Do připomínkového řízení, jehož účastníkem dle seznamu tzv. připomínkových míst není Česká advokátní komora, byl rozeslán návrh zákona o evidenci tržeb. Dlouho očekávané a poměrně svěží legislativní dílko, čítající pouhých 44 ustanovení, jistě zaujme každého svého potenciálního adresáta. Absence pojmového aparátu, drobné formulační neobratnosti, jakož i nedostatečné povědomí jeho autorů o tom, že český právní řád obsahuje tisíce dalších právních předpisů, z nichž některých se předloha dotýká, budou jistě, jak je obvyklé, doladěny v dalším legislativním procesu.
Tedy při naplnění nikoliv samozřejmého předpokladu, že fungují zásada vybroušenosti právotvorby a především zásada vnitřní jednotnosti práva. Podezření, které můžeme při studiu předlohy pojmout, totiž že ji sepisovali studenti právnických fakult (na nápad studentské dílny na opravy soukromoprávní kodifikace jen tak zapomenout prostě nemožno), nelze bez vynaložení úsilí, které nelze na nikom spravedlivě požadovat, ověřit.
Protože se tradicí (nejen) české normotvorby stalo pohlížet na právo ve smyslu systému právních norem jako na prostředek prosazení nejlépe individuálních zájmů (připustit lze snad ještě legitimitu zájmů skupinových a vyvarovat je třeba zájmu obecného), následuje ryze sobecký pohled advokáta. Začíst do osnovy by se ovšem měli i příslušníci jiných profesí právnických, protože není na světě ten, kdo by unikl evidenci tržeb.
Navrhuje se, pravda nikoliv expressis verbis, aby se zákon vztahoval i na advokáty. V případě výkonu advokacie je přímým adresátem norem předmětného zákona advokát, avšak ani jeho klient nezůstává stranou zájmu státu na blaženém životě svých obyvatel.
Proč se zákon o evidenci tržeb bude vztahovat na advokáty? Protože v hledáčku zákona jsou tržby každého poplatníka daně z příjmů právnických osob i tržby každého poplatníka daně z příjmů osob právnických. Návrh neobsahuje jinou definici k evidenci povinné osoby než, že jde o poplatníky daně z příjmů. Tržby docilované z výkonu advokacie, nepůjde-li o nahodilý příjem, budou proto předmětem evidence, tedy pokud nepůjde o tržbu podléhající dani vybírané srážkou, což v případě odměny za právní služby poskytnuté advokátem nepřipadá v úvahu.
Ale možná tržby advokátů ministerstvo financí z evidování tržeb vyloučí. Dle návrhu tak může učinit z důvodů hospodárnosti nebo z důvodu plynulého průběhu evidence tržeb. Zda je v souladu s ústavním pořádkem, aby ministerstvo mohlo vyhláškou omezit působnost zákona (pravda, z důvodů hospodárnosti nebo plynulosti), ponechává se na právním názoru laskavého čtenáře. Nicméně námět je to dobrý např. pro příští novelizaci zákona o provozu na pozemních komunikacích (ministerstvo dopravy by mohlo v zájmu hospodárnosti nebo plynulosti provozu vyhláškou stanovit výluku z některých pravidel provozu).
Údy státními, které zákon povolává k výkonu působnosti na úseku evidence tržeb, budou správci daně z příjmů, kteří se budou řídit daňovým řádem. Osoba povinná k evidenci bude tedy komunikovat především se správcem daně z příjmů. Z návrhu není zcela zřejmé, zda s každým nebo jen s tím pro sebe místně a věcně příslušným; jakým způsobem se stanoví věcná, místní, popř. personální (poslední s ohledem na existenci a působnost Specializovaného finančního úřadu) působnost finančního úřadu, z osnovy nevyplývá. Vzhledem k tomu, že osnova rozlišuje navíc mezi správcem daně, který bude evidovat tržby a finančním úřadem, který bude příslušný k projednání správního deliktu, nutno se domnívat, že mezi oběma správními úřady bude nějaký rozdíl. Státní služebníci si s tím jistě poradí a poplatníkovi to může být přece jedno, stát je prostě jeden.
