Systém je podfinancovaný a napětí mezi insolvenčními správci stoupá. Po kritickém názoru soudce Zdeňka Strnada na poslední oddlužovací novelu insolvenčního zákona se přidávají i správci. „Novela insolvenčního zákona je prodlužnická, bohužel ve prospěch dlužníků jsou nastaveny i odměny správců, tedy procesního subjektu, bez kterého oddlužení a insolvence obecně nemohou probíhat. Postupně to povede ke kolapsu systému,“ říká předseda Unie spolků insolvenčních správců Lukáš Stoček. Česká justice se na fungování novely, která platí od začátku října, zeptala i dalších insolvenčních správců.
Michal Žižlavský, vedoucí partner advokátní kanceláře ŽIŽLAVSKÝ a společnosti insolvenčních správců AS ZIZLAVSKY
Od 1. října vstoupila v účinnost novela insolvenčního zákona. Jak hodnotíte změny, které přinesla?
Novela mění od základu koncept oddlužení. Zkracuje plošně oddlužení z pěti na tři roky. Bez dalších změn by to znamenalo, že dlužníci zaplatí věřitelům o 40 % méně. Zabránit tomu má novinka, pro kterou se vžil název „osobní cíl dlužníka“. V principu jde o procento pohledávek, které musí dlužník zaplatit věřitelům, aby mu soud odpustil zbytek dluhů. To procento už není paušální. Je pro každého dlužníka jiné. Dopátrat se u každého dlužníka toho správného procenta bude docela náročné. Hlavní roli v tom pátrání mají hrát insolvenční správci. Ti mají nejenom důkladněji šetřit poměry dlužníků, ale mají je také poměřovat se situací dalších osob na trhu. Zákon proto přidává správcům nové povinnosti a pravomoci. Šetření správců budou klíčová pro rozhodování soudů. Soudy budou na základě jejich zpráv stanovovat osobní cíle jednotlivých dlužníků. Tato pojistka má vést k vyšší míře uspokojení pohledávek věřitelů v kratším čase. Představa je to hezká. Fungovat ale bude jen, když na ni budou v systému peníze. Když budou mít správci dostatečné materiální a personální kapacity na administraci oddlužení podle nových pravidel.
S prvními insolvenčními řízeními vyplynuly na povrch nejasnosti ohledně vymahatelnosti odměn za přezkoumání přihlášek pohledávek podle nové úpravy. Jaká řešení se v tomto případě nabízí?
To je právě to financování. Nejprve přiblížím, v čem je problém. Správce má dostat po novele odměnu za přezkum jedné přihlášené pohledávky 1 000 korun. Toto je způsob, jak se má financovat počáteční fáze oddlužení, která je extrémně náročná. Odpůrci tohoto řešení poukazují na to, že to zvyšuje nároky na dlužníky. Zvyšuje. Kdo jiný než dlužník by ale měl platit administraci procesu, ve kterém se zbaví velké části svých dluhů? Věřitelé? Nebo správci ze svého? Diskutuje se koncept jakési „plovoucí“ odměny za přezkum. Vychází z myšlenky, že by se skutečná výše odměny správce určovala až na konci oddlužení, podle možností dlužníka. Znamená to, že dlužník, který na to má, by odměnu platil, dlužník který na to nemá, by ji neplatil nebo platil zčásti. To ovšem pomíjí skutečnost, že správce není – na rozdíl od dlužníka a věřitelů – účastníkem insolvenčního řízení. Nelze na něj přenášet tíživou situaci dlužníka. Správce je subjektem řízení stejně jako soudy a státní zastupitelství. Takže to má stejnou logiku jako myšlenka, že soudci a státní zástupci mají mít „plovoucí“ platy podle bonity dlužníka. Správci navíc platí ze své odměny veškeré náklady. Takže to řeknu ještě jinak. Představte si majitele servisu, který má kalkulaci na cenu jedné opravy 1 000 korun. Tu cenu mu ale platí jen ti zákazníci, kteří na to mají. Kdo na to nemá, tak mu neplatí, nebo platí míň. Majitel servisu se pohybuje na poli nejistých příjmů, ale jistých výdajů na zaměstnance, nájmy prostor a energie. Je finančně nestabilní. A právě to hrozí správcům. Takže se ptám: Kdo chce mít v systému finančně nestabilní, slabé a nevýkonné insolvenční správce? Většina soudců naštěstí tento problém vnímá. Našli řešení v tom, že dlužníkům ukládají, aby platili správcům zálohy na administraci přihlášek pohledávek.
