tímto rozsudkem opět zdůraznil, že nelze automaticky odmítat svědectví rodinných příslušníků jen proto, že nejsou nezávislými třetími osobami,“ uvedla. „Ministerstvo dlouhodobě nastavovalo nesplnitelné požadavky na důkazní břemeno obětí protiprávních sterilizací, což tento rozsudek jasně odmítl. Navíc přináší další důležité vodítko – upřesňuje, co znamená hájitelné tvrzení a jaké indicie je třeba brát v úvahu,“ uzavřela právnička.