Senát čeká v nejbližších týdnech opět zajímavá debata nad jmény nových ústavních soudců. Všichni tři uvažovaní kandidáti, Tomáš Langášek, Pavel Uhl a nově i Jiří Přibáň, již absolvovali pohovor u Kyselova poradního panelu a nyní se čeká na to, zda se s nimi ztotožní i prezident Petr Pavel. Přibáně by si přitom na ÚS velmi přál jeho předseda Josef Baxa.  

Nejdříve něco k těm, kteří z ÚS letos odcházejí. Mandát končí v červnu nejprve Vojtěchu Šimíčkovi a o týden později Tomáši Lichovníkovi. Šimíček se přesune z „haly A“ do „haly B“, tedy do budovy Nejvyššího správního soudu (NSS), Lichovník by zase mohl, časem, zamířit na Nejvyšší soud.

V případě Šimíčka je zřejmé, že si na NSS jen „odskočí“. Předně platí, že sice formálně z ÚS odejde, ale jeho „duch“ v něm zůstane a v klíčových otázkách bude vyhledávaným rádcem a někdy i hybatelem věcí. Takovým brněnským justičním „wunderrabi“ pro otázky justice a výkladu Ústavy. Navíc se má všeobecně za to, že se po čase na ÚS opět vrátí.

A v prosinci skončí jako ústavní soudce David Uhlíř. S jeho jménem zase někteří operují jako s možným budoucím předsedou České advokátní komory. Advokátní stav je vnitřně rozhádaný a Uhlíř se jeví jako možný svorník starého a nového světa české advokacie.

O všech třech možných kandidátech na uvolněná místa, tedy Tomáši Langáškovi, Pavlu Uhlovi a Jiřím Přibáňovi, jsem již na těchto stránkách psal. Všichni by rozhodně byli ozdobami Ústavního soudu, každý však jiným způsobem.

V případě prvních dvou není žádná pochybnost, že jsou ve svém oboru mimořádnými odborníky, navíc s praktickou, až řemeslnou znalostí českého práva a justice. Langášek patří mezi respektované soudce a znalce Ústavy, Uhl je praktikující advokát, kterého baví hájit své klienty a prorážet jim cestu ke spravedlnosti. A to často justičnímu systému navzdory. Oba jako ústavní soudci nebudou potřebovat asistenty k tomu, aby je něčemu učili, aby za ně něco psali. Budou od prvního okamžiku respektovanými hlavami svých týmů a plnohodnotnými kolegy v soudcovském sboru.

U Langáška mohou někteří senátoři namítat, že s ním by přišel na ÚS další zástupce správní justice, v pořadí již čtvrtý. Pokud by to měl být jediný důvod, pak je to jako kdybychom při sestavování fotbalového nároďáku odmítli špičkového hráče Slavie, protože už jsme předtím pár slávistů (a, milí senátoři, ruku na srdce, včetně těch průměrných) vzali. 

Pavel Uhl jistě vzbudí emoce s nálepkami jako „levičák“ či coby obhájce různých „pomatenců“. Jenže, na politické názory se dosud nikdo kandidátů neptal a ubezpečuji senátory, že minimálně jeden z kandidátů by si tuto nálepku zasloužil také, a přesto vyslovili s jeho jmenováním výrazný souhlas.

Jasně, Pavel Uhl sem tam obhajuje „zajímavé klienty“, jenže to je přesně to, co raketově zvyšuje jeho kvalitu jako právníka. A tipnul bych si, že z dosavadních kandidátů, které do Senátu poslal prezident Pavel, má s praktickou aplikací výstupů Ústavního soudu největší zkušenosti. Nemluvě o počtu podaných ústavních stížností.

Jiří Přibáň přichází po letech působení v zahraničí, kdy českou politiku a veřejný život pěkně komentoval v různých pořadech či na stránkách novin a časopisů. Jistě má nezpochybnitelný zahraniční nadhled a správné názory. Je ale otázkou, zda disponuje i přehledem a praktickými znalostmi pro každodenní výkon práce ústavního soudce.

Byl by rozhodně vítán na každé veřejné akci, kde je vyžadována účast zástupce Ústavního soudu, který má hezky promluvit. Odolá ale Přibáň dřině s vyřizováním všech těch podání, která na ÚS přicházejí? A bude oplývat každodenní trpělivostí, osobním nasazením a pokorou k účastníkům, aniž by se uchýlil ke strojovitému odmítání a floskulím?

Na stranu druhou, na ÚS již akademici působí a třeba v případě Jana Wintra se to ukázalo jako vynikající volba. Je ovšem třeba podotknout, že všichni tito akademici se rekrutovali z českého prostředí a různými aktivitami měli k Ústavnímu soudu vazby. 

Samozřejmě, lze volit cestu výkonu mandátu přenecháním části či dokonce většiny práce týmu asistentů, nebylo by to koneckonců v historii ÚS poprvé, avšak je otázkou, zda takového ústavního soudce chceme. Možná i proto se s Přibáněm počítá na post místopředsedy ÚS, který by měl na starost zahraniční vztahy. Takto bylo koneckonců „uleveno“ i Kateřině Ronovské.

Nicméně Přibáň patří rozhodně mezi osobnosti, které mají podporu části médií i justiční elity v čele s Josefem Baxou či Lenkou Bradáčovou. A jeho zkušenosti a pohled ze zahraničí jsou nepopiratelnou hodnotou, jakkoliv jsou možná jen sladkou polevou, které chybí korpus.

Senátory tedy nečeká rozhodně žádné lehké rozhodování. Pokud se ovšem budou rozhodovat chtít, samozřejmě.

Petr Dimun