Hodně debat se vede ve věci odměn insolvenčních správců. Považujete úpravu odměny insolvenčního správce s účinností od 1.10.2024 za správnou?
Odměny insolvenčních správců úzce souvisí s novým konceptem oddlužení a s jeho plošným zkrácením na tři roky. Nelze přehlížet, že to zvyšuje napětí mezi dlužníky a věřiteli. Věřitelé se logicky obávají toho, že jim dlužníci budou platit méně. Nová právní úprava se tomu snaží zabránit tím, že posiluje roli dohledu insolvenčních správců nad dlužníky. Správci ale budou provádět kontrolní činnost jen v tom rozsahu, v jakém na ni budou mít peníze. Příjmy správců za administraci oddlužení stagnují od roku 2008. Od té doby správcům postupně přibývalo práce. Například na ně ze soudů přešlo materiální zajištění celé agendy přezkumů přihlášek pohledávek ve vlastních prostorách, které měly původně na starosti soudy. Po dobu 16-ti let rostly ceny nájmů za provozovny správců, platy jejich zaměstnanců, ceny energií a pohonných hmot. Teď dochází ještě ke skokovému propadu jejich příjmů o 40 % v důsledku zkrácení doby oddlužení. Správcům přibývají další nové agendy. Takže zpět k otázce, myslím, že to vše nová úprava odměn správců dostatečně nezohledňuje. Pravda je, že se to snaží řešit alespoň zčásti odměnou za administraci přihlášek pohledávek. Pokud se podaří zpochybnit i tu, doplatí na to nejen věřitelé. Bude to mít vliv na udržitelnost celého zkráceného konceptu oddlužení. Ať se to komu líbí, nebo ne, oddlužení je právní proces. Pokud má být funkční, vyžaduje personální a materiální zajištění. Jinak zůstane jen na papíře.
Petra Hamplová, insolvenční správkyně
Od 1. října vstoupila v účinnost novela insolvenčního zákona. Jak hodnotíte změny, které přinesla?
Myslím, že k novele toho již bylo napsáno mnoho – což je logické, když se její příprava a schvalování táhly prakticky 5 let (myšleno od účinnosti evropské směrnice o restrukturalizaci a insolvenci z roku 2019). Změny, které přinesla, příliš kladně nehodnotím. U předpisu, který byl řešen takto dlouhou dobu, bych očekávala minimálně zapracování nejdůležitější judikatury z uplynulých let, nápravu předchozích nepřesností, které komplikují každodenní práci všech subjektů insolvenčního řízení a že bude reflektovat podněty a názory odborníků z praxe. Bohužel se nestalo ani jedno z toho. Dle mého názoru jde v podstatě o kompromis mezi požadavky směrnice EU a politickým konsensem v parlamentu poplatným době 1 roku před volbami. Požadavky praxe zde hrály jen zanedbatelnou roli.
S prvními insolvenčními řízeními vyplynuly na povrch nejasnosti ohledně vymahatelnosti odměn za přezkoumání přihlášek pohledávek podle nové úpravy. Jaká řešení se v tomto případě nabízí?
Nenazvala bych to nejasnostmi – naopak, nyní je již zcela jasné, že vymahatelnost odměn za přezkoumání přihlášek pohledávek je velmi omezená. A co víc, vývoj v poslední době nasvědčuje tomu, že se nejednalo o nejasnost či nedomyšlenost při přípravě vyhlášky o odměnách, ale dokonce o úmysl, který se schovává za dnes již ustálené slovní spojení „křehká politická dohoda“. Jen stále nikdo neví, kdo s kým a na čem se tedy vlastně dohodl. Nás správců se totiž nikdo na nic neptal a pokud by se ptal, tak si troufám tvrdit, že by nenašel ani jediného, kdo by s tímto vyslovil souhlas. Někdo se patrně i v tomto případě pokoušel o kompromis typu, aby se vlk nažral, ale koza zůstala celá. A navíc předpokládal, že správci mají inteligenci průměrného vlka z pohádky a snad si ani nevšimnou toho, že jim někdo slibuje něco, o čem již dopředu ví, že jim to nezaplatí. Jenže bohužel vlci pochopili velmi brzy, že se rozhodně nenažerou, maximálně tak dostanou ochutnat (a to jen v některých řízeních) zbytky ohlodaných kostí. Dál to bude fungovat tak, že se jim před nos strčí voňavá pečeně, jen tak na čichnutí, která je navnadí …a pak se ucukne a škodolibě se jim řekne „počkej, třeba se za 3,5 roku dočkáš…anebo taky nedočkáš…a pokud se vůbec dočkáš, tak už to zase budou jen kosti ohlodané inflací“…
Hodně debat se vede ve věci odměn insolvenčních správců. Považujete úpravu odměny insolvenčního správce s účinností od 1.10.2024 za správnou?
