Městský soud v Praze (MS) zamítl žalobu advokátky Zuzany Candigliota na Českou advokátní komoru (ČAK). Candigliota se podle kárného senátu ČAK dopustila kárného provinění, když v roce 2016 připodobnila na Facebooku tehdejšího břeclavského starostu k pohlavnímu orgánu. MS v Praze dvakrát rozhodnutí ČAK zrušil, napotřetí však žalobu advokátky zamítl.
Advokátka Zuzana Candigliota neuspěla se svojí žalobou proti rozhodnutí odvolacího kárného senátu ČAK. Ten shledal kárné provinění advokátky v tom, že v roce 2016 připojila svůj komentář k fotografii tehdejšího starosty města Břeclavi uveřejněné na facebookovém profilu města. Na snímku pořízeném při oslavě Tří králů seděl starosta na velbloudovi a problematizovaný komentář advokátky zněl: „Malá hádanka. Co je to? Má to dva hrby a na zádech pohlavní orgán.“
Kárný senát ČAK shledal v jejím jednání porušení zákona o advokacii, neboť se podle jeho názoru zmíněným komentářem dopustila porušení advokátní etiky. Zároveň upustil od přijetí kárného opatření a uložil advokátce zaplatit náklady řízení, které činily 8 tis. Kč.
Candigliotta dvakrát dosáhla toho, že dva různé senáty MS v Praze rozhodnutí odvolacího kárného senátu zrušily. V obou případech byla důvodem nepřezkoumatelnost rozhodnutí ČAK.
Oba senáty nicméně také odmítly argumentaci žalobkyně spočívající v tom, že by se kárná pravomoc ČAK měla vztahovat jen na jednání v souvislosti s výkonem advokacie, že výrok nedosahoval intenzity kárného provinění a že se na něj vztahuje obecně právo na svobodu projevu.
Candigliota je známá a mediálně vystupuje
„Není výjimečné, že pro běžného člověka každý, kdo vykonává advokacii, tedy je advokátem, je advokátem neustále (lidově řečeno: ve dne v noci). O to více uvedené platí v případě žalobkyně, která byla mediálně známá a mediálně aktivně vystupovala jako advokátka již před předmětnou událostí, a v podvědomí společnosti se takto uvedla. K tomu přispívá také příjmení žalobkyně, které je v ČR velmi neobvyklé. Veřejnost, jíž je žalobkyně, jakožto advokátka známá, si její jméno, byť na soukromém facebookovém profilu spojí s její osobou i s jejím povoláním. (…) Lze tedy uzavřít, že čím známější advokát, tím menší možnost má tento advokát vystupovat tak, aby jeho činy nebyly spojovány s výkonem advokacie,“ uvádí se v prvním rozhodnutí MS z ledna 2022.
Aktuální rozhodnutí patnáctého senátu MS v Praze v čele s předsedou Martinem Křížem se týkalo žaloby, kterou Candigliota podala proti v pořadí již třetímu verdiktu kárného senátu ČAK z konce prosince 2022.
ČAK ve vyjádření k žalobě setrvala na své argumentaci, podle níž se advokát může dopustit kárného provinění i jednáním, které přímo nesouvisí s výkonem advokacie.
Podle komory je totiž kárné řízení nutno chápat jako stavovský soud. Expresivně se může advokát vyjadřovat, pokud vystupuje jako alter ego svého klienta či bojuje-li proti nespravedlnosti, tedy pronáší-li takový výrok ve veřejném zájmu. Největší ochrany požívá advokát při řečnickém projevu v soudní síni. Naproti tomu nese odpovědnost za všechny projevy svého chování, pokud mohou mít vliv na vážnost a důstojnost advokátního stavu.
Navíc v tomto konkrétním případě přesáhla podle komory intenzita závadnosti chování žalobkyně rámec obecně vnímané slušnosti natolik, že se jedná o závažné porušení povinnosti stanovené advokátovi zákonem o advokacii a stavovským předpisem.
MS v Praze v rozhodnutí z konce června v podstatě odkázal na předchozí dvě rozhodnutí svých kolegů s tím, že mu současná praxe neumožňuje rozhodnout jinak než žalobu zamítnout.