Ovšem pozor, finanční úřad nebude jediný státní úřad s působnosti v odvětví evidence tržeb. Zda advokát plní povinnosti při evidenci tržeb od klientů, budou prověřovat, tak jako u všech ostatních k evidenci povinných osob, také orgány Celní správy ČR. Prostě poté, kdy se advokát rozloučí se svým klientem, anebo i kdykoliv jindy, může přijít celník a prověřit plnění povinností k evidenci advokátových tržeb. V zájmu vlastního bezpečí doufejme, že bude neozbrojen. Návrh stejně jako u finanční správy neobsahuje přitom žádné ustanovení, které by ve sledovaném směru rozšířilo působnost Celní správy ČR, byla by to zřejmě nadbytečná duplicita a zákon by byl patrně příliš dlouhý.
Navrhuje se, aby evidovanou tržbou byla platba uskutečňovaná v hotovosti, bezhotovostním převodem, poukázkami na zboží nebo služby, šekem, směnkou nebo jednotkami, které reprezentují peněžní prostředky. Takovou jednotkou může být i tedy bitcoin, protože i ten v určité komunitě reprezentuje peněžní prostředky.
Jaký režim se navrhuje?
Každý poplatník musí nejprve podat žádost o autentizační údaje, a to buď datovou zprávou na adresu (někým, návrh nestanoví kým) určenou pro evidenci tržeb odeslanou datovou schránkou nebo odeslanou prostřednictvím kontaktního místa veřejné správy. Žádající poplatník obdrží autentizační údaje a musí s nimi zacházet tak, aby nedošlo k jejich zneužití (sankcí je pokuta do výše 50.000,- Kč). Zda bude přidělení autentizačních údajů zatíženo správním poplatkem, není zcela zřejmé. Protože se však nenavrhuje zákonem o evidenci tržeb novelizovat žádný jiný právní předpis (konečně po dlouhé době příspěvek ke srozumitelnosti českého právního řádu), lze usuzovat, že za přidělení autentizačních údajů správní poplatek vybírán nebude. Obdobně se navrhuje postupovat v případě změn v údajích, ani zde se správní poplatek neplatí.
Co udělá advokát poté, kdy např. sepíše klientovi smlouvu a má za to obdržet odměnu? Advokát zašle nejprve správci daně datovou zprávou údaje o této tržbě. Od správce daně obdrží fiskální identifikační kód, kterým se na věky věků identifikuje konkrétní tržba (nebojte se, osnova předpokládá on line provoz a pamatuje i na selhání systému). Po obdržení fiskálního identifikačního kódu advokát vydá klientovi účtenku, která musí obsahovat mj. tento unikátní kód. Tedy, spolu s fakturou nebo s příjmovým pokladním dokladem vydá účtenku. Může účtenka plnit rovněž funkci příjmového pokladního dokladu? Nemůže, protože na rozdíl od příjmového dokladu účtenka neobsahuje účel platby a identifikaci klienta. Naštěstí.
Ještě jednodušší situace nastane, má-li se platit bezhotovostním převodem. Osnova totiž definuje v tomto případě evidovanou tržbu jako platbu poplatníkovi, advokátovi, která je uskutečněna prostřednictvím bezhotovostního převodu peněžních prostředků, k němuž dává příkaz plátce prostřednictvím příjemce, kterým je poplatník, který má tržbu evidovat. Nevěříte? Cituji ustanovení § 4 odstavce prvního, písmene b) osnovy, Jak citovanému rozumět? Ratio legis může být sice v tom, že si stát přeje, aby mu advokát ohlásil přijetí bezhotovostní platby (koneckonců jde o evidenci tržeb, tedy přijatých plateb). Ovšem osnova říká, že příkaz k převodu má dát plátce (klient poukazující advokátovi odměnu) a má jej dát prostřednictvím příjemce, kterým je poplatník povinný evidovat tržbu. To by znamenalo, že povinnost evidovat bezhotovostní platbu vzniká jen, dává-li klient příkaz k úhradě prostřednictvím advokáta (ten je totiž slovy citovaného ustanovení osnovy příjemce platby s povinností ji jako tržbu evidovat). Zdá se, že situací, kdy klient bude platit advokátovi jeho odměnu příkazem k úhradě dávaným prostřednictví advokáta, mnoho nebude, nastane-li vůbec. Druhou možností je, že autor osnovy nevládne (nejen) právním jazykem, třetí možností je neobratný překlad z chorvatštiny (v Republice Chorvatsko se osnova údajně inspirovala).