Mrzí mě, že musím být i v tomto bodě kritická – jak ráda bych na tomto místě raději děkovala za to, že konečně někdo pochopil náročnost naší práce, vyslyšel argumenty a po 16 letech nám konečně navýšil odměnu v oddlužení. Bohužel se tak ale nestalo. Spolu s přípravou novely insolvenčního zákona jsme sice byli ubezpečování o tom, že si všichni uvědomují, že se nám za ty roky významně zvedla pracnost, kdy s každou další novelou na nás přešly další povinnosti. Ta minulá měla za úkol odbřemenit soudy, ale jaksi prošlo bez povšimnutí, že to břemeno se nevypařilo, ale přesunulo se na insolvenční správce, ovšem bez jakéhokoli promítnutí do odměnové vyhlášky. Byli jsme ujišťování i tom, že jsou si poslanci i MSp vědomi, že zkrácením oddlužení z 5 let na 3 se nám reálně příjem dokonce ještě sníží o 40% – ale bohužel ne pracnost, která je největší v prvních měsících řízení….a dále že opravdu není spravedlivé a ani odůvodnitelné, proč má správce za přezkum přihlášky v konkursu nárok na odměnu 1.000,- Kč (mimochodem i ta je stejná celé ty roky od účinnosti insolvenčního zákona), ale v oddlužení jen 250,-Kč. Kdo držel někdy v ruce přihlášku pohledávek, tak ví, že mnohdy je posouzení přihlášky v oddlužení výrazně časově náročnější než v konkursu, kde se málokdy řeší záležitosti typu prověřování úvěruschopnosti, soulad s neustále se měnícími pravidly na ochranu spotřebitele, aj. A nejde jen o samotnou pracnost při zpracování, ale přezkum hlavně znamená, že správce musí osobně dojet na přezkum za dlužníkem (ať už na místněpříslušnou provozovnu různě po celé ČR nebo k němu domů), přihlášky s ním přezkoumat a o popření pohledávek následně vyrozumět věřitele, kdy zdaleka ne všem lze doručovat bezplatně datovou schránkou. A na to všechno máme paušál 150,- Kč měsíčně, který nám má pokrýt toto cestovné i poštovné.
Výsledkem tohoto pochopení důležitosti a náročnosti naší práce pak bylo dorovnání odměny za přezkum přihlášek v oddlužení na úroveň v konkursu, tedy na částku 1.000,- Kč a navýšením odměny na dvojnásobek – ovšem jen na začátku řízení, do schválení oddlužení, tedy po dobu 5-6 měsíců v závislosti na rychlosti soudu při schvalování oddlužení. Ano, např. u Krajského soudu v Brně, kde se mnohdy čeká na schválení oddlužení i rok, už to může vyznívat jako slušná šance se ekonomicky zhojit:-). Bohužel výjimka však nedělá pravidlo, a tak spíše než navýšením odměn bych tyto změny nazvala nutnou nápravou nespravedlnosti minulých let. Ale ok, řekla bych „alespoň něco!“, pokud by uspokojování pohledávek z titulu odměny za přezkum přihlášek mělo stejný režim jako dosud – tedy přednostní úhrada na načátku řízení v rámci režimu pohledávek za majetkovou podstatou a ještě garantovaná státem. Bohužel i zde je ale ďábel skryt v detailu… Vyhláška nám sice přiznává nárok na odměnu za přihlášky, ale s tím, že jej nelze uspokojovat za trvání splátkového kalendáře! Za účelem úhrady této části odměny mají sloužit 2 splátky dlužníka po skončení splátkového kalendáře (tedy 37. a 38. splátka), ze kterých bude tato odměna uhrazena a tím to končí. Pokud tedy správce třeba přezkoumá 20 přihlášek u dlužníka, který má minimální splátku (starobní důchodi, invalidní důchodci, matky na mateřské dovolené, práce neschopní ať už objektivně či subjektivně, aj.) – a že jich je bohužel mnoho, tak má sice teoretický nárok na odměnu 20.000,- Kč + DPH, ale reálně dostane za přezkum pohledávek pouze 4.400,- Kč (ještě včetně DPH). Víc nic. Stát již odměnu ze svých zdrojů doplácet nebude, dlužník bude osvobozen a správce ostrouhá. Nejenže nedostane zaplaceno za svou práci, co mu bylo slibováno, ale ještě tu jedinou část dostane až za 3,5 roku. Na dotazy „jakto??“ jsme vždy slyšeli a v médiích četli odpovědi, které již znějí jako nějaké zaklínadlo moderní doby… jedná se o „politickou dohodu, se kterou všichni souhlasili, i insolvenční správci“. Já o žádném správci, který by s tímto souhlasil, nevím. A ani nevím o žádném, koho by se vůbec někdo ptal na názor – a to dokonce ani jediného čelního představitele spolků či asociace insolvenčních správců!
