Pokud se členské státy EU nedokážou domluvit, jak zvýšit své příspěvky do společného rozpočtu, je třeba najít jiné cesty. Melchior Szczepanik, šéf bruselské kanceláře Polského institutu pro mezinárodní záležitosti, v podcastu EU Perspectives navrhuje některé tradičnější a některé kontroverznější nápady, jak na to.
Řekněte, že projekty navrhované novou Evropskou komisí budou vyžadovat vysoké investice, a dočkáte se shody napříč spektrem všech těch, kdo mluví do evropské politiky. Řekněte, že bude politicky náročné tyto finance nalézt, a všichni přikývnou. Ale když dojde na konkrétní způsoby, jak zajistit příjmy, zjistíte, že je problém nalézt shodu i jen mezi dvěma lidmi.
V podcastu EU Perspectives představil Melchior Szczepanik, šéf bruselské kanceláře Polského institutu pro mezinárodní záležitosti, své nápady na různé strategie, jak finance získat. Ale žádný z nich se netěší konsenzu — a to ani mezi účastníky pořadu, natož na úrovni představitelů evropských institucí.
Staré a nové
„Myšlenka rozpočtu založeného na politikách vyžaduje další vysvětlení,“ řekl Szczepanik, když došlo na otázku, co lze čekat od nového víceletého finančního rámce pro roky 2028-2034, jehož návrh má Komise představit v létě. „To, jak já tomu rozumím (misijnímu dopisu, který předsedkyně Komise Ursula von der Leyen adresovala eurokomisaři pro rozpočet Piotru Serafinovi, pozn. red.), je že rozpočet by měl být více propojený s klíčovými prioritami Evropské unie. To zdůraznil Mario Draghi v jeho nedávné zprávě o konkurenceschopnosti. Vypíchl fakt, že podle jeho názoru nedává EU dostatek financí na své priority. A zde se vracíme k dilematu mezi financováním nových priorit, které se nedávno objevily, jako je obrana, a financování tradičních priorit, na které si mnohé členské státy velmi zvykly a které nechtějí redukovat.“
Szczepanik, který pochází z Polska, si je dobře vědom implikací takového kroku. „Jeden z důvodů, proč je Evropská unie tak oblíbená v Polsku, je že lidé vidí, co pro ně EU dělá,“ prohlásil větu, kterou si lze vysvětlit jako varování před upuštěním od současných priorit.
Mohlo by vás zajímat
Nápad jednoduše posílit evropský rozpočet prostřednictvím větších příspěvků členských států také nevzbuzuje přílišné nadšení. „V tomto okamžiku věci nevypadají příliš slibně, protože Evropská komise již navrhla celou řadu možných nových příjmů, na kterých se členské státy nemohou dohodnout,“ řekl a poukázal tak na fakt, že ke schválení nového víceletého finančního rámce je třeba souhlas všech zemí. „Evropská komise například navrhla, aby peníze, které vlády členských států získají ze systému emisních povolenek, šly z části do rozpočtu EU.“
Jak by se dalo čekat, takový nápad se netěší přílišné podpoře mnoha členských zemí, například Polska. „Tvrdí, že to znamená prostě vzít peníze, které by jinak použily vlády na implementaci reforem navázaných na Green deal, a dát je do nového rozpočtu. Takže to není nic nového, jen přesouvání peněz z jedné hromádky na druhou,“ řekl Szczepanik.
Zdanit bohaté?
„Myslím, že slibnější je myšlenka zdanění těch největších nadnárodních korporací, a to Evropské komise také navrhla. Většina těchto společností, které podnikají v Evropské unii, neplatí daně, které by odpovídaly jejich příjmům. Těží z jednotného trhu. Jejich příjmy jsou vysoké. Takže je, myslím, na místě po nich chtít, aby přispěly do evropského rozpočtu,“ navrhuje analytik.
