Ústavní soud (ÚS) rozhodl o zrušení části zákona o platu představitelů státní moci týkající se soudců. Konkrétně jde o část, která se věnuje započítávání mateřské a rodičovské dovolené. Podle ÚS je zrušené ustanovení diskriminační vůči ženám a rodičkám zároveň. Pro způsobenou nerovnost přitom neexistuje žádné racionální odůvodnění. Návrhem se zabývalo plénum, tedy sbor všech ústavních soudců a soudkyň, zpravodajkou byla ústavní soudkyně, místopředsedkyně ÚS a bývalá soudkyně Městského soudu v Praze Veronika Křesťanová.
Ústavní soud se věcí zabýval z návrhu Obvodního soudu pro Prahu 10. Ten řešil případ soudkyně z OS pro Prahu 4, která se po státu domáhá doplacení 35 tisíc korun. Žena byla soudkyní jmenována v roce 2020 a když se v roce 2023 vrátila z mateřské dovolené, byl jí stanoven plat jako začínající soudkyni, a to s ohledem na § 31 odst. 5 zákona č. 236/1995 Sb.
Ten stanovoval, že se v případě soudců nemá pro účely navyšování platu koeficientem započítávat doba rodičovské a mateřské dovolené. Soudci po svém jmenování mají totiž po třech letech výkonu funkce nárok na zvýšení platového koeficientu. Zmíněné ustanovení však speciálně stanovilo, že se v případě soudců nemá do této doby nemá započítávat doba mateřské a rodičovské dovolené. U právníků, kteří se soudci stávají až po osmi a více letech praxe, přitom neměla mateřská a rodičovská dovolená žádný vliv na růst platu a započítala se bez výjimek.
Jelikož tak na mateřskou a rodičovskou dovolenou v justici odchází zásadně ženy, je podle ÚS napadené ustanovení diskriminační vůči ženám a rodičkám zároveň. „Pro způsobenou nerovnost přitom neexistuje žádné racionální odůvodnění,“ uvedl ve středu soud.
Změnila se pravidla, zrušené ustanovení však ne
ÚS upozornil na to, že napadené ustanovení se do právního řádu dostalo v době, kdy byl minimální věk pro jmenování soudcem 25 let. Dnes je to 30 let. Současně tehdy nebyly zákonem upraveny takzvané boční vstupy do justice, tedy přechod například z pozice advokáta. Mezitím se tato pravidla změnila, zmíněné ustanovení tak přestalo být legitimní.
„Za současných podmínek ustanovení typicky dopadá jen na ženy. Specificky na skupinu žen, které hned po absolvování práv spojí svůj profesní život s prací u soudu a po jmenování soudkyní po dosažení 30 let věku neodloží mateřství a dříve než po třech letech souzení nastoupí na mateřskou a rodičovskou dovolenou,“ uvedl ÚS.
Tyto ženy se tak nemohly vyhnout zmíněným negativním dopadům napadeného ustanovení. Při původní nižší spodní věkové hranici pro jmenování soudce to přitom možné bylo.
„Soudkyně v minulosti, po jmenování po dosažení 25 let věku, nemusely odkládat mateřství a stihly před devátým rokem praxe skutečně soudit celé tři roky,“ uvedl ÚS. Na osoby, které se soudci staly až po osmi letech praxe, ať už po přestupu z advokacie nebo po delší praxi u soudu před jmenováním, přitom napadené ustanovení nijak nedopadlo, i když čerpaly mateřskou a rodičovskou dovolenou záhy po jmenování.
Zákonodárci měli podle ÚS pravidla upravit nejpozději s novelou zákona o soudech a soudcích s bočními vstupy.
(knn)