Jediný, komu bych na tomto místě opravdu upřímně a ráda poděkovala, je ta část insolvenčních soudců, kteří stejně jako my tento předpis zavnímali nejen jako velkou nespravedlnost, ale i jako i ohrožení systému jako takového. Protože pokud by toto bylo myšleno vážně, pak jediným výsledkem bude to, že z důvodu ekonomické udržitelnosti už nikdo kvalitně přezkum dělat nebude. Už i ti slušní a kvalitní správci, kteří svou práci dělají čestně a poctivě, jezdí za dlužníky, opravdu zkoumají řádně všechny přihlášky, budou hledat úspory časové i nákladové a tak tu práci začnou flákat. To přidá práci soudům, dlužníci nebudou fungovat, věřitelé nebudou dostávat už vůbec nic, protože správci na dlužníky nebudou tolik dohlížet (protože si prostě nebudou moci dovolit zaplatit zaměstnance, kteří to budou stíhat) a celý systém se rozsype. Přece nelze očekávat, že provoz kanceláří bude někdo provozovat s tím, že nevydělá ani na náklady a bude to dotovat z jiné činnosti.
Ale vrátila bych se k mechanismu, ke kterému přistoupili někteří insolvenční soudci – a rozhodně se nejedná o žádný exces, jelikož to prozatím vypadá, že se k němu hlásí většina soudců. Vyhláška ukládá dlužníkům povinnost uhradit nám odměnu za přihlášky, přičemž tuto nelze hradit za trvání splátkového kalendáře. Současně má dlužník uloženu povinnost hradit v období od povolení do schválení oddlužení zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. Dle mého názoru je zřejmé, že by tedy dlužníci měli odměnu insolvenčního správce alespoň z části hradit sami v období do schválení oddlužení. Pokud by však někdo z těch, co o tom rozhodují, absolvoval pár jednání s dlužníky v oddlužení nebo měl alespoň trochu představu o každodenní práci s dlužníky, bylo by mu ihned jasné, že jen na základě sdělení insolvenčního správce by ji uhradilo tak 1-2% dlužníků. V této souvislosti jsem již několikrát zaslechla, že bude záviset na „šikovnosti“ insolvenčních správců, jak z dlužníků tu odměnu dostanou. Nějak si neumím představit, jakou formu šikovnosti si dle představ zákonodárců můžeme dovolit:-)…? Dlužníci většinou nečtou ani rozhodnutí a pokyny soudů – až jedině, když je správce na konkrétní ustanovení upozorní a ani to zdaleka neznamená úspěch ve věci. Proto řada soudců přistoupila k tomu, že v rámci usnesení o povolení oddlužení výslovně ukládá povinnost dlužníkům hradit ve splátkách zálohy na odměnu insolvenčního správce za přezkum přihlášených pohledávek v období od povolení od schválení oddlužení. Tyto zálohy jsou ukládány v různé výši, ovšem to považuji za naprosto v pořádku, jelikož každý dlužník má jiné příjmové možnosti a – pokud vím – tak všichni nebo alespoň významná většina soudců respektuje nezabavitelnou částku dlužníka, která mu i v této fázi oddlužení vždy zůstává. Tento přístup hodnotím za správný, kdy alespoň částečně narovnává celou jinak velmi neférovou koncepci vyhlášky a přispívá tak k udržení funkčnosti celého systému. Jen je škoda, že se už teď stává terčem kritiky a spekulací různého druhu ze strany senzacechtivých reportérů a z mně neznámého důvodu i ze stran zástupců neziskových organizací.
