Jsou to již dva roky, co naši zákonodárci přijali novelu zákona o obětech, která se vysloveně nepovedla. Ministerstvo si může pogratulovat, pokud jeho záměrem bylo omezení peněžité pomoci pro ty nezranitelnější, a to oběti trestné činnosti. Každopádně, kromě toho, že nejkritičtější skupina obětí prakticky přišla o možnost získat peněžitou pomoc, státní rozpočet má naopak radost, protože místo toho, aby peníze šly obětem, končí v žumpě Ministerstva financí.
Naprosto marně odborníci upozorňovali, že chystaný krok významně poškodí zejména dětské oběti. Když se v Senátu snažila senátorka Mgr. Adéla Šípová vysvětlit svým kolegům, že novela má potenciál spíše uškodit, zbývající členové ústavně-právního výboru jí nejen že neposlouchali, ale navzdory jejímu varování doporučili ostatním senátorům novelu schválit. A dnes můžeme s čistým svědomím říct, že došlo na slova odborníků, kteří bili na poplach. Senátoři mohou být na sebe pyšní, když ministerstvu takto posloužili. Přitom to mají být zástupci lidu. Zřejmě ale ne těch zranitelných…
Snížení vyplácené peněžité pomoci můžeme vidět nejen v praxi, ale především v číslech. Zatímco Ministerstvo spravedlnosti ČR vyplatilo peněžitou pomoc v roce 2022 ve výši 21.380.000 Kč, v roce 2023 tomu již bylo pouhých 11.942.887,- Kč. Přičemž od roku 2014 měla křivka rostoucí tendenci a obětem se každý rok vyplácelo na peněžité pomoci více. Zřejmě stav státní kasy vedl k tomu, že stát začal šetřit i tam, kde to absolutně nedává smysl, zvláště, je-li ono „ušetření“ kolem 9mil. No jo, ale obětem nevyplacených 9mil je sakra v životě těchto lidí znát. A to vše za situace, kdy stát vybral z tzv. odklonů v trestním řízení v roce 2023 poměrně zajímavou částku přes 74mil. Jinými kupeckými počty, s určitou nadsázkou můžeme říci, že oběti mohly být bezbolestně odškodňovány formou peněžité pomoci tak, jako tomu bylo před nepovedenou novelou, protože získal-li stát na odklonech přes 74mil, počet všech žádostí o peněžitou pomoc za rok by představoval výdaj na peněžitou pomoc něco kolem 30mil, tedy stále by bylo co odvádět do státního rozpočtu.
Vůbec celá koncepce toho, jak stát získává peníze nejen z odklonů, ale i z peněžitých sankcích je ve vztahu k financování pomoci obětem trestných činů hodně kontroverzní. Jen pro představu, stát v loňském roce v rámci peněžitých prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení vyinkasoval 419.104.476,17 Kč. Ze zvláštního účtu poslal ve prospěch oprávněných osob s majetkovým nárokem částku lehce přes 45mil. Zbytek se utopil ve státním rozpočtu, a to paradoxně za situace, kdy vězeňská služba hlásí kritický nedostatek financí, justiční personál stávkuje a advokáti se odhlašují ze služby ex offo. A Ministerstvo financí? To se vesele směje.
Z výše uvedeného plyne, že finanční prostředky získané v trestním řízení na peněžitou pomoc obětem a prostředky plynoucí z uložených majetkových sankcí nejsou v plné míře využívány k účelu, na který jsou určeny. Marně odborníci žádají, aby systém financování obětí byl změněn. Ministerstvo si jede svoji rétoriku „Nejsou peníze.“, přitom jen v loňském roce stát získal skoro půl miliardy od pachatelů trestné činnosti, resp. z majetkových trestních sankcí, které jim byly soudem uloženy. Dlouhodobě je zde popírán princip, že získá-li stát plnění od pachatele, mělo by toto plnění být stejnou cestou investováno do obětí a celého systému financování pomoci obětem. To se ale bohužel neděje. Přitom z vybrané půl miliardy lze odškodnit nejen všechny oběti, podpořit neziskový sektor, zajistit fungování Probační a mediační služby, ale stejně tak by se dostalo na zmocněnce, kteří oběti v trestním řízení zastupují. Ba co více, možná by ještě zbylo na justiční administrativní aparát, aby se to perpetuum mobile nezastavilo.
Trestní řád vnímá prostředky od pachatelů jako „peněžitou částkou určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu“. Tedy je legitimní se ptát, co ušlechtilého stát dělá pro oběti? Celá řada pachatelů skládá finanční prostředky v rámci tzv. odklonů na speciální účet s vědomím, že tyto prostředky budou skutečně použity ve prospěch obětí. Kdyby znali pravdu, že jejich peníze skončí ve státním rozpočtu, zajisté by jejich ochota přispívat na oběti byla menší a rozhodně by dávalo větší smysl ty finance dávat přímo nezisku.
Oslabování podpory obětí trestných činů tvrdě dopadá zejména u dětských obětí. Ty novela potrestala asi nejvíce. Téměř žádné znásilněné nebo týrané dítě na peněžitou pomoc nedosáhne, protože se zpravidla nachází v situaci, kdy nemá finance na odbornou pomoc. A protože množství alokovaných dotací pro poskytovatele služeb pomoci obětem taktéž klesá, dochází k omezení těchto specializovaných služeb, tedy ne na každého, kdo pomoc potřebuje, se dostane.
Situace je skutečně frustrující, protože peníze, které patří obětem, se k nim ve finále ani nedostanou. Odborníci navrhují, jak získané stamilióny od pachatelů ve prospěch obětí použít. Bohužel Ministerstvo spravedlnosti i financí se k těmto návrhů staví zatím zády.
Petra Carvanová
