Vězeňská služba bude příští rok testovat možnost, aby zaměstnanci věznic mohli do zaměstnání nosit mobilní telefony. Zatím to z obavy o zneužití vězni není možné. Při dnešní návštěvě v ženské věznici ve Světlé nad Sázavou to řekl generální ředitel Vězeňské služby ČR Simon Michailidis. Nemožnost být v pracovní době v kontaktu s rodinou vnímají i pracovníci světelské věznice negativně, vyplynulo z dnes prezentovaného osvětového snímku Jana Látala Za zdmi předsudků.
Vězni mají možnost legálně telefonovat. Hovory jsou ale nahrávané. Když je podezření, že při hovorech plánují trestnou činnost, slouží nahrávky jako vodítko při jejím vyšetřování. „Pokud odsouzený nemá důvod sdělovat trestnou činnost, může si legálně zatelefonovat. O to víc musíme sledovat a snažit se omezit přístup k mobilním telefonům, nad kterými nemáme úplně kontrolu,“ řekl Michailidis.
Testování se bude zpočátku týkat věznic Rýnovice, Liberec a Příbram. „Přibližně čtyři měsíce bychom to chtěli pilotovat a zjistit, jestli se nám ta předpokládaná rizika projeví v míře, která by nebyla akceptovatelná, nebo se projeví v míře akceptovatelné. Nebo se dokonce nemusí projevit vůbec,“ řekl Michailidis. Podle toho se rozhodne, zda se používání mobilních telefonů ve věznicích za určitých podmínek pracovníkům povolí plošně.
Ve snímku Za zdmi předsudků odpovídalo na 20 otázek přes 30 pracovníků světelské věznice. Na jinou sérii otázek pak odpovídalo i 80 odsouzených žen. Krátké filmy měly ustálenou podobu, kterou už Látal využil třeba při rozhovorech se školními dětmi. Odpovědi ano či ne účastníci manifestují tak, že buď vstoupí, nebo nevstoupí do vymezeného kruhu. Film je snímaný z nadhledu a je tak dobře patrné, kolik dotazovaných se s kterou odpovědí ztotožní. Snímek vznikal ve spolupráci Vězeňské služby ČR, Czexperimentu, za nímž stojí Látal, a organizace Rubikon Centrum, která pomáhá vězňům po propuštění.
Smyslem filmu je dát veřejnosti stimul k zamyšlení nad trestní politikou, řekla spoluzakladatelka Rubikon Centra Lenka Ouředníčková. „Často jedeme v takovém vytyčeném tunelu, kde panuje přesvědčení, že odplata je to nejlepší, tvrdé tresty pomáhají. Ale to tak není. Chceme těmito videi trošku rozhýbat přemýšlení, abychom viděli i širší souvislosti,“ řekla Ouředníčková. V polovině příštího roku by podle ní měla vzniknout i videa z mužské věznice a na otázky týkající se vězeňství se budou tvůrci ptát také veřejnosti.
Asi 22 procent vězněných žen, které se natáčení účastnily, mají rodiče, kteří mají sami problémy se zákonem. Téměř pětina jich vyrůstala v dětském domově, 94 procent z nich zažilo násilí ze strany svého partnera. Přesto víc než polovina z nich věří v lásku na celý život. „Věřím v lásku na celý život, a ta mě sem (do vězení) taky dostala,“ zaznělo ve snímku od jedné z nich.
Do natáčení se zapojila i Naděžda Balogová. Ještě jí nebylo 40 let a ve vězení za opakované krádeže už strávila 14 let. Do propuštění ze současného výkonu trestu jí zbývají tři měsíce. „Je to těžké, v životě jsem vlastně nic nedokázala, nemám ani vlastní rodinu, ani přítele, ani děti. To je ale tužba, kterou si moc přeju. Doufám, že když mám za tři měsíce výstup, že toho jednou docílím a budu šťastná a spokojená,“ řekla Balogová.
Kapacita věznice ve Světlé nad Sázavou je přes 1000 lidí, v současnosti si v ní trest odpykává asi 850 žen.
(čtk)
