Využívání vazby jako nástroje v trestním řízení bohužel není již zapomenutou praktikou padesátých let. I v současné době je vazba orgány činnými v trestním řízení, a bohužel i některými soudci, používána jako velice účinný nástroj nátlaku.
V některých případech je takto vazba, která má být výhradně zajišťovacím institutem zneužívána k účelu trestajícímu.
Ovšem použití institutu vazby vůči obviněnému v trestním řízení, které probíhá již téměř 9 let, je v justici naprosto neuvěřitelným zneužitím moci a skutečnou raritou. Raritní je celý případ obviněných manželů Fröhlichových, kteří si podle obžaloby měli údajně obstarávat padělaná umělecká díla a tato vydávat za díla pravá. V celé kauze přitom žádný údajný padělatel nebo padělatelská dílna, kde by si obžalovaní měli opatřovat padělky, identifikována nebyla. Začátkem roku 2016 proběhla domovní prohlídka v bydlišti obžalovaných, kde policejní složky hledali malířské náčiní a stopy po padělatelské činnosti. Když však po několikahodinové domovní prohlídce vůbec nic neobjevili, začali nervózně telefonovat na centrálu, jaký další postup mají vlastně zvolit. Následně z bydliště manželů Fröhlichových zajistili aspoň aukční katalogy a umělecká díla, která měli manželé po více než 10 let vystaveny ve svém domě, což bylo v trestním řízení prokázáno fotografickou dokumentací. V domě se v době policejního zásahu nacházely tři nezletilé děti.
Manželé Fröhlichovi byli vzati do vazby, kde paní Fröhlichová strávila celkem 2 měsíce, ačkoliv v dané době nefigurovala na žádném usnesení o zahájení trestního stíhání. V té době byla maminkou dvou nezletilých dětí, z nichž menší holčičce byl pouhý rok, starší dcerce 7 let. V tomto věku byly obě dcerky násilně odloučené od maminky. Orgány činné v trestním řízení pod heslem „pomáhat a chránit“ paní Fröhlichové vyhrožovaly, že pokud se nepřizná, děti budou umístěné do dětského domova. Jelikož se však neměla k čemu přiznávat, nezbylo jí než čekat ve vazbě, kde podle slov advokáta denně, s ohledem na odloučení od dětí, prožívala obrovské zoufalství.
Pan Fröhlich byl držen ve vazbě rok a po dosáhnutí maximální přípustné délky vazebního stíhání, připadající na přípravné řízení, byla celá kauza účelově rozdělena do dvou částí, a to výhradně za účelem udržení obviněného Fröhlicha ve vazbě i po uplynutí roční zákonné lhůty připadající na přípravné řízení. Ve věci tak byly podány dvě obžaloby, které projednávaly dva různé senáty Krajského soudu v Praze. První obžalobu projednává senát Krajského soudu v Praze předsedkyně Ivy Říhové.
V trestním řízení předsedkyně Říhové v roce 2019 státní zástupce po provedeném dokazování sám uznal, že obžalovaným nebyla prokázána vina a navrhnul obžalované v plném rozsahu obžaloby zprostit, což je v soudní praxi naprosto unikátní. Senát Mgr. Říhové však k překvapení všech účastníků ve věci vyhlásil odsuzující rozsudek, kterým obviněného Fröhlicha odsoudil k 8 letům odnětí svobody a peněžitému trestu 15milionů, spoluobžalovaného Trokana k 7 letům odnětí svobody a k peněžitému trestu 5 milionů a paní Fröhlichovou k 6 letům odnětí svobody a peněžitému trestu 5 milionů.
Při srovnání protokolace z hlavního líčení se zvukovými záznamy bylo následně odhaleno, že odsuzující rozsudek byl vyhotoven podle protokolace, která neodpovídala zvukovým záznamům z hlavního líčení, což bylo následně rozsáhle namítáno obhajobou a Mgr. Říhová v důsledku rozsáhlých a důvodných námitek byla nucena téměř rok po vyhlášení rozsudku vyhotovit celou novou doslovnou protokolaci ze všech dní probíhajícího hlavního líčení. Rozsudek však již vycházel z původní nepravdivé protokolace a v roce 2021 byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze a vrácen senátu Mgr. Říhové k dalšímu projednání. Nadační fond proti korupci ve věci podal trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 písm. c) trestního zákoníku a trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku. Soudkyně Říhová byla pro manipulaci s protokolací opakovaně řešena i Ministerstvem spravedlnosti, které nakonec shledalo, že v průběhu řízení došlo k pochybením v protokolaci i při vyhotovování rozsudku. Tehdejší ministryně Benešová však kauzu uzavřela s tím, že se nemělo jednat o vědomé porušení povinností soudkyně. Tyto skutečnosti uvádím proto, že se následně zrcadlí v dalším jednání soudkyně Říhové ve vztahu k obžalovaným.
