Ústavní soud (ÚS) se zastal muže, jenž usiluje o náhradu nemajetkové újmy způsobené křivým obviněním. Bývalá přítelkyně jej nařkla z omezování osobní svobody a vydírání, byl ve vazbě, což se projevilo posttraumatickou stresovou poruchou. Trestní soudy muže po řadě zvratů odkázaly s nárokem na náhradu újmy do občanskoprávního řízení. Podle ÚS to byla chyba, rozhodnutí mohlo padnout u trestních soudů, podkladů měly dost. Možnost odkázat poškozeného s jeho nárokem na civilní řízení se podle ÚS nesmí nadužívat.
„Institut uplatnění nároku na náhradu škody v trestním řízení by tak pozbyl svého smyslu. Nespravedlivé rozhodnutí, a tím spíše ‚nerozhodnutí‘ o nárocích poškozených, totiž umocňuje primární újmu způsobenou trestným činem,“ stojí v nálezu soudce zpravodaje Josefa Baxy. Nikdo z aktérů případu se vyhlášení nezúčastnil.
Nález podle Baxy potvrzuje trend posilování práv obětí v trestním řízení. „Těžištěm je jistě rozhodování o vině a trestu, ale důležitou součástí je také odčinění újmy oběti trestného činu. Povinností trestních soudů je, pokud mají dostatek důkazů, aby o tomto nároku rozhodly v rámci trestního řízení ihned a nevystavovaly oběť tomu, aby znovu, u jiného soudu, v jiném řízení a samozřejmě po uplynutí dalšího času ten svůj nárok znovu prokazovala a odůvodňovala,“ řekl novinářům Baxa.
Žena tvrdila, že ji bývalý přítel držel ve svém autě, aby nemohla vystoupit. Vozil ji prý různě po Praze, přičemž na ni křičel a nadával jí. Muž kvůli ženině svědecké výpovědi čelil trestnímu stíhání pro omezování osobní svobody a vydírání.
Mohlo by vás zajímat
Odsouzena však nakonec byla žena, a to za křivé obvinění a křivou výpověď. Vyslechla si šestiměsíční trest vězení s podmínečným odkladem na dva roky. Muž požadoval také náhradu nemajetkové újmy. Obvinění a vazba se u něj projevily posttraumatickou stresovou poruchou.
Během přibližně čtyř let padlo devět různých rozhodnutí, muž měl dostat 327.000 korun, posléze jen 200.000 korun. Nejvyšší soud jej pak posledním rozhodnutím v řadě odkázal v plném rozsahu na občanskoprávní řízení. Muž to vnímal jako zbytečný návrat na začátek a také jako porušení svých základních práv.
Nejvyšší soud nyní musí rozhodnout znovu. Součástí dnešního nálezu ÚS je také varování před takzvaným „procesním ping-pongem“, tedy nekonečným přesouváním věci mezi jednotlivými instancemi. „Byť je prodloužení soudního řízení v důsledku uplatnění opravných prostředků a rozdílnosti právních názorů mezi soudy přirozenou součástí soudního řízení, v přehnané míře může být protiústavní,“ upozornil ÚS.
