Úřady napravily většinu pochybení v individuálních případech, jež loni zjistil ombudsman, případně po upozornění mění metodiku, třeba v otázkách přítomnosti rodičů u dětí v nemocnici a ochrany historických staveb. Mezi otevřená témata stále patří transformace ústavů pro lidi s postižením, plyne z výroční zprávy za rok 2023, kterou dnes novinářům představili ombudsman Stanislav Křeček a zástupce Vít Alexander Schorm. Řada lidí, kteří pobývají v institucích s pevným režimem, by podle Schorma mohla s pomocí fungovat způsobem bližším běžnému životu. Terénních sociálních služeb však není dost.
Kancelář ombudsmana loni vyřídila 7000 podnětů, provedla více než 700 šetření a upozornila na 500 pochybení. Je patrné, že nezávislý dohled je potřeba, uvedl Křeček. „Na druhé straně je za loňský rok 97 procent šetření, kdy úřady svá pochybení nakonec napravily. A to je optimistická statistika,“ řekl ombudsman.
Nejvíc podnětů řeší ombudsman v sociálním zabezpečení, vloni jich vyřídil přes 1400. Pomohl například ženě k osmisettisícovému doplatku invalidního důchodu i výraznému zvýšení vyplácené částky, když Česká správa sociálního zabezpečení po zprávě ombudsmana ženě zpětně započítala i dobu studia. Pomohl také rodině chlapce s autismem, která usilovala o přesunutí dočasné autobusové zastávky umístěné přímo pod okny jejich domu o 50 metrů dál.
„Mne vždy nejvíc těší, když pomoc lidem s konkrétními problémy nakonec vyústí v systémovou změnu. To se povedlo například v otázce přítomnosti rodičů u jejich dětí v nemocnici. Dřív zdravotnická zařízení postupovala různě a to vedlo k nedorozuměním i konfliktům mezi zdravotníky a rodiči. Vloni ministerstvo zdravotnictví po letech jednání vydalo metodiku, kde pravidla pro nemocnice sjednotilo,“ ocenil Schorm.
Kancelář se zabývala také okolnostmi demolice historických domů v Praze a Brně. Pro památkáře i stavební úřady pak vznikla metodika pro posuzování kulturně-historických hodnot staveb, které nejsou památkově chráněné. Ministerstva kultury a pro místní rozvoj také projednají lepší vymáhání předběžné ochrany staveb, u kterých se teprve rozhoduje o možném prohlášení kulturní památkou.
„Sledovali jsme také, co brání rychlejšímu a účinnějšímu rušení ústavů a rozvoji komunitních sociálních služeb. Mezi zásadní překážky patří například nízké povědomí veřejnosti o tom, co život v ústavu skutečně znamená. S tím pak souvisí nízká a kolísavá politická vůle ke změně,“ uvedl Schorm. Prosazování práva lidí s postižením na nezávislý život v komunitě je jedno ze zásadních dlouhodobých témat kanceláře. „Spousta lidí by mohla žít samostatný život v komunitě, kdyby existovaly takové sociální služby, které jim to dovolí,“ doplnil Schorm.
(čtk)
