Ústavní soud (ÚS) se zastal tuniského občana, jenž byl ve vlasti odsouzen na doživotí za drogovou trestnou činnost. Případným vydáním do Tuniska se musí znovu zabývat Vrchní soud v Praze. Zohlední tentokrát i rozhodnutí německých soudů, které Tunisanova bratra ve stejné kauze nevydaly, a také judikaturu Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
„Pokud by vyšlo najevo, že německá strana například nepřijala poskytnuté diplomatické záruky nebo shledala vydání nepřípustné z jiného důvodu, bylo by zapotřebí znát důvod, proč má na tytéž okolnosti česká strana jiný náhled,“ řekl ústavní soudce zpravodaj Pavel Šámal.
Advokát Petr Horáček se k dnešnímu nálezu blíže nevyjádřil, pouze potvrdil, že jeho klient je stále ve vydávací vazbě v Česku a že také požádal o azyl.
Soudy: Muž nedoložil, že je politickým oponentem režimu
Tunisan byl ve vlasti souzen v nepřítomnosti. V roce 2023 jej na základě tuniského zatýkacího rozkazu zadržela česká policie. Pražské soudy rozhodly o přípustnosti vydání, muž ještě podal ústavní stížnost. Zpochybnil záruky poskytnuté tuniskou stranou ohledně dodržování jeho lidských práv.
Původně Městský soud v Praze rozhodl, že vydání stěžovatele je přípustné. „Shledal, že stěžovatel nebude při výkonu trestu podroben krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu. Městský soud kvůli odsouzení stěžovatele v jeho nepřítomnosti a indikace o zhoršujícím se stavu lidských práv v Tunisku požádal tuniskou stranu o doplnění diplomatických záruk, které poté shledal dostatečnými pro znění tuniských zákonů a umožnění monitoringu zacházení se stěžovatelem. Rozhodné rovněž bylo, že stěžovatel nijak nedoložil, že je politickým oponentem, vůči kterým v Tunisku může směřovat porušování lidských práv,“ uvádí k dnešnímu rozhodnutí shrnující zpráva Ústavního soudu.
Úplný nález Ústavního soudu je zde:
Hlavním důvodem pro zásah ÚS bylo to, že se Vrchní soud v Praze nevypořádal se všemi mužovými argumenty. Rozhodoval totiž za situace, kdy kvůli administrativnímu pochybení prvostupňového Městského soudu v Praze neměl k dispozici plné odůvodnění Tunisanovy stížnosti. ÚS v tom spatřoval porušení práva na soudní ochranu.
Podle Ústavního soudu proto v důsledku administrativního pochybení prvostupňového soudu rozhodl vrchní soud o stížnosti, aniž mu bylo soudem prvního stupně předloženo řádně a včas doplněné odůvodnění stížnosti.
Soudy se nevypořádaly s judikaturou ESLP
„Obecné soudy se v řízení o přípustnosti vydání osoby do cizího státu k výkonu trestu odnětí svobody na doživotí ani věcně nevypořádaly s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, která je pro danou věc relevantní, a to přesto, že z ní vyplývají konkrétní kritéria pro posouzení dané věci,“ stojí dále ve zprávě ÚS.
„Úkolem vrchního soudu v novém řízení bude rozhodnout o stížnosti stěžovatele znovu na základě úplné spisové dokumentace. Dále si vyžádá stěžovatelem odkazované rozhodnutí německých orgánů a s jeho závěry se věcně vypořádá. Totéž platí pro uvedenou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva,“ stojí v nálezu.
(čtk, ire)
