Předseda ČAK Robert Němec věří, že k navýšení advokátního tarifu dojde Foto: Česká advokátní komora

Předseda ČAK Němec: Pokud se nezvýší tarif, advokáti budou protestovat. Hrozí i stávka

Mezi mladými právníky klesá zájem o vstup do advokacie. Jedním z důvodů je i to, že jednotlivé profesní složky si v justici konkurují a zatímco platy soudců rostou, advokátní tarif nebyl valorizován od roku 2006. Především v regionech počet advokátů klesá. „To, že momentálně nevidíme jednoznačný trend ubývání celkového počtu advokátů, neznamená, že v některých oblastech či specializacích nebude právní pomoc nedostupná,“ varuje předseda České advokátní komory (ČAK) Robert Němec. Pokud nedojde ke zvýšení advokátního tarifu, který nebyl valorizován od roku 2006, advokáti budou protestovat a ve hře je i stávka. V rozhovoru pro Českou justici prozradil, jak by takový protest mohl vypadat.

Návrh novely zákona o advokacii přináší změny jako ochrana důvěrnosti komunikace mezi advokátem a klientem, zpřesnění úpravy povinné mlčenlivosti advokáta nebo úpravu možnosti účasti advokátů na jednání sněmu nejen osobně, ale i s využitím technických prostředků vzdáleného přístupu. V jaké fázi legislativního procesu se nachází?
Novela zákona prošla celým legislativním procesem až do Poslanecké sněmovny a čeká na své druhé čtení, které zatím neproběhlo, protože k novele podaly poslankyně Helena Válková a Zuzana Ožanová pozměňovací návrh, který se týká zpřísnění regulace advokátních úschov. Vzhledem k tomu, že na tomto pozměňovacím návrhu nepanuje dosud stoprocentní shoda ani s předkladatelem novely, tedy s Ministerstvem spravedlnosti, bylo projednání celé novely zákona o advokacii odloženo pravděpodobně na září. Věříme, že do té doby shodu nad definitivním zněním nalezneme.

Jak se tedy změní úprava advokátní mlčenlivosti?
Nejde přímo o mlčenlivost. Ta je v zákoně o advokacii upravena už historicky dlouho a dostatečným způsobem. Institut mlčenlivosti je však jen nástrojem k zajištění toho, co je skutečným předmětem ochrany, a to je důvěrnost vztahu a komunikace mezi klientem a advokátem.

Dosavadní úprava v podstatě znamená pouze povinnost advokáta zachovávat mlčenlivost o veškerých skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Advokát takové informace chrání a nesmí je nikomu sdělit. A to ani v případě trestního řízení.

Ale ochrana důvěrnosti je širší pojem, protože jejím předmětem jsou všechny informace, které si vymění advokát se svým klientem bez ohledu na to, kde se takové informace nachází. Dnešní právní řád podle našeho názoru nechrání dostatečným způsobem informace, které nejsou přímo u advokáta, ale jsou třeba u klienta nebo u nějaké třetí osoby. V zahraničí je ale právě taková úprava zvaná attorney-client privilege naprosto obvyklá.

Můžete uvést příklad z praxe?
Když advokát například klientovi poskytne právní radu v písemné podobě a klient má tuto informaci u sebe, tak ta informace v současné době nepodléhá žádné speciální právní ochraně. To chceme změnit a stanovit, že tyto informace jsou důvěrné kdekoliv v jakékoliv podobě.

Trestní řád má dnes dvě ustanovení, kterými reflektuje povinnost advokátní mlčenlivosti. V první řadě advokát nemůže být o těch skutečnostech vyslýchán, pokud není mlčenlivosti zproštěn. Druhá věc se týká odposlechů telefonických hovorů, kdy pouze telefonický rozhovor mezi advokátem, který je v postavení obhájce, a klientem, který je v postavení obviněného, podléhá nějakému přísnějšímu režimu, respektive zákazu odposlechů. Jakákoliv jiná telefonická komunikace mezi advokátem a klientem však nepodléhá zvláštní ochraně.

A to je to, co se snažíme změnit. Našim cílem není posílit advokátní mlčenlivost, ale postavit najisto, co je předmětem ochrany. Advokátní mlčenlivost je pouze nástrojem na ochranu důvěrnosti vztahu mezi klientem a advokátem. Je samozřejmě otázkou, jak návrh dopadne v Poslanecké sněmovně. Rád používám příměr, že velbloud je kůň, který prošel legislativním procesem.

