Plénum Senátu má na aktuálním programu svého jednání novelu zákona o státním zastupitelství. Vládní předloha, kterou vypracovalo ministerstvo spravedlnosti, nezískala podporu v senátním Ústavně právním výboru. Většina členů výboru přihlédla k připomínkám, které k návrhu vypracoval senátní legislativní odbor.
Vládní návrh zákona, kterým se novelizuje zákon o státním zastupitelství, čeká tento týden projednávání na plénu Senátu. Senátní Ústavně právní výbor již minulý týden předlohu projednal a doporučil plénu, aby ji zamítla.
K pochybnostem některých senátorů přispělo stanovisko senátních legislativců, kteří k novele vypracovali kritické připomínky. Nelíbí se jim především nejasnosti, které mají panovat ohledně toho, kdo může být jmenován nejvyšším státním zástupcem a navrženého způsobu jeho odvolávání vládou s možným přezkumem Nejvyššího správního soudu (NSS).
V připomínkách senátní legislativy, které má Česká justice k dispozici, se například uvádí, že z textu zákona explicitně nevyplývá, že by vláda musela nejvyšším státním zástupcem jmenovat osobu, která je aktuálně státním zástupcem.
Mohlo by vás zajímat
Příslušný § 9, odst. 1 návrhu zákona totiž zní, že „nejvyšším státním zástupcem může být jmenována osoba, která svými odbornými znalostmi, profesními zkušenostmi, schopnostmi řízení lidí a morálními vlastnostmi dává záruky řádného výkonu funkce nejvyššího státního zástupce“. Přičemž v odstavci 2 pak návrh předpokládá nejméně desetiletou právní praxi a z toho nejméně šestileté působení ve funkci státního zástupce.
Čtěte také: Senát možná odmítne úpravu pravidel pro státní zástupce
„Přestože jak doktrína, tak především judikatura dovozuje, že nejvyšším státním zástupcem nelze jmenovat nikoho, kdo není státním zástupcem, ze zákona to explicitně nevyplývá. Uvedená formulační odchylka se tak jeví jako nevhodná a zavádějící,“ stojí v připomínkách senátní legislativy.
Odvolání podle sněmovní verze zůstane výhradně v pravomoci kabinetu
Další problém spatřuje senátní legislativa v údajně přetrvávající dvojkolejnosti způsobu, kterým může být nejvyšší státní zástupce z funkce odvolán. Návrh totiž podle stanoviska pro senátory stále umožňuje, vedle odvolání z funkce vládou, jít také cestou kárného řízení. A to by mohlo v praxi působit problémy.
„Důvody, pro něž může vláda odvolat nejvyššího státního zástupce z funkce [§ 9 odst. 6 ZStZ], jsou formulovány v zásadě jako quasi kvalifikovaná skutková podstata k obecné skutkové podstatě kárného provinění státního zástupce podle § 28 odst. 1 ZStZ. Vzhledem ke skutečnosti, že nejvyšší státní zástupce není vyňat ani z odpovědnosti za obecné, ani za speciální kárné provinění vedoucího státního zástupce, vyvolává tato úprava jisté pochybnosti. Předně není zřejmé, zda lze vůbec pod důvody podle § 9 odst. 6 ZStZ subsumovat i jednání, které vykazuje znaky speciální skutkové podstaty kárného provinění vedoucího státního zástupce podle § 28 odst. 2 ZStZ. Tato otázka není pouze akademická. Pokud by totiž byl zvolen výklad, že důvody podle § 9 odst. 6 ZStZ zahrnují i jednání, která má jinak znaky kárného provinění vedoucího státního zástupce, byla by narušena distinkce mezi oběma skutkovými podstatami podle § 28 ZStZ a vznikla by otázka, zda lze vůbec v případě nejvyššího státního zástupce skutkovou podstatu podle § 28 odst. 2 ZStZ aplikovat. V případě opačného výkladu by pak nejvyšší státní zástupce nemohl být vládou ani soudem odvolán pro svá (i značně závažná) „manažerská“ pochybení, neboť vláda by k tomu postrádala zákonné důvody a v kárném řízení by opatření spočívající v odvolání z funkce nejvyššího státního zástupce nebylo možno uložit s ohledem na výluku § 30 odst. 2 písm. d) ZStZ,“ stojí v připomínkách.
Ona výluka se týká ustanovení, kterým se v návrhu stanovují kárná opatření pro „funkcionářské delikty“ vedoucích státních zástupců, kterým může být za manažerská pochybení uloženo jako maximální i odvolání z vedoucí funkce. Ovšem s výjimkou právě nejvyššího státního zástupce.
Prostor pro ministra
Návrh zákona pak poskytuje podle stanoviska také velký prostor pro ministra spravedlnosti z pohledu možné „taktiky“ postupu. Vláda a ministr spravedlnosti coby navrhovatel totiž může podle své úvahy na jedno a totéž jednání nejvyššího státního zástupce v podstatě arbitrárně reagovat buď podáním návrhu na zahájení kárného řízení, nebo ho odvolat z vedoucí funkce. „To ale ve svém důsledku znamená, že v prvním případě bude nejvyššímu státnímu zástupci hrozit odvolání z funkce státního zástupce, tedy „ztráta zaměstnání“, kdežto v druhém případě ho vláda může „pouze“ odvolat z funkce nejvyššího státního zástupce, a tím pro něho odstranit hrozbu kárného řízení a zároveň zachovat zaměstnání,“ uvádí se ve stanovisku.
Podle senátní legislativy také není úplně jasné, co by se dělo v případě, že by vláda návrhu ministra spravedlnosti nevyhověla a zda by se tedy jednalo o překážku věci rozhodnuté. Praktické problémy mohou nastat podle senátních legislativců i v případě, že by vláda nejvyššího státního zástupce odvolala a Nejvyšší správní soud by rozhodnutí vlády zrušil a vrátil vládě k novému rozhodnutí. „Pokud Nejvyšší správní soud rozhodnutí vlády zruší pro nezákonnost [§ 78 odst. 1 SŘS], vláda nemá, jak bylo uvedeno výše, použitelný procedurální nástroj k ukončení „řízení“ ve věci návrhu ministra spravedlnosti na odvolání nejvyššího státního zástupce tak, aby ve věci existovalo „konečné rozhodnutí“, jež založí překážku věci rozhodnuté,“ konstatuje se ve stanovisku.
V něm senátní legislativa také varuje před možným soudním „ping-pongem“, které by mohlo vést k chaosu ohledně toho, kdo úřad v Jezuitské vlastně vede. V případě, že by NSS rozhodnutí vlády o odvolání nejvyššího státního zástupce zrušil, totiž návrh zákona počítá s tím, že by se do funkce vrátil a případnému nově jmenovanému by naopak zanikla.
„Pokud ovšem Nejvyšší správní soud rozhodnutí vlády zruší kupř. pro nepřezkoumatelnost či pro nedostatek skutkových zjištění
[§ 76 odst. 1 písm. a) a b) SŘS], nelze vyloučit procesní „ping-pong“ mezi vládou a Nejvyšším správním soudem. Pak ovšem hrozí opakovaný zánik a „ožívání“ funkce odvolávaného nejvyššího státního zástupce, doprovázený podle okolností (míry aktivity vlády) buď zánikem funkce nově jmenovaného nejvyššího státního zástupce, nebo obdobím interregna,“ uvádí se v připomínkách.
Petr Dimun
