Již ve středu europoslanci dle očekávání stvrdí novou Evropskou komisi. Na pozadí vyjednávání mezi jednotlivými politickými silami v Evropském parlamentu stojí dlouhodobá debata vedená v Bruselu. S kým mají tradiční strany spolupracovávat a s kým raději ne? Výsledkem je domluva-nedomluva. Šéfové proveropských politických frakcí podepsali dohodu o spolupráci, ta je ale velmi vágní. A v Komisi zasedne na vlivném postu také kandidát, jehož jmenování by dříve bylo prakticky nemožné.
Takzvané grilování kandidátů na eurokomisaře, které probíhá ve výborech Evropského parlamentu, bylo rozdělené do dvou týdnů. V tom prvním před europoslance předstoupili kandidáti na řadové pozice v nové Evropské komisi. V druhém budoucí místopředsedové Komise. První týden proběhl prakticky bez potíží. Na dodatečné otázky musela písemně odpovědět švédská nominantka Jessika Roswall, která má dostat portfolio životního prostředí, následně ji však europoslanci schválili. Kromě toho odsunuli jednání o maďarském nominantovi Olivéru Várhelyim, který má v Komisi zasednout jako eurokomisař pro zdraví a blaho zvířat za stranu Fidész Viktora Orbána. Všichni ostatní prošli schvalováním europoslanců okamžitě.
Zato v druhém týdnu nedostal zelenou nikdo. Ne nutně kvůli výkonům při slyšení. Šlo spíše o boj o moc mezi jednotlivými politickými frakcemi.
Zatímco v prvním týdnu jednali europoslanci o schválení kandidátů hned po slyšení, v druhém se jednání odložilo až na moment, kdy sezením prošli všichni. Strany tak měly všechny co získat i co ztratit. Pokud by jedni odmítli kandidáta druhých, druzí by to hned vrátili.
Spor o dva eurokomisaře
V srdci sporu byli dva kandidáti. Španělka Teresa Ribera z frakce Socialistů a demokratů (S&D), která má získat vlivné portfolio místopředsedkyně Komise s odpovědností za zelenou tranzici, a Ital Raffaele Fitto, který je nominován na taktéž silný post místopředsedy pro kohezi a reformy. Ten pochází ze strany Bratři Itálie tamní premiérky Giorgie Meloni, která patří do frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR).
A právě to byl kámen úrazu. Politici z S&D, ale také z Obnovy Evropy a Zelených, kteří všichni většinově podpořili v červenci Ursulu von der Leyen při hlasování o tom, zda se stane (staro)novou šéfkou Evropské komise a získá možnost sestavit novou Komisi, měli problém s tak mocným postem pro Fitta. Jednak kvůli jeho stranické příslušnosti – Meloni má své kontroverze kvůli omezování práv LGBT lidí v Itálii nebo zákazu náhradního mateřství, jednak kvůli příslušnosti k frakci ECR. V té je česká ODS, ale také polská strana Právo a Spravedlnost, která bývá viněna z ničení právního státu v zemi.
Největší frakce v Evropském parlamentu, ze které pochází Ursula von der Leyen, Evropští lidovci (EPP), pak hrozila, že pokud zmíněné frakce odmítnou Fitta, dají oni červenou Terese Ribere. Argumentovali mimo jiné tím, že jako dosavadní členka španělské vlády nese část viny za dopad záplav ve Valencii.
Nakonec došli k domluvě. Fitto i Ribera zůstali. A zmíněné frakce – Lidovci, Socialisté a Liberálové, podepsali dohodu o spolupráci. Bruselský server Politico, který získal její přesné znění, ji však označil za „bezzubou“. Tři skupiny v něm „souhlasí se spoluprací“ a „potvrzují svůj závazek spolupracovat konstruktivním přístupem“.
Nový mainstream
Dokument tak podle Politica nijak nevylučuje hledání hlasovacích koalic na pravé části spektra. V Evropské unii totiž formálně rozdělení koalice versus opozice neexistuje. V minulosti však platila dohoda, že většina pro schvalování zákonů se hledá právě mezi zmíněnými středovými až středově-levicovými frakcemi. Obcházet je a sestavovat většinu se skupinami, které jsou více napravo než středově-pravicová EPP, se nedělalo. A také jmenování eurokomisaře, jako je Fitto, na tak silný post, by bylo před pěti lety nemyslitelné.
Podle Politica se tak nyní stávají „hard-right“ strany, jako jsou Bratři Itálie, v Evropě mainstreamem.
A že to tak skutečně je, dokazují již první hlasování. EPP s podporou ECR a také krajně-pravicové frakce Patrioti pro Evropu v září prosadila nezávaznou rezoluci o volbách ve Venezuele. Z toho také toto spojení získalo označení „Venezuelská většina“. Společně tyto strany schválily také odložení a oslabení nařízení proti odlesňování.
Program, který Ursula von der Leyen plánuje prosazovat, však zatím odpovídá spíše středové politice. A podle dosavadních prohlášení její novou Komisi podpoří kromě většiny EPP, S&D a Renew také část Zelených a ECR.
(knn)
