Soudci mají právo znát svůj plat předem, stejně jako každý jiný zaměstnanec. Současný „provizorní“ systém výplat soudců a státních zástupců podle loňského nálezu Ústavního soudu je podle předsedy Nejvyššího soudu Petra Angyalossyho v souladu se zákonem. Ústavní soud byl podle něj v podstatě přinucen vystoupit jako aktivní zákonodárce, což není žádoucí. Odmítl tak kritiku ústavního právníka a poradce prezidenta Petra Pavla Jana Kysely, kterému vadí, že tento postup podle něj není plně v souladu se zákonným rámcem a vytváří právní nejistotu. Soudci si platy vypočítávají ze základny ve výši trojnásobku průměrného platu z roku 2023.

Prezident Petr Pavel vetoval tzv. platovou novelu. Vy sám jste jako představitel justičního grémia prezidenta k vetu vyzýval. Máte radost?

Ano, rozhodně jsem prezidentovo veto přivítal. Jak jsme uvedli i v dopise justičního grémia panu prezidentovi, podle našeho názoru je tato novela jednoznačně protiústavní. Její přijetí by znamenalo opětovné neústavní zmrazení platů soudců. Další zásadní problém představuje její retroaktivita – novela měla vstoupit v platnost zpětně od 1. ledna, a přitom jsme nyní už v druhé polovině února. Taková retroaktivita je podle právních principů nepřípustná.

Překvapilo vás, že prezident nakonec k vetu přistoupil?

Mohlo by vás zajímat

Těžko říct, ale jako justiční grémium jsme ho k vetu vyzývali a upozorňovali na protiústavní aspekty. Pochopitelně mě potěšilo, že prezident tyto argumenty vyslyšel. Nevím, co mu radili jeho poradci, ale důležité je, že veto padlo a zákon se vrací do Poslanecké sněmovny.

Prezidentův poradce a ústavní právník Jan Kysela v rozhovoru pro Novinky řekl, že není správné, že si soudci vyplácejí platy podle loňského nálezu Ústavního soudu, protože pro to nemají oporu v zákoně. Podle něj jen nepřípustné řídit se nálezem Ústavního soudu, když způsob výplaty není dosud upraven. Není mimo zákon, že si soudci a státní zástupci platy takto „odvodili“?

Tento názor nesdílím. Každý zaměstnanec by měl dopředu vědět, za jaký plat pracuje, zvláště pokud jde o ústavního činitele. Je přece nepřijatelné, aby někdo odváděl práci a teprve zpětně se dozvěděl, kolik za ni dostane.

Ano, ale to je chyba zákonodárců. Otázkou je, jak z toho ven.

Já rozhodně nesdílím názor pana poradce Kysely, protože ústavní nález z května loňského roku, který posuzoval předchozí novelu, jednoznačně určil, co bylo protiústavní. Potvrdil, že zákonnou oporu pro výpočet našich platů poskytuje právní úprava, která platila před touto novelou.
To znamená, že výkladem zákona v kontextu s tímto nálezem Ústavního soudu lze jednoznačně určit, jaký plat mají mít soudci od 1. ledna. Nález Ústavního soudu je navíc závazný pro všechny složky moci – zákonodárnou, výkonnou i soudní. Proto jsme při výpočtu platů postupovali správně.

Jan Kysela také argumentuje tím, že takto by se mohly podle nálezu Ústavního osudu vyplácet platy i dalších ústavních činitelů.

Je nutné zdůraznit, že situace soudců a politiků je odlišná. Ústavní soud jasně stanovil, jak mají být upraveny platy soudců, zatímco u politiků tuto otázku ponechal otevřenou, aby ji zákonodárci vyřešili do konce roku 2024.

Z toho vyplývá, že zatímco platy soudců lze na základě loňského nálezu určit jednoznačně, u politiků tato otázka zůstává nevyjasněná a čeká na legislativní řešení. Proto nebyl problém stanovit platy soudců pro letošní rok, zatímco u politiků stále panuje nejistota.