Druhou část obžaloby mezi tím projednával soudní senát 5 T Krajského soudu v Praze, kde bylo v roce 2022 již pravomocným rozsudkem rozhodnuto o zproštění všech obžalovaných v plném rozsahu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Trestní řízení takto probíhá už pouze v části souzené senátem Mgr. Říhové, a to již neuvěřitelným devátým rokem. Obžalovaný Fröhlich podstoupil od konce roku 2022 a v průběhu roku 2023 tři náročné operace – odstranění zhoubného nádoru z ledviny, pro který je dlouhodobě monitorován jako onkologický pacient, operaci rozsáhlé břišní kýly a operaci krční páteře s extrakcí ploténky, náhradou implantátem a fixací za pomoci šroubů, které v páteři zůstávají po zbytek života. Z těchto důvodů opakovaně žádal o odročení hlavního líčení do doby ukončení své rekonvalescence a léčebných procedur. Mgr. Říhová nechala obžalovaného sledovat a vzhledem k tomu, že v době po operaci krční páteře několikrát řídil motorové vozidlo, ačkoliv se motorovým vozidlem musí dostavovat i k pooperačním rehabilitacím, vyhodnotila, že měl soudu uvádět nepravdivé informace o svém zdravotním stavu a tím mařit hlavní líčení a rozhodla o jeho vzetí do vazby.
Panu Fröhlichovi takto byly od vzetí do vazby zastaveny veškeré pooperační rehabilitace a po dobu několika měsíců mu nebyla po operaci poskytnuta vůbec žádná lékařská péče.
Zdravotní stav obviněného Fröhlicha byl po několika měsících v rámci vazby vyšetřen primářem Ústřední vojenské nemocnice, který konstatoval, že stav obviněného je pooperačně komplikován, ambulantní rehabilitační léčba nebyla efektivní a současný stav pana Fröhlicha vyžaduje intenzivní lázeňskou rehabilitační léčbu. Obviněný byl rovněž vyšetřen soudní znalkyní oboru rehabilitační a fyzikální medicína, která stejně jako primář ÚVN konstatovala, že stav obžalovaného je pooperačně komplikovaný a potřebuje podstoupit hospitalizaci v nemocničním nebo rehabilitačním ústavu na intenzivním rehabilitačním lůžku v délce 2-3 týdnů s následnou lázeňskou léčbou indikace VII/11 na 4 týdny, tedy v souhrnné délce 6-7 týdnů.
Pan Fröhlich, který denně v podmínkách vazby prožívá obrovské bolesti a přestal už opět cítit prsty na pravé ruce, se v zoufalství obrátil na všechny organizační složky vězeňské služby s žádostí o zabezpečení potřebné intenzivní rehabilitační léčby. Všechny organizační složky vězeňské služby se písemně vyjádřily, že panu Fröhlichovi v rámci výkonu vazby nejsou schopny potřebnou léčbu zajistit a odkázaly ho, aby se obrátil na soud ať rozhodne o přerušení vazebního stíhání s ohledem na jeho zdravotní stav vzhledem k potřebě dokončení intenzívní rehabilitační péče.
Když se pan Fröhlich tedy obrátil na soud, soudkyně Říhová jeho žádosti o propuštění z vazby opakovaně zamítala s tím, že pouze odkázala na své usnesení z prosince 2023, kterým pana Fröhlicha vzala do vazby a podle § 18 zákona č. 293/1993 Sb. obviněného Fröhlicha odkázala zpátky na vazební věznici, ať mu zabezpečí hospitalizaci jeho střežením v mimovězeňském zařízení.