Robert Němec je partnerem advokátní kanceláře PRK Partners Foto: Česká advokátní komora

Velké téma je nyní pro advokáty zvýšení advokátního tarifu. K tomu měl celkem razantní připomínky například Nejvyšší soud. Jak si vysvětlujete, že justice jde takto proti advokátům?
Já to tak dramaticky nevidím. Pokud jde o oficiální jednání se zástupci justice, Soudcovské unie a dalšími tak si myslím, že jednoznačně panuje shoda na tom, že advokátní tarif objektivně nereflektuje nárůst nákladů a cen spojených s poskytováním právních služeb. A valorizace, která neproběhla od roku 2006, je nezbytná.

Nejvyšší soud v oficiálních připomínkách k návrhu vyhlášky o advokátním tarifu sice vyslovil souhlas s tím, že je nutné tarif navýšit tak, aby odměny advokátů odpovídaly ekonomické realitě, avšak zároveň upozornil na některé údajné disproporce. Konkrétně je zmíněno až čtyřnásobné navýšení tarifní hodnoty v některých trestních věcech a až patnáctinásobné navýšení její hodnoty ve správním řízení. Co na ty argumenty říkáte?
Je potřeba rozlišovat konkrétní věcné připomínky, které vycházejí z praxe a obecné připomínky ve smyslu, že nějaká část odměny je nepřiměřená. Cílem úpravy tarifu je nejen prostá valorizace o inflaci, ale také odstranění některých zjevných disproporcí, kdy tarifní hodnota u některých úkonů dlouhodobě neodráží složitost ani hodnotu věci.

Obávám se, že často jde o nepochopení toho, jak funguje tarif a jak funguje financování advokátní praxe. V první řadě je třeba si uvědomit, že tarif není nějaká paušální odměna, kterou dostane advokát každý měsíc, tak jako dostávají zaměstnanci mzdu. Odměna za právní služby představuje celkovou odměnu za právní služby, kterou advokát vyúčtuje na konci případu, mnohdy až za několik let a zahrnuje veškerou práci advokáta, jeho kolegů a zaměstnanců na případu. Obrovské množství práce a přípravy přitom není považováno za úkon právní služby a není v odměně zahrnuto vůbec. Tarif není ani hodinová odměna, kterou advokát vyúčtuje za každou hodinu strávenou na případu. Na jeden úkon právní služby v praxi připadá mnoho skutečně strávených hodin. V praxi přitom soudy téměř nikdy nepřiznávají advokátům zálohy, ačkoliv by tak ze zákona měly činit. Výkon advokacie je přitom podnikáním, které s sebou nese také celou řadu nákladů a rizik. Ať už na administrativu, nájmy, koncipienty atd. A mám dojem, že řada úředníků, kteří nikdy v životě nevykonávali advokacii a nepodnikali, má velmi nejasnou představu o tom, jak toto funguje.

Návrh novely advokátního tarifu není výsledkem nějakého přání advokátní komory, ale je to kompromisní výsledek jednání s Ministerstvem spravedlnosti, zástupci justice, zástupci neziskového sektoru a dalších připomínkových míst. Jak říkám, valorizaci advokátního tarifu podpořili a podporují vrcholní zástupci justice. Myslím si, že bychom v tomto měli skutečně táhnout za jeden provaz. Platy v justici od roku 2006 rozhodně nenarostly jen o inflaci, o kterou by se měl valorizovat advokátní tarif, ale výrazně více. Což je naprosto v pořádku. Všichni si přejeme kvalitní justici a k tomu patří kvalitní soudci, ale také kvalitní advokáti, kteří jsou jedním z garantů práva na spravedlivý proces. Platy v justici přitom představují určitý benchmark očekávaných výdělků advokátů. S ohledem na prostupnost těchto profesí si jednotlivé složky justice konkurují coby zaměstnavatelé, což vidím zejména u mladších kolegů, kdy klesá zájem o vstup do advokacie.