Petr Angyalossy ve své kanceláři Foto: Nejvyšší soud

Neměl by ale přesto zákony upravovat Parlament, a ne Ústavní soud? Nedostává se Ústavní soud do role aktivního zákonodárce? Budeme se řídit nálezy Ústavního soudu?

Podívejte, nacházíme se ve velmi mimořádné situaci, protože nemáme platný zákon. To znamená, že musíme hledat způsoby, jak vykládat stávající právní rámec, když konkrétní ustanovení není jednoznačné a není stanoveno novelou ani platným zákonem.

V takové situaci je Ústavní soud do jisté míry nucen vstoupit do role, která mu běžně nepřísluší – tedy do aktivní zákonodárné pozice. Musí zaujmout stanovisko k protiústavní nebo právně nedostatečné úpravě, což jej částečně staví do role náhradního zákonodárce.

Nicméně tento stav není běžný ani žádoucí. Standardní proces legislativního schvalování obvykle zajišťuje, že zákon projde celým legislativním procesem, je v souladu s =Ustavou a právním pořádkem a následně vstoupí v platnost. V tomto případě je situace jiná – do zákona bylo v posledních 20 letech opakovaně a často nekoncepčně zasahováno. Myslím, že minimálně patnáctkrát došlo ke změně ustanovení o platech ústavních činitelů.

Většinou, když soudci napadli ústavnost těchto novel, dal jim Ústavní soud za pravdu. S výjimkou jednoho či dvou případů byly tyto zákonné úpravy označeny za protiústavní. Tentokrát je však situace ještě závažnější, protože kromě protiústavnosti se zde objevuje i prvek retroaktivity, což je zcela nepřípustné.

Jak jako právník hodnotíte současnou situaci, kdy fakticky existuje právní vakuum pro výplatu platů ústavních činitelů a po vetu prezidenta není vůbec jisté, kdy se situace vyřeší?

Když vezmeme v úvahu, že Ústavní soud rozhodl již v květnu loňského roku, bylo k dispozici dostatečně dlouhé časové období, aby zákonodárci na toto rozhodnutí zareagovali. To, že se k tomu postavili pozdě a nakonec nedospěli k žádnému konsenzu, je otázka, na kterou by měli odpovědět sami. Proč tento problém řešili na poslední chvíli a nezabývali se jím včas?

Jde o nestandardní a nepříjemnou situaci. Neustálé spory a zásahy do této části zákona jsou pro soudce demotivující a frustrující. Neměli bychom stále dokola řešit stejné otázky.

Soudci se brání zásahům do svých platů žalobami a od politiků pak slyšíme, že oni si platy vždy vysoudí. Nemohli by někdy ustoupit?

Pokud soudci narazí na protiústavní ustanovení, mají povinnost na to reagovat – je to součást jejich práce. Pokud zjistím, že část zákona, podle které mám rozhodovat, je protiústavní, musím ji předložit Ústavnímu soudu k přezkumu. Takový postup je nezbytný, i když vede k neustálým debatám o tom, kdo má pravdu. A ve většině případů dává Ústavní soud za pravdu právě soudcům.

Celá situace ukazuje na nekoncepční přístup k legislativnímu procesu. Opakované zásahy do platového systému ústavních činitelů vytvářejí právní nejistotu. Osobně bych velmi přivítal, kdyby byl platový automat – ať už pro soudce, státní zástupce nebo politiky – respektován a nebyl neustále měněn. Tento systém je nastaven tak, že pokud ekonomika prosperuje, platy ústavních činitelů rostou, pokud ne, automaticky klesají.

Nechápu, proč se do něj stále zasahuje, čímž se vytvářejí zbytečné problémy. Celá situace postrádá logiku a zbytečně komplikuje správu veřejných financí.

Místo toho bychom se měli zaměřit na zásadnější problémy, které jsou pro stát skutečně důležité – například na zlepšení ekonomické situace nebo na otázky trestní politiky. Diskutujeme například o možnosti dekriminalizace některých trestných činů, a právě takovým tématům by měla být věnována energie, namísto neustálého řešení zásahů do platového systému ústavních činitelů.