Szcepanik, který se na britské Loughboroughské univerzitě věnoval socializaci polských europoslanců, most dobře ví, že se pouští do nejistých vod. „Členské státy nejsou ochotné příliš koordinovat své daňové politiky. Chrání si svou svobodu si o daních rozhodovat. Ale jsem poměrně optimistický, že by část daní placených velkými nadnárodními firmami mohla jít do evropského rozpočtu,“ doufá.
Je však realistou. „Je tady jistá překážka v tom, že velké množství těchto firem sídlí ve Spojených státech. A samozřejmě, novému americkému prezidentovi se tento nápad nelíbí,“ popsal Szczepanik eufemisticky postoje Donalda Trumpa.
Připouští však, že dospět k jakékoliv dohodě nebude jednoduché. „Komise řekla, že pokud nezajistíme větší příspěvky, pokud nezajistíme nové vlastní zdroje, pak bude složité mít rozpočet, který odpovídá našim ambicím. Třeba budou členské státy vyzvány, aby zvýšily svou míru spolufinancování, což uvolní nějaké peníze na jiné priority,“ navrhl Szczepanik.
Společné evropské půjčky
Nebál se ale ani kontroverznějších myšlenek. „Myslím, že by měly členské státy znovu zvážit společné půjčky. Polský think-tank, který se jmenuje Institut pro zelenou ekonomiku, prezentoval svůj nápad na evropský fond konkurenceschopnosti vytvořený prostřednictvím spolených půjček. Měl by to být mechanismus stojící mimo rozpočet. Takže by nebylo třeba čekat na další víceletý finanční rámec,“ popsal.
Společné zadlužování však historicky bylo trnem v oku šetřivějším vládám, především té německé. Někteří lidé jsou dokonce skeptičtí vůči zadlužování obecně. Jedním z nich je i europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL/EPP), který byl dalším účastníkem podcastu. „Podpořil bych myšlenku většího společného evropského dluhu? Ani ne. To je něco, co zde prosazují socialisté, zelení a komunisté, a jsem proti tomu,“ odvětil s očividným nesouhlasem.
„To je vždycky hloupý nápad. Normálně, ve své domácnosti, ve své rodině, také neplatíte všechno z půjček, půjčujete si jen na investice, na strategické projekty. A já tady žádný strategicky projekt nevidím,“ dodal.
Do jisté míry našel Zdechovský podporu u dalšího člena, Zsolta Darvase, ekonoma z prestižního bruselského think-tanku Bruegel. „Abych do debaty vnest nějakou kontroverzi — v některých věcech velmi souhlasím. Že by vyšší výdaje měly vskutku jít na investice. A zmínil jste například Evropský štít protivzdušné obrany; tady myslím lze argumentovat pro zadlužení. Vede se mnoho debat o tom, zda bychom neměli být oddělený fond pro obranu, třeba včetně Spojeného království a Norska. A pokud se některé země, jako je Maďarsko, účastnit nechtějí, tak je nechte. Ale znovu, myslím, že financovat tento fond z půjček by bylo rozumné.“
Rozhodnout musí členské státy
Szczepanik v odpovědi připomněl, proč jsou společné půjčky třeba, a to protože „bude velmi náročné přesvědčit členské státy, aby zvýšily své příspěvky do evropského rozpočtu.“
Národních vlád, které v debatě čelily spíše kritice, se částečně zastal dlouholetý bruselský zpravodaj Financial Times Andrew Bounds. „Myslím, že většina členských států si musí ujasnit své priority. Budou muset padnout těžká rozhodnutí. Mnoho vlád je poměrně slabých, nestabilních, jsou to koalice. Bojí se, že ztratí moc, pokud učiní nepopulární rozhodnutí,“ vyjádřil Bounds jisté pochopení pro jejich složitou situaci.
„Nakonec ale musí lídři zemí říct svým občanům: Víte, čelíme vážné hrozbě. Musíme investovat do obrany, zavřu proto nemocnici nebo něco podobného. Nevím, nejsem člen žádné vlády. Ale právě o takovýchto těžkých rozhodnutích vládnutí je, ne?“ poukázal novinář na zásadní problém rozhodovacího procesu v EU.
