O jeden měsíční plat přijde soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 6 (OS) Kamila Petrusová. Rozhodl tak kárný senát při Nejvyšším správním soudu (NSS), který soudkyni potrestal za to, jakým způsobem vedla minulý rok jednání v opatrovnické věci. Podle kárného senátu totiž Petrusová neudržela emoce na uzdě, nezákonně protokolovala a neumožnila účastníkům se k věci vyjádřit.
Opatrovnická agenda je mimořádně náročná a jednání soudu často provázejí silné emoce. O to důležitější je role soudce. Ten má účastníkům totiž dávat nadhled, zklidňovat situaci a vést řízení smysluplně. Pokud to soudce nedokáže a sám přispívá v jednací síni ke gradaci emocí, musí zvážit, zda není jeho místo jinde. K takovému závěru dospěl kárný senát při NSS v čele s předsedou Petrem Mikešem, který posuzoval kárnou žalobu na soudkyni OS pro Prahu 6 Kamilu Petrusovou. Tu na ni podal předseda tohoto soudu, Karel Steiner, a to pro způsob, jakým vystupovala v jednací síni při rozhodování v jedné opatrovnické věci. O jejím opakovaném nevhodném chování už dříve informoval Deník N.
Konkrétně soudkyni Petrusové v kárné žalobě vytýkal, že při ústním jednání v dubnu 2023 zvyšovala na účastníky hlas, nedůvodně vyhrožovala udělením pořádkové pokuty a odročením jednání. A to v reakci na to, že se účastníci řízení či jejich zástupci domáhali svých procesních práv, zejména práva na protokolaci jejich přednesů a námitek.
Absence sebereflexe
Jak vyplynulo ze Steinerova vystoupení před kárným senátem, původně zvažoval jako kárné opatření uložení pouhé důtky. Nicméně soudkyně ho stylem své obhajoby nepříjemně zaskočila. Očekával od ní totiž nějakou sebereflexi, kterou ale podle něho neprojevila. Proto v závěrečné řeči nakonec navrhnul, aby kárný senát snížil soudkyni plat o 10 procent na půl roku. Sebekriticky také připustil, že problém měl řešit mnohem dříve, protože formou domluv a výtek se ničeho nedosáhlo.
Sama soudkyně Petrusová před kárným senátem sice jisté pochybení připustila, avšak podle ní rozhodně nedosáhlo kárného provinění. Obsáhle – a nutno říci že i zpočátku věcně – vysvětlovala okolnosti onoho jednání a důvody, proč takto postupovala.
Podle soudkyně Petrusové předně nelze hodnotit a vnímat toto jednání izolovaně, ale v kontextu celého řízení, v němž měla být terčem obstrukcí a nevhodného jednání zejména ze strany právní zástupkyně otce. Jejím záměrem bylo vyřešit problém, na který měla pouze omezený časový prostor, a proto nechtěla připustit, aby bylo jednání zatíženo emocemi a obstrukcemi. Chybou podle ní bylo, že na začátku nesdělila stranám svůj předběžný názor a to, že řízení chce vést čistě formálně.
Advokátka prý byla direktivní
„Právní zástupkyně mi začala říkat, kdy mám protokolovat a jak to mám protokolovat. Direktivně mi říkala, jak mám postupovat. Proto jsem začala, možná nevhodně, reagovat. Měla jsem říci, že přeruším jednání, nikoliv že odročím jednání. V tu chvíli mě to nenapadlo, říkala jsem si, že to odročím, že to nikam nevede. Za hrozbou pořádkové pokuty si stojím, tohle si podle mne právní zástupce nemůže dovolit. Je to bohužel nešvar opatrovnických řízení, kdy právní zástupci stran mají pocit, že budou mluvit oni a soudce bude dělat to, co oni řeknou,“ vysvětlovala soudkyně.
Na doplňující dotaz předsedy kárného senátu Mikeše však nebyla schopna přesně určit, kdy a jak měla být terčem nevhodného chování některé ze stran řízení. Uváděné příklady totiž následovaly až po jednání, které bylo předmětem kárného řízení.
Přitom Petrusová přišla do justice po více jak desetiletém působení v advokacii. Jako soudkyně začala působit na OS pro Prahu 3 a na OS pro Prahu 6 přešla v květnu 2018 formou stáže. Přechod vysvětlovala kárnému senátu tím, že ji zatěžovala agenda pracovních sporů a na novém působišti se chtěla primárně věnovat právě opatrovnické agendě, která ji zpočátku „naplňovala“. Nicméně si neuvědomila, jak ji práce pohlcuje a vyčerpává.
„Převzala jsem senát po předchozí soudkyni, který nebyl v dobrém stavu. Dostala jsem na úvod 120 spisů a trávila v práci veškeré víkendy. Bylo toho velké množství a bylo složité se v těch věcech při vyřizování orientovat. Navíc jsem k tomu měla ještě agendu posuzování svéprávnosti, kdy jsem musela vyjíždět na jednání a výslechy. Do toho pohovory s dětmi, které zásadně provádím ve školách,“ vysvětlovala.
Dlouhodobé vytížení
Připustila, že v důsledku dlouhodobého pracovního vytížení měla problémy se stylem řízení, a proto vyhledala odbornou psychologickou pomoc.
„Obrátila jsem se i na psychologa, který mi dal supervizi a vysvětlil, že všechny děti nespasím. Chtěla jsem pomáhat, ale došlo mi, že o moji pomoc nikdo nestojí,“ uvedla soudkyně.
Kárný senát pak jako důkaz pustil několik nahrávek z jednání, která soudkyně Petrusová vedla. A to jak z toho, které bylo předmětem kárného řízení, tak i z dalších, u nichž byly shledány vedením soudu stížnosti na její nevhodné chování jako důvodné.
