Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl kasační stížnost spolku Klimatická žaloba, který spolu s dalšími organizacemi a lidmi žádal po českých ministerstvech konkrétnější a důslednější opatření ke snižování emisí skleníkových plynů. Potvrdil tak verdikt Městského soudu v Praze, na druhou stranu však uznal, že stát by mohl postupovat rychleji. Rozhodnutí je dostupné na úřední desce.
Kromě stejnojmenného spolku se pod takzvanou klimatickou žalobu podepsala ještě obec Svatý Jan pod Skalou na Berounsku, jihomoravská pobočka České společnosti ornitologické a čtyři lidé. Na žalované straně jsou ministerstva životního prostředí, průmyslu a obchodu, zemědělství a dopravy.
Městský soud žalobě v roce 2022 nejprve částečně vyhověl, po prvním zásahu NSS ji zamítl, což nyní nejvyšší instance potvrdila. Ministerstva se však podle soudu dostávají „prodlevami a případným snižováním ambicí v boji proti změně klimatu na samou hranu zákonnosti“.
NSS v aktuálním rozsudku zohlednil právní závěry velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Ten dal v dubnu za pravdu skupině švýcarských žen, které žalovaly švýcarskou vládu kvůli nedostatečnému úsilí v boji proti globálnímu oteplování. Situace kolem české klimatické žaloby je však podle NSS odlišná, rozdíl spočívá například v tom, že Česko je na rozdíl od Švýcarska členskou zemí Evropské unie.
Zohledňují se tedy také unijní právní předpisy a mechanismy kontroly. Oproti únoru 2023, kdy NSS rozhodoval poprvé, se výrazně zpřesnily. Kolektivní závazek EU snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 o polovinu ve srovnání s úrovní v roce 1990 se v mezičase promítl jak do sekundárního práva EU, tak do povinností jednotlivých členských států včetně ČR.
Ani se zohledněním závěrů nové judikatury štrasburského soudu nenašel NSS ve vnitrostátním, unijním ani mezinárodním právním řádu povinnost Česka snížit emise skleníkových plynů o více než 80 procent, jak požadovali žalobci. Na druhou stranu, NSS se s nimi ztotožnil v tom, že povinnosti státu v boji proti změně klimatu nekončí splněním požadavků plynoucích z Pařížské dohody.
NSS vzal při posuzování na vědomí i letos projednávané programové vládní dokumenty, které mají povinnosti v boji proti změně klimatu naplnit, zejména návrh aktualizace Politiky ochrany klimatu v ČR. Soudci konstatovali, že „předložení těchto programových dokumentů sice vyvrací podezření, že by žalovaní ‚nic nedělali‘. Na druhé straně však nelze přehlédnout ani skutečnost, že jde o dokumenty, které jsou stále pouze projednávané, a nikoli přijaté“.
(čtk)