Zrovna včera jsem četla od Radka Hábla článek „Jednodušší vstup do insolvence se komplikuje. Dlužníci čelí vysokým zálohám.“ Podobně vyznívající články se samozřejmě daly očekávat, protože insolvenční správci jsou obecně považováni za nenažrané zloděje. Ale je mi záhadou účel tohoto článku, protože jsou v něm zjevně nesprávné a zavádějící údaje. P.Hábl jako zkušený muž pohybující se v oblasti insolvencí řadu let nepochybně musí vědět, že nikdy v minulosti se odměna insolvenčního správce nehradila až na konci řízení, ale jednalo se naopak o přednostní pohledávku, která je uspokojovaná jako první. Současně jsem dosud nečetla ani jediné rozhodnutí soudu, kde by bylo dlužníkovi uloženo hradit zálohu na odměnu insolvenčního správce ve výši přesahující zákonnou výši srážky v insolvenci, na což v článku poukazuje. Napadá mne pouze, že účelem článku je odradit případné zájemce od podávání návrhů na povolení oddlužení, aby měl méně práce v rámci své pracovní doby. Protože on – na rozdíl od nás insolvenčních správců – má jistě svou měsíční mzdu jistou a splatnou ihned po skončení odpracovaného měsíce, a to bez ohledu na to, kolik dlužníků obsloužil a hlavně bez ohledu na jejich pracovní/příjmový potenciál.
Václav Dušek, insolvenční správce – AAA Insolvence
Od 1. října vstoupila v účinnost novela insolvenčního zákona. Jak hodnotíte změny, které přinesla?
Pokud to mám vyjádřit stručně, alespoň jednou rozvitou větou, hodnotím změny promítnuté do novely jako nutné zlo, které má rychleji vyvést dlužníky ze zadlužení (se všemi navazujícími pozitivními účinky) za cenu značného příkoří vůči věřitelům, to vše za přímé účasti státu dle aktuální společenské a zejména politické poptávky, avšak s minimální reflexí stanoviska odborné veřejnosti. Podívám-li se na změny nejprve z pohledu účastníků řízení, tedy věřitele a dlužníka v úpadku řešeném oddlužením, jako věřitel sprásknu ruce a modlím se za psychickou a fyzickou kondici dlužníka, jeho poslední zbytky smyslu pro povinnost, nebo aspoň za to, aby mi soud svou autoritou či insolvenční správce prostřednictvím svých veškerých kompetencí správně motivovali dlužníka k dosahování vyšších příjmů. Jako dlužník uvažující o oddlužení nejdříve poběžím za odborníkem, který problematice oddlužení (skutečně) rozumí, a raději navštívím i dva, aby mi vysvětlili, zda splňuji podmínky oddlužení, a pokud ano, co mě v oddlužení čeká a na co se mám opravdu připravit. Už teď se totiž ukazuje, že dlužníkovo „slibem nezarmoutíš“, vtělené do návrhů na povolení oddlužení, vede k rychlému ukončení procesu oddlužení, o kterém si většina dlužníků myslí, že pokud je nyní výrazně kratší, bude i citelně jednodušší. Opak je však pravdou.
Pokud se mě ptáte na hodnocení změn z pozice insolvenčního správce, vidím tam v důsledku byrokracie více povinností a další nárůst administrativy správců. Také nás čeká, jako subjekty přední linie insolvenčního řízení, usměrňování tvrdšího boje frustrovaných věřitelů proti dlužníkům.