„Patnáctý senát, stejně jako dříve osmnáctý senát, není se zřetelem k závěru uvedenému v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2022, č. j. 1 Azs 16/2021–50 oprávněn se jakkoli odchylovat od závěrů vyslovených v téže věci devátým a následně osmnáctým senátem, revidovat či je jakkoli přehodnocovat. I pokud by se tedy se závěry devátého (osmnáctého) senátu jako takovými, popř. i některými z nich, neztotožňoval, brání mu výše připomenuté principy v tom, aby svým právním názorem závěry devátého (osmnáctého) senátu korigoval či dokonce zcela nahradil,“ konstatuje se v písemném odůvodnění rozsudku.
Expresivní vyjadřování Sokola
Nepřisvědčil pak ani argumentaci žalobkyně ohledně údajné excesivnosti rozhodnutí kárného senátu a námitce ohledně náhrady nákladů řízení coby skryté sankce.
„Soud se neztotožňuje s názorem žalobkyně, že žalovaná byla povinna porovnávat případ žalobkyně s jednáním jiného advokáta, s nímž nebylo kárné řízení ohledně uvedeného jednání vůbec zahájeno. Předně je nutno zdůraznit, že nahlíženo optikou zásady legitimního očekávání, jež ovládá i kárná řízení vedená podle zákona o advokacii, nelze po žalované požadovat, aby v rámci svého rozhodování brala v potaz i jednání, která nebyla vůbec stíhána jako kárné provinění,“ uvádí se v rozsudku. Jde o tu část žaloby, v níž Candigliota upozorňovala na to, že ČAK nijak neřešil expresivní vyjadřování místopředsedy představenstva ČAK Tomáše Sokola.
Spor ovšem nekončí. Candigliota, zastoupená Pavlem Uhlem, již totiž podala kasační stížnost.
V ní především opětovně rozporuje výklad zákona o advokacii komorou, potvrzený třemi senáty MS v Praze, že se její kárná pravomoc vztahuje i na jednání advokátů, které není přímo spojené s výkonem advokacie.
V kasační stížnosti upozorňuje na to, že je zde zřejmý úmysl zákonodárce postihovat kárně jen taková jednání, která souvisejí přímo s výkonem advokacie (Jde o znění zákona platné do novely, která rozšířila ustanovení o slovo „zejména“, poz.red.). A že porušení jakýchkoliv představ o chování kohokoliv mimo činnost advokacie nemůže být kárným deliktem.
Absence zákonného podkladu?
Navíc pokud ČAK argumentuje srovnáním s kárnou odpovědností soudců a státních zástupců, je to důkaz o absenci zákonného podkladu. Soudci a státní zástupci totiž vykonávají veřejnou moc a zákon jim oproti advokátům zapovídá být politicky aktivní.
Ve stížnosti také odkazuje na nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) z března letošního roku (8 As 136/2022), který konstatoval, že aktivity, které nesouvisejí s advokacií, nejsou způsobilé být hodnoceny v kárném řízení. NSS v tomto rozhodnutí uvedl, že výklad pojmu „při výkonu advokacie“ nelze vztahovat na čistě soukromé jednání advokáta, ani na jeho projev představující výkon politických práv, které nemají s výkonem advokacie žádnou souvislost.
Ve stížnosti pak také odmítá, že by soudy měly posuzovat, zda ten který výrok je přínosem pro veřejnou diskusi. MS v Praze totiž komentář vyhodnotil jako urážlivý a nijak nepřispívající k veřejné diskusi.
„Soud by neměl být arbiter elegantiarum veřejné diskuse, protože vynáší soudy, které mu nepřísluší. Zjednodušený, zkratkovitý výrok založený na metafoře může mnohdy otevřít veřejnou diskusi lépe, než sáhodlouhá polemika či analýza. Soud ostatně o vývoji oné diskuse neví nic a ani nepředstírá, že k ní vedl nějaké dokazování, ať už ohledně obsahu nebo dopadu, popřípadě, že vycházel z dokazování kárných orgánů žalované,“ uvádí se v kasační stížnosti.
Petr Dimun