Tedy situace je taková, že soudkyně Říhová vzala obviněného Fröhlicha do vazby, jelikož měl podle ní uvádět nepravdivé informace o svém zdravotním stavu, když žádal o odročení hlavního líčení do doby ukončení předepsané rehabilitační léčby, a nyní ta samá soudkyně odkazuje ať obviněného Fröhlicha k takto potřebné léčbě eskortuje a v nemocnici hlídá vězeňská služba, samozřejmě na náklady daňových poplatníků. Vězeňská služba ČR však prostředky k zajištění hlídání pana Fröhlicha při hospitalizaci v mimovězeňském zařízení nemá a pan Fröhlich je takto již devátý (!!!) měsíc držen ve vazbě ve zlém zdravotním stavu, a potřebná lékařská léčba mu zajištěna není. Jedná se o podobné mučení, jako byla středověká tortura.
Soudkyně Říhová žádosti o propuštění z vazby zamítá s odkazem na údajné maření hlavního líčení, které přitom podle rozsáhlé judikatury ústavního soudu není důvodem pro vazbu, a teprve v případě, kdy ani skutečným obstrukcím obhajoby není možno zabránit ani méně invazivními prostředky, je možno zvažovat, že prostor soudu je již zúžen do té míry, že jednání obviněného je nutno považovat za skrývání se ve smyslu § 67 písm. a) trestního řádu. V případě obviněného Fröhlicha však k užití žádných mírnějších nástrojů soud nikdy nepřistoupil a nikdy soud ani sám netvrdí, že by nebylo možné obviněného předvést nebo zastihnout. Celou dobu se přitom zdržuje na adrese svého trvalého bydliště, tedy nelze tvrdit, že by se skrýval nebo utíkal.
Člověk přitom nemusí být znalý práva, aby si uvědomil, že člověk, který má v České republice tři nezletilé děti a veškeré své vazby, v době kdy byl odsouzen k 8 letům odnětí svobody a dva roky čekal na odvolací řízení, nikdy nikam neutekl, by nyní, po 9 letech a potom co je zproštěn v plném rozsahu v celé druhé části obžaloby a potom, co již ve vazbě strávil celkem téměř dva roky, které by se započítávaly do případného uloženého trestu odnětí svobody, měl snad někam utíkat.
Ministerstvo spravedlnosti v posledním roce vynaložilo značné finanční prostředky na systém elektronického monitoringu vazebně stíhaných osob, kterého účelem je mimo jiné i odlehčení věznic v České republice. Soudkyně Říhová však elektronický monitoring odmítla slovy „Byť institut elektronické kontroly spočívá v důslednější kontrole obžalovaného, zejména v zajištění spolehlivější kontroly nad plněním stanovených podmínek a omezení osobní svobody monitorované osoby, sám o sobě nemůže zajistit, aby takto monitorovaná osoba nepokračovala v trestné činnosti, neuprchla či hlavní líčení jinak nemařila, pokud se pro takový postup rozhodne.” Tedy ve zkratce podle soudkyně Říhové je institut elektronické kontroly zcela zbytečný, a pokud by všichni soudci k tomuto institutu přistupovali jako soudkyně Říhová, Ministerstvo spravedlnosti takto de facto vyhodilo miliony českých korun k zajištění systému, který je nevyužitelný.
„Když se ve vazební věznici nahlásíte k lékaři, trvá někdy i měsíc, než Vás tam vůbec vezmou. Pan Fröhlich měl problémy se srdcem, jelikož je dlouhodobě léčen jako kardiak, nahlásil se k lékaři a než se k němu opravdu dostanete, může ve vazbě i umřít. Máte jen dveře bez kliky, na které se díváte celý den. Takový je stav zabezpečení zdravotní péče o obviněné v České republice.“ Vyjádřil se právní zástupce obžalovaného Fröhlicha.
Závěrem bych rád konstatoval, že jsem stoprocentně přesvědčený o reálné a objektivní podjatosti soudkyně Říhové ve vztahu k panu Fröhlichovi a o její neskutečné averzi k němu. O těchto skutečnostech jsem napsal tento rok již dva články do České justice. 29. května vyšel text s názvem Křivá výpověď v hlavním líčení a soudkyně Říhová, 9. srpna pak článek Řádění soudkyně Říhové pokračuje. Je neuvěřitelné a nesmírně smutné, že je v naší justici něco takového vůbec možné.
Václav Budínský