Všichni insolvenční správci už nyní trpíme tím, že jsou na nás kladeny vyšší požadavky a ke klidu nám nepřispívá ani schizofrenní stav, protože kolikrát ani nevíme, jestli jsme více správci dlužníkova majetku nebo spíše opatrovatelé, sociální pracovníci, právníci, ekonomové, mediátoři, rozhodci, znalci, asistenti soudce, psychologové, účetní… Říká se, že sedět prodlouženou částí páteře na vícero židlích je špatně, ale tady to opravdu jinak nejde. Změnám se musíte přizpůsobit nebo tuto profesi rychle opustit, než vám ujede vlak. A ten insolvenční rychlík má i vlivem častých změn skutečně vysoké tempo.
S prvními insolvenčními řízeními vyplynuly na povrch nejasnosti ohledně vymahatelnosti odměn za přezkoumání přihlášek pohledávek podle nové úpravy. Jaká řešení se v tomto případě nabízí?
Řešení nyní primárně spočívá v aktivitě insolvenčních správců a soudů, aby (včas) označili zdroje příjmů dlužníka k úhradě této části odměny a trvali na jejím úplném vyrovnání. Podstatné je přimět dlužníka, aby uhradil tuto část odměny ještě před schválením oddlužení, protože se ukazuje, že v dalším průběhu oddlužení (a po něm) k tomu nemusí vůbec dojít. Doufat, že pokud se tak nestane ve fázi do schválení oddlužení, bude zbylá část odměny z přezkoumání přihlášek uhrazena z postižitelné částky dlužníkových příjmů v 37. a 38. měsíci oddlužení, je velmi krátkozraké. Insolvenčnímu správci se tak klidně může stát, že po skončení 38. měsíce trvání oddlužení ke svému údivu zjistí, že má část své celkové odměny neuhrazenou a nemá na ni ani nárok. Bohužel, zákonnou garanci toho, že bude tato část odměny dlužníkem uhrazena, nám vzal pan poslanec Pavel Blažek tím, že navrhl vyškrtnutí předloženého ustanovení ze schvalované novely insolvenčního zákona v ust. § 417 o tom, že „osvobození podle § 414 insolvenční soud dlužníku může odejmout, neuhradí-li do 1 roku od pravomocného přiznání osvobození zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce náležící za období do schválení oddlužení“, a to pro „nadbytečnost“ (pozměňovací návrh poslance Pavla Blažka ke sněmovnímu tisku č. 491 ze dne 15.4.2024).
Nástrojem k uložení povinnosti douhradit dlužnou odměnu insolvenčního správce mohou být usnesení soudů, které splnění tohoto závazku dlužníka stanoví jako podmínku pro jeho osvobození od zbytku dluhů, neboť stále je stále účinné ustanovení insolvenčního zákona o tom, že nelze osvobodit dlužníka, pokud není uhrazena odměna insolvenčního správce. Následně by bylo nutné čekat na uhrazení celkové soudem přiznané odměny a teprve poté dlužníka osvobodit od zbytku dluhů. To je však nepraktické, neboť úhrada může trvat delší dobu, pokud to bude dlužník splácet například po stokorunách.
Pokud tedy dlužník na to příjmy má, tak již nyní v usnesení o povolení oddlužení soudy většinově ukládají (s patřičným odůvodněním), aby dlužník hradil zvýšené zálohy na odměnu insolvenčního správce z přihlášek. V případě, že soud tuto povinnost dlužníkovi neuloží, má insolvenční správce možnost požádat soud o dodatečné rozhodnutí o tom, aby dlužník hradil (kromě zálohy na běžnou odměnu) i zálohu na odměnu z přihlášek. To by však mělo být správcem odůvodněno například tím, že dlužník má dostatečný příjem (jeho postižitelnou část), což je někdy i v souladu s dlužníkovou ekonomickou nabídkou věřitelům, na kterou se odkazuje ve svém návrhu na povolení oddlužení a vstupuje s ní do procesu oddlužení. Osoby s nízkým příjmem a důchodci, by si měli na odměnu administrátora jejich řízení příjmy opatřit, cestu hledejme například v darovacích smlouvách, které byly doposud nástrojem, o které se často opíralo celé oddlužení dlužníka.
Hodně debat se vede ve věci odměn insolvenčních správců. Považujete úpravu odměny insolvenčního správce s účinností od 1.10.2024 za správnou?