Aktuální vedení české advokátní komory Foto: ČAK

Advokáti si také stěžovali, že dochází k oddalování či krácení odměn přiznávaných za právní služby obhájcům a zmocněncům. Zlepšila se již situace?
Krácení odměn obhájců a zmocněnců má dva aspekty, které je potřeba odlišit. Je to na jedné straně úprava v advokátním tarifu, kterou se snažíme vyjednat tak, aby bylo stanoveno najisto, jak mají být odměny konstruovány.  

Druhým aspektem je pak rozhodovací praxe soudů v konkrétních případech, na které však nemá Komora bezprostřední vliv. Dozvídáme se však stále častěji od kolegů advokátů, že ke krácení jejich odměn pravidelně dochází. Otázkou je, zda jde o systémový problém nedostatku financování nebo o osobní postoj konkrétního soudce, soudního tajemníka či vyššího soudního úředníka. Problém je v tom, že podle procesních předpisů mohou soudy přiznat pouze náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku či práva, respektive mohou odměnu krátit v případě, že nepovažují některé úkony za účelné. To ostatně může být i v zájmu dalších účastníků řízení, k jejichž tíži pak náhrada jde. To je korektiv, kterého se soudy pochopitelně nechtějí vzdát, aby nedocházelo ke zneužití tohoto práva. Na druhou stranu ale představuje velké riziko svévolného zneužití proti advokátovi, respektive jeho klientovi. V praxi je velmi obtížné posoudit, které právní kroky jsou či nejsou účelné. Advokát je podle zákona povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta, řídit se jeho pokyny a je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Ústavní soud již před řadou let uzavřel, že „soudem ustanovenému obhájci nepřísluší, aby sám hodnotil, zda ten, který úkon, o němž byl vyrozuměn, byl relevantní pro jeho případ či pro jím vedený způsob obhajoby. Pokud by sám ustanovený obhájce relevanci jednotlivých úkonů orgánů činných v trestním řízení hodnotil, mohl by se vystavit eventuálnímu zanedbání obhajoby“.

V každém případě však tyto případy musí být posuzovány individuálně v konkrétním soudním řízení, kterého však Komora není účastníkem. V některých výjimečných případech však Komora na základě podnětu advokáta může a občas také vstupuje do řízení jako vedlejší účastník, zejména pokud jde o dovolání nebo ústavní stížnost, kde věc přesahuje zájmy konkrétního advokáta a rozhodnutí může být precedenční pro celou advokacii.

Podle připomínek Ministerstva financí se navýšení advokátního tarifu jeví jako značně nepřiměřené, a i s ohledem na stav veřejných financí ministerstvo odmítlo poskytnout na jeho pokrytí finanční prostředky. Resorty vnitra a financí také odmítly argument ČAK, že stoupá počet advokátů, kteří nechtějí zastupovat ex offo, a to právě kvůli neadekvátním odměnám. Podle Ministerstva vnitra to byla právě ČAK, která v minulosti přispěla k tomu, že vstup do advokacie se stal obtížnějším a advokátů je tak méně.
Stav veřejných financí mi asi nepřísluší komentovat. Podstatné je, že stát má povinnost zajistit právo na právní pomoc, a to musí být schopen financovat. Náklady na právní pomoc jsou přitom ve státním rozpočtu kapkou v moři, a to i ve vztahu k rozpočtu justice. Pokud je mi známo, tak v tomto smyslu již byla dosažena zásadní shoda mezi Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem financí. My jsme se zabývali připomínkami odbornými a věcnými, které jsme poctivě vypořádali.

Co se týká připomínky, že by ČAK ztěžovala přístup do advokacie, tak to je prostě mýtus starý možná dvacet let. A ani tehdy tomu tak nebylo. O tom ostatně svědčí celkový počet advokátů v České republice, který rozhodně není nedostatečný. Naopak součástí novely zákona o advokacii, kterou máme ve sněmovně, je odstraňování dalších bariér, jež určitému okruhu zájemců o práci v advokacii ten přístup mohou ztěžovat. Protože dosud platí podmínka, že koncipienti musí praxi vykonávat na plný úvazek, což klade překážku některým kandidátům. Ať už jsou to rodiče pečující o děti, akademičtí pracovníci, kteří musí mít částečný pracovní úvazek na fakultách apod. Advokacie je naprosto otevřeným oborem a každý, kdo splní zákonné podmínky pro zápis do seznamu advokátů, tak se advokátem může stát. Pokud má někdo předepsané právní vzdělání, má právní praxi, je bezúhonný, tak má právo se stát advokátem po složení advokátní zkoušky. Nejde však o celkový počet advokátů, ale strukturu advokacie, její věkové složení, regionální rozložení a konkrétní specializace.