Soudkyně na nich zvyšovala hlas, odmítala protokolovat s tím, že podle jejího názoru má přednost nahrávka před protokolací, emotivně opakovaně hrozila pořádkovou pokutou a odročením. Několikrát také prohlásila, že si nenechá účastníky zkazit Vánoce. V případě kárnou žalobou řešeného jednání pak navíc ještě znemožnila překladateli do francouzštiny, aby řádně účastníku řízení vysvětlil, co se po něm požaduje, neboť sice francouzsky nerozumí, ale pochopila z jeho výrazu v obličeji, že se chová vůči soudu pohrdavě.
Z osobního spisu soudkyně vyplynulo, že problémy s chováním v soudní síni měla dlouhodobě a několikrát jí za to byla uložena i výtka. První už krátce před odchodem z OS pro Prahu 3, přičemž její jednání bylo tehdy na samé hranici kárného provinění. Další dvě výtky pak dostala už na OS pro Prahu 6. Celkem na ni bylo během působení na OS pro Prahu 6 podáno dvacet stížností, z toho 7 bylo shledáno jako důvodných co se nevhodného chování týče.
Prověrka činnosti
V rámci dokazování byl zmíněn i vůči práci soudkyně velmi kritický nález Ústavního soudu (ÚS) ze září minulého roku (II. ÚS 1192/22). V něm ÚS vytkl soudkyni Petrusové nerespektování zákona a svévoli, kdy měla opatrovnické řízení záměrně protahovat tak, aby docílila svého záměru.
„Toto řízení vedl obvodní soud necelé čtyři roky, přičemž řízení prodlužoval se zjevným cílem, totiž aby si nezletilý vedlejší účastník na základě faktické střídavé péče „zvykl“ v prostředí prarodičů, které obvodní soud preferoval oproti stěžovatelům. Obvodní soud toto činil zjevně proto, aby vytvořil potřebné podmínky, respektive potřebný skutkový stav a mohl následně rozhodnout tak, jak od počátku zamýšlel, tj. svěřit nezletilého vedlejšího účastníka do péče jeho prarodičů. Konečný výrok v napadeném rozsudku, kterým obvodní soud změnil osoby pěstounů ze stěžovatelů na prarodiče nezletilého, však zákon nepředpokládá. Stejně tak nebyly splněny zákonem jasně vymezené podmínky pro vyslovení předběžné vykonatelnosti rozsudku. Rozhodnutí obvodního soudu, jakož i řízení tomuto rozhodnutí předcházející, vykazuje prvky svévole. Obvodní soud rozhodoval v rozporu s kogentními normami podústavního práva, interpretoval normy podústavního práva takovým způsobem, aby tento výklad odpovídal jeho zamýšlenému rozhodnutí a své rozhodnutí nadto řádně a logicky neodůvodnil,“ uvedli soudci v obsáhlém nálezu.
Na stranu druhou, kárný senát také obdržel mimořádně kladné stanovisko příslušného OSPOD, podle něhož soudkyně rozhoduje svědomitě, neformalisticky a vždy v nejlepším zájmu dítěte. Také prověrka její činnosti za rok 2020 skončila vysoce kladným hodnocením. A odvolací senáty Městského soudu v Praze zhodnotily její práci jako ničím nevybočující a standardní.
Kárný senát ovšem shledal v jednání soudkyně kárné provinění a sáhl k ještě přísnějšímu opatření, než jaké navrhoval kárný žalobce. Podle předsedy senátu Mikeše se totiž prokázalo, že jednání soudkyně nebylo žádným excesem, ale jedná se o dlouhodobý problém a v podstatě styl její práce.
„Podle nás kárně obviněná to své postavení až zneužívala a nevedla účastníky k vyřešení věci. Spíše se to jevilo tak, že si svoji moc užívala,“ popsal úvahy kárného senátu Mikeš. Zmínil konkrétně časté pohrůžky pořádkovými pokutami, odročením a zvyšování hlasu.
Důvěra v justici
„Účastníci se museli cítit zastrašováni. Jedná se o samu důvěru v justici, neboť pro většinu účastníků je to poprvé a naposledy, co se s ní setkají a pokud si odnášejí to, co viděli, pak to může otřást s důvěrou v českou justici jako takovou,“ uvedl Mikeš.
V dané konkrétní věci neměla soudkyně Petrusová navíc pro tak příkrý styl jednání žádný důvod, a naopak to byla ona, kdo od samého počátku jitřil emoce. Strany se navíc jen domáhaly svých práv a byla to soudkyně, kdo projevil při protokolaci neznalost občanského soudního řádu.
„Soud si je vědom, jak emočně vypjatá tato agenda je. O to důležitější je osoba soudce, který rozhoduje o věcech rodičů, které se jich životně dotýkají. Má jim přinášet nadhled, zklidňovat situaci a vést řízení smysluplně. Způsob jednání kárně obviněné byl přesně opačný a vedl k tomu, že došlo ke gradaci, a to jednání bylo ohroženo,“ konstatoval Mikeš.
Soudce má mít podle Mikeše přirozený respekt a ke zjednání autority nemá primárně sloužit pohrůžka pořádkové pokuty či vydírání stran neodůvodněným odročením v případech péče o děti, kdy jde stranám řízení právě o čas.
„Doufáme, že ta pomoc psychologa je dobrá cesta a že i to kárné řízení vám pomůže, že budete pomáhat rodičům provést je krizí. Pokud byste viděla, že nejste schopna to zvládnout, měla byste sama zvážit, zda opatrovnická agenda je to pravé místo v justici,“ uzavřel předseda senátu Mikeš.
Petr Dimun