Rozhodně ne! Je to jako bych zavolal opraváři praček a řekl mu toto: „Prosím, přijeďte co nejdříve, nefunguje mi pračka. Očekávám, že po vašem odchodu bude pračka opět plně funkční, ale zaplatím vám za to jen tolik peněz, kolik budu mít zrovna v tu chvíli v peněžence. A nebojte, nějaké peníze tam ještě mám. Dám vám i to, co budu mít v peněžence přesně za tři roky. Nicméně je také možné, že tam nebudu mít vůbec nic. Pokud ale bude něco chybět doplatit, na to už mít žádný nárok nebudete… Tak kdy vás mám čekat? Haló, pane opraváři, jste tam?…“ Příklad té slušnější odpovědi duchaplného opraváře už netřeba uvádět.
Jenže ten problém u insolvenčních správců je obecně horší v tom, že my si na rozdíl od toho řemeslníka klienty nevybíráme, tedy nemůžeme si zvolit bonitnější dlužníky, kteří jsou schopni plnou výši naší odměny snadno uhradit. Co hůř, my řešíme častěji finanční potíže těch dlužníků, kteří sice na pračku peníze ještě mají, nicméně z realizovaných obhlídek obydlí to kolikrát na správce prostřednictvím základních lidských vjemů působí jakoby ji ani nepoužívali.
Všichni správci se shodují na tom, že ti „lepší dlužníci“ už oddlužením prošli, ostatně dosáhli vyšší jak 30% hranice plnění věřitelům. V dalších vlnách, jak se novelami insolvenčního zákona podmínky rozsahu nejnižšího možného plnění postupně zmírňují, přicházejí dlužníci, se kterými je obecně více práce. Klade se důraz na přísnější a častější dohled, což sebou nese ruku v ruce větší administrativní a personální zátěž insolvenčních správců, jejich náklady se zvyšují, odměny však stagnují. Často se mezi odbornou veřejností v této souvislosti hovoří o podfinancování stavu, protizákonnosti, a také o zvyšování napětí v systému. Přiznejme si, že celá situace tak směřuje k ústavní stížnosti.
Lukáš Stoček, Unie spolků insolvenčních správců
Od 1. října vstoupila v účinnost novela insolvenčního zákona. Jak hodnotíte změny, které přinesla?
Politickým rozhodnutím bylo oddlužení zkráceno z 5 na 3 roky. S tím my nic nenaděláme, poškozeni tím budou věřitelé.
Je s podivem, že poslední den účinnosti staré úpravy na soudy dorazila kvanta návrhů na povolení oddlužení. Čekali jsme, že to bude naopak, že dlužníci vyčkávají novelu a v říhnu se nápad násobně navýší. Něco nám to signalizuje. Dlužníci a sepisovatelé návrhů vycítili, že novela je pro dlužníky přísnější z hlediska plnění povinností. Musím uznat, že to tak je. Zpřísnil se požadavek na povinnost dlužníka vynaložit veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů. Správci k tomu dostali nástroj v podobě statistiky a tabulky příjmového potenciálu dle profese, vzdělání, věku, pohlaví a bydliště. Pro mne osobně není nic nového požadovat po dlužníku, aby měl adekvátní příjem, vím, že někteří správci tak přísní nebyli. Teď budeme muset všichni postupovat stejně, soudy nám to budou ukládat. Novelou je také zpřísněn dohled, zejména při poklesu příjmu dlužníka po dobu 3 měsíců o více než 25%, pak se startuje proces zjišťování příčin a vysvětlování dlužníkem.
Institut sankčního prodloužení oddlužení se jeví jako bič na dlužníky, jeho použitelnost ukáže praxe – tam, kde dlužník odmítne pracovat, nebo k získání práce či lepšího příjmu bude přistupovat liknavě, nebude možno oddlužení stejně prodloužit, bude se muset zrušit.
Velmi vítáme prodloužení lhůty k podání zprávy pro oddlužení o jeden měsíc, původní měsíční lhůta nebyla reálně splnitelná.
Za posledních 15 let jde již o třetí velkou změnu v procesu oddlužení, „Oddlužení 3.0″. Snad to bude na dlouhou poslední změna a další novely se budou týkat jen technických změn a odstranění výkladových problému.
S prvními insolvenčními řízeními vyplynuly na povrch nejasnosti ohledně vymahatelnosti odměn za přezkoumání přihlášek pohledávek podle nové úpravy. Jaká řešení se v tomto případě nabízí?