Osnova pamatuje na případná selhání informačního systému, který bude kontinuálně zasílat advokátovi fiskální identifikační kód, který je obligatorní náležitostí účtenky. Počítá se s on-line provozem, od zadání tržby do zaslání fiskálního identifikačního kódu neuplyne mnoho času, odezva správce daně, tedy zaslání fiskálního identifikačního kódu má podle osnovy trvat 2 vteřiny. Systém bude obsahovat nastavení tzv. mezní doby odezvy (srozumitelněji – nejdelší lhůty, do které musí správce daně sdělit fiskální identifikační kód), nastavení si provede advokát sám (ale její délkou nesmí ohrozit průběh evidence tržeb). Pro případ překročení mezní doby osnova stanoví, že advokát vydá účtenku bez kódu. Údaje o tržbě zašle bezodkladně po pominutí „příčiny, která vedla k překročení mezní doby odezvy, nejpozději však do 48 hodin od uskutečnění tržby“. Jak se advokát dozví o pominutí „příčiny, která vedla k překročení mezní doby odezvy“?. To přece není věc zákona, ale věc poplatníka, aby se to vlastní pílí dozvěděl. Sankcí za neřádné nebo nevčasné zaslání je přitom pokuta do výše 500.000,- Kč.
Osnova, jak již naznačeno, zmocňuje ministerstvo financí vyhláškou stanovit tržby evidované ve zjednodušeném režimu, který se od nezjednodušeného odlišuje tím, že v rámci zjednodušeného režimu se údaje o tržbách zasílají nikoliv nejpozději při uskutečnění evidované tržby, nýbrž do 5 dnů a na účtence nemusí uvádět fiskální identifikační kód účtenky. Ministerstvo tak může učinit z důvodů hospodárnosti nebo plynulého průběhu evidence tržeb. Škoda že to nemůže učinit též v případě, kdy by v míře nikoliv malé systém evidence tržeb ohrožoval vývoj ekonomiky nebo duševní zdraví obyvatelstva.
Ani klient není bez povinností, klient je povinen od advokáta převzít účtenku. A dostává významné právo: Způsobem umožňujícím dálkový přístup si ověřit, zda advokát zaslal skutečně údaje o evidované tržbě správci daně. Mimochodem, právo ověřit si tuto skutečnost, má mít každý, i rozkacená manželka klienta v rámci rozvodového řízení.
Celník na kontrolním nákupu právních služeb
A nyní jedna lahůdka: Celní správa (tedy orgán příslušný k prověřování plnění povinností při evidenci tržeb, kterým je jen celní správa a nikoliv správa daňová) může provádět kontrolní nákup. Zdálo by se, že půjde jen o nákup zboží, ale znění osnovy dle mého názoru umožňuje i kontrolní nákup služeb. Prostě k advokátovi přijde celník, požádá o právní poradu, po jejím poskytnutí bude ověřovat, zda advokát eviduje tržbu a zda vydal celníkovi účtenku. Osnova výslovně stanoví, že celní správa může od smlouvy, která byla založena úkony kontrolního nákupu odstoupit. Ovšem za chvályhodné podmínky, že to neodporuje povaze předmětu kontrolního nákupu. Taková podmínka nebude ani v případě právní porady ani v případě např. ostříhání celníka splněna, takže smlouva uzavřená úkony kontrolního nákupu odklizena nebude a odměna advokátovi nebo holičovi za služby poskytnuté v rámci kontrolního nákupu zůstane.
