Rozhodnutí břeclavského soudu o rehabilitaci rakouského rybáře Waltera Wawry zastřeleného za komunismu je pravomocné. Státní zástupce se vzdal práva stížnosti. Dnes o tom informoval advokát rodiny Lubomír Müller. Devětadvacetiletého muže zastřelili v roce 1956 českoslovenští pohraničníci, když společně s dalším rybářem Karlem Benediktem v oblasti těžko přehledného soutoku Dyje a Kyjovky překročili hranici. Zemřel také Benedikt. O rehabilitaci usiloval syn zastřeleného, jemuž byly v té době čtyři roky.
Soud ve věci rozhodl minulý týden, státní zástupce si ponechal lhůtu pro případné podání stížnosti proti usnesení. Rozhodnutí tak nebylo pravomocné.
Benedikt a Wawra odešli 3. srpna 1956 chytat ryby k hraniční řece Dyji u obce Rabensburg, kde oba pracovali v naftových závodech. Z dobových dokumentů plyne, že se po půlnoci dostali na československé území, kde je pohraničníci zastřelili. Československé orgány případ utajovaly až do pádu komunistického režimu v roce 1989. Příbuzní obětí se o osudu svých blízkých dozvěděli až od pracovníků České televize, kteří o tomto případu v roce 2009 natočili krátký dokument.
Příběh je rovněž součástí webu Pamětní místa na komunizmus, kde je fotografie kříže, který byl na místě odhalen v roce 2009. Podle webu byl dotyčný spolupracovníkem StB, který pomáhal odhalovat převaděčské sítě z Moravy do Rakouska.
Státní zástupce Jan Slaný u soudu uvedl, že v daném případě není pochyb o tom, že byl Wawra zbaven osobní svobody. Posouzení je však podle něj komplikovanější, protože ze zjištěných materiálů vyplývá, že Wawra spolupracoval s pohraniční službou a situaci na hranicích dobře znal. „Wawra se tam neocitl náhodou. Jeho jednání by bylo protiprávní i v současné době, neboť podle informací ze spisů tam šel s největší pravděpodobností rybařit, respektive pytlačit. Je zřejmé, že před sebou nemáme případ bojovníka proti režimu. Jednání pana Wawry spíše budí dojem, že měl pocit, že se mu nemůže nic stát,“ uvedl státní zástupce a navrhl zamítnutí návrhu na vysloveni soudní rehabilitace.
Advokát Müller argumentoval tím, že zákon o soudní rehabilitaci neumožňuje kádrové hodnocení těch, co byli poškozeni. „V tomto řízení nejde o to, zda byl pan Wawra hodný ,nebo ošklivý,“ uvedl. Důležité podle něj bylo, že pohraničníci muže podezřívali z těch trestných činů, na něž se vztahuje soudní rehabilitace. „Pytláctví není součástí zákona o soudní rehabilitaci. Pohraniční stráž začala střílet, protože považovala Wawru za narušitele státních hranic,“ řekl Müller.
S tím se ztotožnil i soud. „Pohraniční stráž jednala ve vztahu k panu Wawrovi, jako by byl vyzvědač nebo špion. Nehraje roli, zda pytlačil nebo byl členem jakékoliv rozvědky. Byl zastřelen jako eventuální špion, a tedy je účasten rehabilitačního zákona,“ konstatoval soudce Oldřich Rezek.
(čtk, ire)