Předseda ČAK ve své kanceláři Foto: Česká advokátní komora

Celkový počet advokátů ale mírně roste.
Ano, ale především ve velkých městech, zatímco v regionech je ten trend klesající, protože starší advokáti pomalu ukončují svou praxi a v některých okresech, a nejen těch příhraničních, vůbec nemáme koncipienty. To, že momentálně nevidíme jednoznačný trend ubývání celkového počtu advokátů, neznamená, že v některých oblastech či specializacích nebude právní pomoc nedostupná. Celá řada advokátů navíc přestává být ochotna poskytovat špatně placené právní služby ex offo. Někteří dokonce vyhlásili stávku, jiní prostě v tichosti ex offo nedělají vůbec. Velká spousta advokátů poskytuje právní služby klientům na základě smluvní odměny, kde advokátní tarif nehraje velkou roli, respektive jen při výpočtu náhrady nákladů soudního řízení, kterou musí zaplatit v řízení neúspěšná strana. Problém však nastává v případě zajištění práva na bezplatnou právní pomoc, kterou je povinen zajistit a financovat stát.

Navíc si musíme uvědomit, že jde i o otázku specializace. Doba, kdy každý samostatný advokát vykonával komplexní právní praxi od civilního až po trestní právo a částečně dotoval práci ex offo z jiných právních služeb, se změnila. Dnes se většina advokátů specializuje na konkrétní právní oblasti, přičemž obhajoba nebo zastupování obětí trestných činů je jednou z těchto specializací. Pokud tato práce nebude náležitě zaplacena, advokáti ji nebudou ochotni dělat. Je to stát, kdo je povinen zajistit dostupnost právní služby v konkrétních případech. Čili se opravdu můžeme dostat do situace, že stát nebude schopen zajistit bezplatnou právní pomoc v rámci ex offo. Nevalorizovat advokátní tarif bude nakonec asociální v tom smyslu, že lépe situovaní klienti peníze na advokáta vždycky mít budou, ale sociálně slabší potřební klienti omezení počtu advokátů ochotných poskytovat ex offo právní služby by pocítili okamžitě.

Jak aktuálně vyslovil Ústavní soud: „Nastavením pravidel pro odměňování advokátů jsou ovlivněny nejen finanční zájmy advokáta – podnikatele, ale i naplnění jeho role jako ochránce základních práv v systému řádného výkonu spravedlnosti. V situaci, kdy o výši odměny obhájce nerozhoduje na základě dohody s advokátem sám obviněný, ale stát, je uhrazením odměny obhájce realizováno ústavně zaručené právo na právní pomoc a obhajobu. Proto je nutné dbát na to, aby způsob určení odměny obhájce neměl nepříznivý vliv na základní práva a svobody obviněného, tedy i práva na obhajobu.“

A nestačí, aby advokáti byli ve větších městech? Dnes lze spoustu věcí vyřídit na dálku.
V obchodně právní praxi se zcela evidentně republika zmenšila, protože samozřejmě i v důsledku využívání moderních informačních technologií se advokacie dá vykonávat v rámci celé České republiky. Ale pokud se dostaneme právě k tomu typu právních služeb, které jsou financované prostřednictvím advokátního tarifu, tak tam je regionální přítomnost nezastupitelná. Tam musí být advokát schopen se na zavolanou osobně účastnit právních úkonů v případech povinného zastoupení advokátem např. je-li klient ve vazbě, ve výkonu trestu apod. A tam toho advokáta musíte mít dostupného v nějaké rozumné dojezdové vzdálenosti. A to ostatně není problém jenom ČR. My to vidíme i v sousedních evropských státech. Němečtí kolegové mají v podstatě stejnou zkušenost s náskokem několika let, kdy jim skutečně rostou velké advokátní kanceláře ve městech a klesá dostupnost v regionech. Je to stejné jako s nedostatkem zubařů či obvodních, resp. praktických lékařů.

Věříte, že k navýšení tarifu dojde? Původně k tomu mělo dojít od července.
První připomínkové řízení o tarifu proběhlo před loňským létem. Původní představa byla, že bude platit od ledna 2024. Tehdy se však připomínkové řízení vrátilo, znovu se to projednávalo se zástupci justice. Ale já jsem hluboce přesvědčený, že nejpozději od ledna 2025 tarif začne platit.