V souvislosti se zákonem se změní výzdoba advokátní kanceláře. V místě, kde se v kanceláři obvykle přijímají evidované tržby, na tzv. pokladním místě musí být vyvěšeno informační oznámení o povinnosti klienta převzít účtenku. Obsah a formu takové oznámení stanoví ministerstvo financí vyhláškou, lidová tvořivost se zakazuje.
Osnova je k poplatníkům poměrně laskavá. Umožňuje požádat o vydání povolení plnit evidenční povinnost ve zjednodušeném režimu. Povolení lze vydat, „pokud u poplatníka s ohledem na druh nebo podmínky jím uskutečňované činnosti nelze spravedlivě požadovat, aby evidoval tržby běžným způsobem“. Trhovec se zeleninou na pláži u Máchova jezera by mohl být adeptem na zjednodušení, ale advokát? Příjemné je, že správce daně musí o návrhu na vydání povolení rozhodnout do 15 dnů, procesním předpisem bude daňový řád. Interesantní je ustanovení o zániku povolení evidovat tržby ve zjednodušeném režimu, povolení zaniká skončením řízení o pozůstalosti poplatníka nebo zánikem poplatníka (chtělo by se dodat, „a to dnem, který nastane dříve“).
Na lid je třeba přísnost
Velmi osvěžující pro všechny zúčastněné je partie osnovy o správních deliktech. Osnova formálně rozlišuje sice mezi přestupky a správními delikty právnických a podnikajících fyzických osob. Ovšem skutkové podstaty deliktů a sankce za ně jsou stejné. Delikventem může být každý člověk, které závažným způsobem úmyslně ztíží nebo zmaří evidenci tržeb, tedy i klient, který odmítne převzít stvrzenku, sankcí je pokuta do výše 500.000,- Kč. Ještě že delikt není zatížen oznamovací povinností. Stejného deliktu se stejnou sankcí se mohou dopustit i právnické a podnikající fyzické osoby a dokonce i osoby, které nejsou osobami (ve smyslu občanskoprávním nejsou nadány právní osobností). Z ne zcela zřejmého důvodu osnova rozlišuje mezi fyzickou osobou, která eviduje tržby a podnikající fyzickou osobou. Není přitom zřejmé, jakým způsobem se nepodnikající fyzická osoba může stát osobou povinnou evidovat své tržby, tedy jaký je z hlediska osnovy rozdíl mezi oběma osobami, když navíc skutkové podstaty deliktů, jakož i sankce za ně jsou zcela totožné.
Pro advokátský stav, ale nejen pro něj, nutno považovat za velmi odstrašující sankci uzavření provozovny „na dobu dvou provozních dnů až do dvou let nebo zákaz činnost až na dva roky“. Příslušným k projednání deliktu (a tedy i k uložení sankcí) jsou finanční úřad nebo celní úřad s tím, že správní delikt projednává orgán, který spáchání správního deliktu zjistil. Celník na kontrolním nákupu právních služeb, resp. celní úřad, u kterého působí, může tedy advokátovu kancelář na dva roky uzavřít a vyslovit mu zákaz činnosti, to vše v procesním režimu daňového řádu.
Pro ty, kteří zápasí s konstrukcí trestněprávní odpovědnosti právnických osob, je osnova přínosná, když stanoví. „Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.“. Velmi inspirující.
Interesantní je ustanovení, dle kterého odpovědnost právnické osoby za delikt zaniká nejpozději do 3 let ode dne, kdy byl spáchán, přičemž správní orgán musí řízení o deliktu zahájit do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl. Ovšem u podnikající fyzické osoby takové dobrodiní chybí (přestože má jít dle názvu ustanovení o jinak společnou úpravu), tedy trestnost podnikající fyzické osoby uplynutím času nezaniká. Inspirace ust. § 35 trestního zákoníku o vyloučení z promlčení je zřejmá.
Závěrem kontrolní otázka: Uživil by se řecký právník Drakón v české normotvorbě?
Aleš Dvouletý, autor je advokát, který v 90. letech pracoval jako legislativec.
