Zatímco Evropa bojuje s nedostatkem prostředků potřebných na financování ekologické a digitální tranzice, odchází každý rok stovky miliard eur na investice do USA. Peníze tam pomáhají růst americkým firmám, které se následně vrací skupovat menší evropskou konkurenci. Podle Enrica Letty, italského expremiéra, u kterého si v minulosti nechala Evropská komise zpracovat zprávu o jednotném trhu, je důvodem fragmentace trhu sdíleného unijní sedmadvacítkou. Řešením by mohlo být třeba vytvoření osmadvacátého „virtuálního“ trhu.
Evropa potřebuje masivně investovat. To je závěr, který se v doporučení expertů objevuje čím dál častěji. Podle Maria Draghiho, bývalého šéfa Evropské centrální banky (ECB), by mělo ročně jít o až 800 miliard eur, tedy přes 20 bilionů korun navíc oproti dnešní každoroční výši. Jde o jedno z konzervativnějších čísel — tým francouzských expertů pod vedením Christiana Noyera, bývalého guvernéra francouzské národní banky a dalšího z řady bývalých šéfů ECB, mluví o jednom bilionu eur ročně. Z toho 700 miliard na přechod na udržitelnější ekonomiku, 125 miliard na digitalizaci. Zbytek na obranu.
Jednotní jsou experti i v druhém závěru. Veřejné finance stačit nebudou, je třeba mobilizovat i soukromý kapitál. „Všichni si jsme vědomi toho, že Evropská unie potřebuje obrovské investice do budoucnosti. Může k tomu dojít pouze spojením soukromého a veřejného kapitálu,“ řekl minulý týden Letta europoslancům z parlamentního hospodářského a měnového výboru.
Ten podle svých slov objel všech sedmadvacet členských států EU a hovořil se zástupci tamních vlád. A vyvodil závěr, že na masivním financování z veřejných prostředků nyní není možné dosáhnout konsenzu. Hlavní úkol tak je mobilizovat právě soukromý kapitál.
Mohlo by vás zajímat
300 miliard eur ročně pro americkou konkurenci
Nejde o novou myšlenku. Iniciativu na propojení kapitálových trhů, která by měla zatraktivnit investice v Evropě, předložila Evropská komise již v roce 2015. Od té doby však dosáhla jen menších pokroků. Chyběla totiž vůle národních vlád. „Dynamika na dosažení kapitálové unie nikdy v historii neexistovala. Možná trochu na začátku, brexit ji ale úplně zabil,“ uvedl Letta.
Dnes se ale myšlenka vrací. A to právě kvůli požadavkům na masivní investice. Mimo jiné pod novým názvem, který má Evropanům přiblížit, o co jde: Unie úspor a investic.
Problémem není, že by Evropané peníze na investice neměli. Naopak — úspory domácností dosahují asi 35 bilionů eur. Řada lidí však neinvestuje doma, ale do amerických společností. Konkrétně, podle čísel ECB, jde o asi 300 miliard eur ročně. „Jde o výši úspor, které se přesouvají do USA na americký kapitálový trh. Z nich investují americké firmy, které se poté vrací do Evropy a skupují evropské firmy. To je paradox a ukazuje to na roztříštěnost evropského trhu. My jej musíme zintegrovat. To je zásadní pro to, aby se vytvořil soukromý kapitál na transformaci (ekonomiky, pozn. red.),“ řekl Letta.
Návrhů existuje celá řada. Noyer hovoří třeba o takzvané sekuritizaci, neboli procesu, kdy banka přeměňuje vydané úvěry na cenné papíry, které následně prodává investorům. To jí umožní získat další kapitál na investice a současně přenést část rizika právě na investory. Na druhou stranu to zvyšuje riziko finanční krize. Právě proto má Evropa oproti USA a Číně pravidla poměrně přísná — vznikala v návaznosti na krizi v roce 2008. A to je dnes překážka. Pokud bychom měli stejná pravidla jako v USA, znamenalo by to asi 300 miliard eur na investice ročně navíc.
Virutální osmadvacátý trh
Oba experti pak ve svých zprávach hledají také cesty, jak využít finance ve starobních spořeních, přitáhnout investice ze zahraničí nebo jak sjednotit regulace napříč zeměmi.
Jednou z cest k poslednímu z bodů by mohlo být vytvoření „osmadvacátého režimu“, který by fungoval vedle národních sedmadvaceti trhů. Dohled nad ním by spadal pod nezávislý Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA), namísto národních regulátorů. Firmy, produkty či správci fondů by do něj mohli vstoupit dobrovolně. Právě to je klíčové — vytvoření dobrovolného mechanismu totiž nevyžaduje změnu smluv, a tedy zdlouhavý proces vyžadující mimojiné jednomyslný souhlas národních vlád.
Německý europoslanec Markus Ferber (EPP) poukázal na to, že problémem není najít řešení, ale uvést je do praxe. „Mám pocit, že Komise je svými návrhy velmi zdrženlivá, protože se bojí, že bude čelit malé podpoře členských států. Kde by podle vás byla páka, kterou můžeme použít, abychom se v Radě dokázali posunout dál?“ ptal se. Podobný návrh vyjádřil i český europoslanec Ondřej Kovařík (ANO/Patrioti). „Na tématu sekuritizace volby nevyhrajete ani neprohrajete. Proto čelíme nedostatku zájmu na politické úrovni,“ podotknul.
Podle Letty nyní existuje urgence na řešení problému. Klíčové je propojit téma konkurenceschopnosti a investic. „Rozdíl je v tom, že nyní je možné témata spojit. Aby nešlo jen o debatu mezi experty v důležité, ale specifické oblasti (kapitálových trhů, pozn. red.). To je jádro. Základní příčina úspěchu nebo selhání v následujících pěti letech,“ myslí si.
