Ministr spravedlnosti poskytl rozhovor pro sobotní vydání deníku Právo ze dne 1. 2. 2025. V nepočetném výčtu úspěchů, kterých měl dosáhnout v čele ministerstva spravedlnosti, uvedl i zrušení přísedících.

Lze zajisté přivítat, že vláda konečně pojmenovala věci pravým jménem. Zatímco při projednávání změn zákonů, jejichž výsledkem je odstranění přísedících od okresních soudů, ministr spravedlnosti zdůrazňoval, že jde o pouhé omezení laického prvku v soudnictví, nyní otevřeně mluví o zrušení přísedících. O nic jiného ovšem od počátku nejde. Změny, které vláda prosadila, totiž jednoznačně směřují k jedinému výsledku: zánik účasti laiků na výkonu soudní moci.

 Co nepřestává překvapovat, je sveřepost, s jakou ministr spravedlnosti trvá na tom, že odstraňuje přežitek z dob sovětizace československého soudnictví. Kolikrát je ještě nutné zopakovat, že účast laiků na výkonu soudní moci se u nás v moderní podobě rozvíjela od revoluce v roce 1848? Nabyla nejprve podobu porotního soudnictví, ke kterému se postupně ještě od dob rakouské monarchie přidala smíšená rozhodovací tělesa složená ze soudce z povolání a přísedících. Jejich působnost sahala v různých obdobích od trestního soudnictví nad mládeží přes obchodní a horní věcí až po námořní soudy.

Ministru spravedlnosti, který se opakovaně přihlásil k tomu, že nikdy nerozuměl důvodu pro účast přísedících při projednávání a rozhodování pracovních sporů, lze pak doporučit zákon č. 131/1931 Sb. z. a n., o soudnictví ve sporech z poměru pracovního, služebního a učebního (o pracovních soudech), z něhož jednak plyne, že právně politicky byla účast laiků v pracovních sporech vyřešena již před mnoha desetiletími, jednak již rok jeho vydání vyvrací ministrovu představu o přísedících jako reliktu komunistického soudnictví.

Rozsáhlé omezení účasti laiků na výkonu soudní moci, které se stalo proti varovným hlasům z prostředí soudnictví, proti odůvodněnému odporu parlamentní opozice i proti stanovisku prezidenta republiky, rozhodně nepředstavuje úspěch. Právě naopak, vychýlilo naše soudnictví z jeho dosavadního vývoje a vede je na okraj naší právní oblasti, ve které je účast laiků na výkonu soudní moci nejen tradiční, ale uplatňuje se v mnohem širší podobě a na všech stupních soudní soustavy. My jsme se vydali opačným směrem, nevíme proč, ale jsme ochotni vydávat to za úspěch.

Zbývá vyjádřit naději, že takových úspěchů nebude přibývat a že se snad k otázce podoby účasti lidu na výkonu soudní moci bez předsudků vrátíme, třeba při příležitosti rekodifikace procesního práva.