V civilním řízení není valorizace tarifu tak zásadní problém, protože tarif zpravidla vychází hodnoty věci, takže v důsledku zvyšování hodnoty sporů dochází k valorizaci automaticky. V rámci novelizace usilujeme o to, aby se eliminoval počet věcí, kdy se odměna nestanoví na základě hodnoty věci. Nicméně v trestních věcech je ta situace akutní. Pokud k navýšení tarifu ve velmi dohledné době nedojde, je téměř jisté, že se advokáti velmi hlasitě postaví na odpor.

Co by to znamenalo v praxi?
V praxi by to znamenalo cosi jako stávku nebo bojkot, ať už to nazýváme jakkoliv, tak jako jsme to viděli v jiných jurisdikcích. ČAK je však samosprávná organizace advokátů, která je pověřená výkonem veřejné správy na úseku advokacie. Nejsme odborová organizace a dle mého názoru nemůžeme stávku jako odbory organizovat, ale pokud by ke stávce došlo, budeme muset situaci řešit tak, aby nedošlo k ochromení justice. Některá řízení nemohou bez účasti advokáta proběhnout. Zároveň nemůžeme advokátům upírat právo na občanský odpor a neumím si představit, že by Komora kárně postihovala advokáty za účast v oprávněné stávce. Ačkoliv zde musím jasně říci, že takové posouzení je v kompetenci nikoliv mojí, ale samostatně volených orgánů ČAK.

V květnu stávkovali pracovníci na soudech kvůli nízkým platům. Je možné, že by advokáti zvolili podobný protest? Že by třeba na den zastavili svoji činnost?
I to se samozřejmě může stát. Já si myslím, že není potřeba malovat čerta na zeď. Jsem přesvědčený o tom, že Ministerstvo spravedlnosti si velmi dobře uvědomuje současnou situaci. Roční náklady na právní služby placené státem jsou zhruba 500 milionů korun, což z makroekonomického hlediska nehraje téměř žádnou roli. Stát je povinen zajistit dostupnost právní služby tam, kde na ni mají lidé nárok, přičemž advokátní tarif odpovídající ekonomické realitě je jedním ze základních nástrojů. jímž to lze splnit.

Pro ČAK je nyní také velkým tématem bezpečnost advokátních úschov. Odstartoval to případ advokátky Hany Sukové, která podle policie zpronevěřila minimálně 153 milionů desítkám klientů. Peníze z úschov využívala na principu letadla, takže se na podvod dlouho nepřišlo. Notáři nyní vyzývají k využívání jejich systému úschov a poukazují na jejich důkladné zabezpečení. Jsou advokátní úschovy bezpečné?
Já žádným způsobem nechci bagatelizovat zpronevěru advokátky Sukové. Nicméně stále jde o individuální exces. Advokáti ročně zajistí a spolehlivě vypořádají průměrně na 50 tisíc úschov. Při průměrné hodnotě úschovy 3 až 5 milionů korun se bavíme o stovkách miliard korun ročně vypořádaných přes advokátní úschovy. Šest tisíc advokátů pravidelně advokátní úschovy provádí a poctivě pracuje pro klienty, ale veřejnost bohužel vidí jen ten skandální případ.

Předseda ČAK Robert Němec s místopředsedkyní Monikou Novotnou Foto: Úřad vlády

Já bych rád v první řadě apeloval na to, aby klienti byli zastoupeni svým vlastním advokátem při jakékoliv významné transakci. A aby je advokát provedl procesem advokátní úschovy. Advokát umí zajistit, aby klient byl pravidelně informovaný o stavu svých prostředků. V advokátních předpisech jsou ty povinnosti jasně stanoveny a klient má právo, aby přímo od banky dostával notifikaci o jakémkoliv pohybu na účtu. Ve chvíli, kdy advokát nahlásí pro klienta advokátní úschovu na ČAK, tak ta přímo klientovi potvrdí, že jeho úschova byla Komoře nahlášena a kdy a jakým způsobem byla vypořádána. Neustále pracujeme na zlepšování tohoto systému. Z toho, co bylo uvedeno v médiích, mám za to, že systém, který navrhuje Notářská komora je v podstatě velmi podobný.

