Jak připravit české školství na rostoucí bezpečnostní výzvy a proměnit školy v klíčovou součást kritické infrastruktury státu? Právě o tom diskutovali odborníci, poslanci i inovátoři na začátku prosince během semináře v Poslanecké sněmovně. Akce, pořádaná Asociací škol kritické infrastruktury, ukázala nezbytnost modernizace škol, vyšší kvalifikace učitelů, propracovaného legislativního rámce a investic do nových technologií. Vyplynula z ní nutnost široké spolupráce mezi školami, státem a soukromým sektorem i důraz na prevenci, díky které mohou školy rychle a efektivně reagovat na nečekané hrozby.
Seminář o školství a bezpečnosti, pořádaný pod záštitou poslankyň Jany Berkovcové a Lenky Knechtové, přinesl řadu zajímavých pohledů na roli školství jako důležité součásti kritické infrastruktury státu. Akci uspořádala Asociace škol kritické infrastruktury (ASKI) a skládala se ze tří hlavních bloků věnovaných organizačním a procesním změnám ve školství, novým technologiím a nástrojům ve vzdělávání a otázkám fyzické a objektové bezpečnosti.
„Takový je příští věk, jak jsou vychováváni příští jeho občané.“
Citací Jana Amose Komenského zahájil prezident ASKI Dušan Kalášek první blok semináře. Navázal svou prezentací na téma „Novinky ve vzdělávání problematiky kritické infrastruktury“, kde v úvodu připomenul historický kontext vzniku kritické infrastruktury, který sahá až do roku 2000 se zavedením zákona o krizovém řízení. Zdůraznil, že legislativa musí reflektovat i aktuální hrozby, jako jsou například kybernetické útoky a jejich další nové formy. Prezentace zahrnovala i analýzu tragické události z prosince 2023, která pouze zdůraznila nutnost zaměřit se na ochranu měkkých cílů.
Mohlo by vás zajímat
Asociace proto již podnikla konkrétní kroky k posílení kvalifikace pro tento obor – například spuštěním vzdělávacích programů pro manažery kritické infrastruktury. Jedná se o postgraduální studium MBA, které bylo slavnostně zahájeno v září roku 2023. První absolventi tohoto programu by měli dokončit své studium a absolvovat zkoušky v červnu 2024.
Marek Adler, ředitel základní školy, navázal svým příspěvkem zaměřeným na nedostatek pedagogů. „V Praze je až 15 % učitelů nekvalifikovaných, na Karlovarsku dokonce 20 %,“ uvedl a dodal, že dlouhodobý trend zájmu o pedagogickou profesi klesá. Zdůraznil potřebu revize financování a zlepšení pracovních podmínek pro pedagogy. V diskusi zazněly i dotazy týkající se decentralizace vzdělávacího systému, který podle Adlerova názoru ztěžuje řízení a implementaci změn.
Nové technologie a nástroje ve školství
Druhý blok semináře se zaměřil na konkrétní moderní technologie a jejich zásadní vliv na budoucí podobu českého školství. Inženýr Petr Toklasa zde představil inovativní projekty, mezi nimi i tzv. „kouzelnou skříňku“, průhledný skleněný box, který blokuje datový i hlasový signál mobilního zařízení v místnosti. Ve školním prostředí by mohla najít uplatnění při zkoušení nebo důležitých schůzkách, kde je nutné eliminovat možnost podvádění či odposlechu, ale zároveň zachovat přístup k mobilním zařízením v případě nouze. Řeč také padla na simulátor krizových situací, který demonstroval řešení situací, jako jsou požáry nebo kybernetické útoky.
Diskuze se v tomto místě dotkla i robotizace, automatizace a integrace umělé inteligence. Technologie mohou ulehčit pedagogům administrativní zátěž a zvýšit rychlost i přesnost reakcí v krizových momentech. Zároveň však vyvstaly otázky o digitální gramotnosti žáků, z nichž mnozí stále nemají dostatečné technické dovednosti pro uspění v digitálním světě. Debatu provázela myšlenka, že právě umělá inteligence a další nástroje mohou pomoci zefektivnit učení, personalizovat vzdělávání a lépe reagovat na individuální potřeby žáků. Přitom však technologie musí sloužit lidskému blahu a jejich etické zakotvení je nutností. Diskuse se v tomto místě rozšířila i na automatizaci a její dopad na pracovní trh.
Podle studie Boston Consulting Group a Aspen Institutu bude do roku 2030 90 % pracovních pozic vyžadovat digitální dovednosti, na což opět navazuje otázka digitální gramotnosti.
Fyzická a objektová bezpečnost ve školách
Třetí blok se soustředil na ochranu měkkých cílů a fyzickou bezpečnost škol. Bezpečnostní manažer ve školství Jaroslav Kocián ve své přednášce reagoval na závažné bezpečnostní incidenty, včetně střelby na Filozofické fakultě. Diskuse se také dotkla významu spolupráce mezi školami a bezpečnostními složkami. Bylo zdůrazněno, že prevence je klíčová, a proto je důležité zaměřit se na vzdělávání nejen žáků, ale i pedagogů v oblasti krizového řízení.
Kocián představil příklady dobré praxe, včetně simulace krizových situací. Školy jsou v mnoha případech tzv. „měkkými cíli“, a proto je nutné věnovat jejich zabezpečení maximální pozornost. Účastníci měli příležitost seznámit se s konkrétními příklady z České republiky i ze zahraničí, kdy vhodně nastavené bezpečnostní mechanismy pomohly předejít tragickým událostem. Například incident hřebíkové bomby na střední škole v Pardubicích z roku 2022 se díky bezpečnostním opatřením podařilo vyřešit, aniž by došlo k explozi. Kocian zdůraznil, že účinné preventivní kroky mohou zahrnovat pečlivě kontrolované vstupy, kamerové systémy a kvalitní evakuační plány. Velký význam má pravidelných bezpečnostních tréninků pro zaměstnance škol a využití moderních technologií, jež umožňují včasné odhalení nebezpečných situací.
Diskutovalo se také o legislativních aspektech a nutnosti zavést jednotné bezpečnostní standardy pro všechny školy na národní úrovni a s tím související potřeba lepší koordinace mezi ministerstvy, školskými institucemi a složkami integrovaného záchranného systému. Zde je ale stále významnou překážkou opět nedostatek finančních prostředků, které by umožnily rychlé a plošné zavedení moderních bezpečnostních opatření. Klíčová je pravidelná odborná příprava učitelů a dalších zaměstnanců, bez kterých sebelepší technologie nenabývají skutečné účinnosti.
Závěry tak byly jednoznačné: je třeba vytvořit jasný legislativní rámec, který by školám stanovil minimální bezpečnostní standardy a zaručil jim dostatečnou podporu. Investice do prevence hrozeb se přitom z dlouhodobého hlediska vždy ukáže levnější a efektivnější než řešení následků krizí. Moderní technologie se mají stát přirozenou součástí školní infrastruktury, aby tak společně s lidským faktorem a důkladnou přípravou zajistily maximální možnou úroveň bezpečí pro všechny, kdo se ve školách pohybují.