Předně je třeba říci, že odměna za přihlášky byla konečně zvýšena, z původních 250,- Kč na 1.000,- Kč za přihlášku. Přezkum přihlášených pohledávek patří k jedné z nejdůležitějších činností správce, mající vliv zejména na výši uspokojení věřitelů. Jde o činnost náročnou, srovnatelnou s nalézáním práva u prvostupňového řízení u civilního soudu. Ani těch 1.000,- Kč neodpovídá náročnosti této činnosti.
Zákonodárce limitoval odměnu správce v vyhlášce o odměn insolvenčního správce tak, že – zjednodušeně řečeno – co si správce nevybere na zálohách před schválením oddlužení, nebo ze splátky za 37. a 38. měsíc splátkového kalendáře, to nedostane. Zákonodárce maximalizoval odměnu správce nikoliv v návaznosti na rozsah jeho činnosti, ale na to, jakého dlužníka mu systém vybere a jakou bude mít dlužník srážku. Nutno říci, že průměrná splátka dlužníka je cca 4,4 tis. Kč, takže správce by na odměně za přihlášky v závěru řízení obdržel jen 8,8 tis. Kč. U vysokopříjmových dlužníků (kterých je minimum), by obdržel max. 20.000,- Kč, u nízkopříjmových (kterých je většina) by obdržel jen 2x 2.200 Kč. A to vše bez ohledu na počet přihlášek, kterých je průměrně 14 na jedno řízení. Správce by tak dotoval dlužníkovo řízení ze svých prostředků. Taková situace je neúnosná a protiústavní, neboť každý má mít právo dostat za svou práci zaplaceno. Pokud při přezkumu přihlášek nalézáme právo, představuji si za to odměnu srovnatelnou se soudcem prvního stupně.
Jediným řešení, které se dokonce nyní již u mnohých senátů aplikuje, je záloha na odměnu za přezkum přihlášek, kterou dlužník uhradí v období od povolení do schválení oddlužení. Je třeba poděkovat soudcům, kteří tento chodníček prošlapali s vědomím, že správce má nárok na to, aby svou odměnu obdržel.
Za podmínky, že dlužníku není zasaženo do nepostižitelné částky, je na místě, aby dlužník vedle běžné odměny 2.178,- Kč a výživného, hradil též zálohu na odměnu za přihlášky, a to až do výše postižitelné částky. Na počátku řízení my nevíme, kolik bude mít dlužník přihlášen, ale záloha je zúčtovatelná, ve zprávě pro oddlužení správce vyúčtuje zálohu podle skutečně zaplacených částek s skutečného počtu přezkoumaných přihlášek. Pokud by zálohy nepokryly celou odměnu, pak by se využily ty dvě srážky po skončení splátkového kalendáře. Pokud by pokryly, tak po skončení splátkového kalendář by se již dlužníku nic nesráželo a zůstával by mu příjem celý.
Hodně debat se vede ve věci odměn insolvenčních správců. Považujete úpravu odměny insolvenčního správce s účinností od 1.10.2024 za správnou?
Insolvenční správce má nárok na odměnu, která má několik částí. Odměna ze zpeněžení majetku a odměna za období od schválení oddlužení zůstaly nezměněny, zejména ta druhá jmenovaná, ve výši 750,- Kč měsíčně je stejná již 15 let, nereaguje na inflaci a zvýšené náklady správce. Je to politické rozhodnutí, které musíme respektovat, ale nemůžeme s ním souhlasit, obecně vzrostly náklady nejenom správcům, zejména náklady mzdové na zaměstnance.
Navýšila se měsíční odměna od povolení do schválení oddlužení, ta činí 1.650,- Kč, toto ale platí jen po dobu průměrně 6 měsíců, takže to vnímáme jen jako lehké navýšení.
Odměna za přihlášky se sice navýšila, ale nikdo nám negarantuje, že ji dostaneme zaplacenu. Nabízí se přirovnání k pohádce Obušku z pytle ven, kdy nám je nabízena jitrnička, jakou svět neviděl.
Obecně lze říci, že to sice vypadá, že máme odměny navýšeny, ale vzhledem ke zkrácení oddlužení o 24 měsíců, a tedy snížení měsíční odměny a hotových výdajů o 21.600,- Kč bez DPH, je navýšení jen kosmetické.
Eva Paseková