Žádný systém však není schopen preventivně zabránit individuálnímu trestnému činu. Jak jednoznačně plyne z výše uvedených počtů advokátních úschov, role advokátů je při některých transakcích nezastupitelná. Ukazuje se, že poškození v kauze Suková zpravidla neměli svého advokáta, ale spolehli se na právní služby zajištěné realitní kanceláří, prostřednictvím advokáta realitní kanceláře,  včetně právní dokumentace a advokátní úschovy. Advokátka však pracovala pro realitní kancelář, nikoliv pro klienty. Což s sebou přináší dvě zásadní rizika, za prvé klienti si advokáta nevybrali, neznali ho, neměli na něj žádné reference.  Za druhé u advokáta realitní kanceláře hrozí určité riziko tzv. letadla, kdy s ohledem na velké množství advokátních úschov je advokát schopen staré advokátní úschovy vyplácet z prostředků jiných klientů a tím zastírat chybějící prostředky.

Pokud jde o novelu zákona o advokacii, tak se rozhodně shodujeme na tom, že je v tomto případě potřeba prolomit bankovní tajemství, tak aby Komora mohla ověřit informace poskytnuté advokátem přímo u banky. Jsme připraveni naše informační systémy (elektronickou knihu úschov) nastavit tak, abychom byli schopni přímo komunikovat s bankami, které vedou účty advokátních úschov. My se snažíme, aby výsledek novely byl takový, že dojde ke zvýšení transparentnosti úschovy, ale zároveň aby produkt advokátních úschov byl také cenově dostupný, prakticky proveditelný a především, aby banky byly ochotné advokátům za přijatelných podmínek vedení účtu advokátní úschovy nabízet. Protože se jedná o službu, která je do jisté míry konkurenční k jiným bankovním službám, a banky musí být ochotny takovou službu advokátům nabízet.

ČAK by v rámci novely také mohla přijít o možnost postihovat advokáty, kteří by se dopustili snížení důstojnosti advokátního stavu při výkonu svých politických práv. Navrhuje to předseda Ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny a advokát Radek Vondráček. Souhlasíte s tím?
Máte na mysli poslanecký pozměňovací návrh, jehož cílem je vyloučit kárnou odpovědnost advokátů za politické projevy. Jinak totiž platí, že nejen v souvislosti s výkonem advokacie je advokát povinen vystupovat slušně, tak aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu. Politické projevy některých advokátů jsou pro advokacii extrémně citlivá věc. Řekl bych, že advokacie v tomto směru není úplně jednotná. Část kolegů cítí potřebu se distancovat od některých extrémních politických postojů advokátů. Vadí nám, když jsou jejich politické projevy dávány do souvislosti s celou advokacií a nechceme s nimi být spojováni. Bohužel je to tak, že když se advokát politicky angažuje, takřka vždy je u toho zmíněno, že se jedná o advokáta. Takový advokát však zpravidla nereprezentuje politické názory ostatních advokátů a je naprosto pochopitelné, že advokacie cítí potřebu se od něčeho takového distancovat.

Jedni vidí jako možnou cestu kárné řízení, kdy nezávisle volené orgány Komory rozhodnou, jestli je takový projev v rozporu s advokátní etikou nebo nikoliv. Na druhou stranu další kolegové se silně zastávají svobody slova a svobody politického projevu a jakékoliv snahy o postih politických vyjádření advokátů v případném kárném řízení vidí jako omezování těchto svobod. Ta situace je velmi složitá.

Podle mého názoru však v případě advokátů nejde o omezování svobody slova. Žádný advokát, pokud vím, nebyl kárně stíhán za vyjádření politického názoru. Podle zákona o advokacii však platí, že advokát je povinen se chovat i mimo výkon advokacie slušně, tak aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu. Jsem přesvědčen, že i krajní politické názory se dají formulovat slušně, bez osobních urážek oponentů a bez projevu nenávisti vůči jiným osobám z důvodu jejich rasy, národnosti, víry či jiného politického přesvědčení. Chápu, že to advokáty v politické soutěži může, s ohledem na kulturu politického prostředí, poněkud hendikepovat, zároveň je to ale vyváženo jejich příslušností k advokátnímu stavu, čehož většina politicky angažovaných advokátů náležitě využívá.

Eva Paseková